Tornádo na Moravě: otázky a odpovědi s meteorologem

Meteorolog a člen Vědecké redakce ČT24 Vladimír Piskala odpovídá na hlavní otázky, které souvisí s tornádem na Jižní Moravě.

Video Otázky a odpovědi o tornádu s Vladimírem Piskalou
video

Otázky a odpovědi o tornádu s redaktorem Vědy ČT24 Vladimírem Piskalou

Zdroj: ČT24

Jak silné a ničivé toto tornádo bylo?
Zatím to vypadá, že síla tornáda byla na takzvané Fujitově škále mezi F3 a F4. To znamená, že vítr měl v tornádu rychlost kolem tří set kilometrů za hodinu. Nemůžeme to ještě říct úplně přesně, protože síla tornáda se odhaduje až po něm – podle trosek, které po sobě zanechá. Až podle škod se zpětně rozpozná, jaká byla rychlost větru. V současné době je na místě tým Českého hydrometeorologického ústavu, který má právě tohle zjistit.

Fujitova stupnice intenzity tornád
Zdroj: Wikipedia.org, National Geographic

To znamená, že musí například zjistit, jaké škody utrpěly zděné stavby, nebo jak daleko se dostaly silou větru těžké trosky nebo předměty. To všechno jsou parametry, které se potom v takzvané Fujitově tabulce přepočítají na sílu větru. Jestli to bylo F3 nebo F4, se dozvíme až později.

Jak je možné, že u nás takto silné tornádo vůbec vzniklo?
Je to dáno zejména podmínkami. Ve čtvrtek byly mimořádně ideální podmínky, které nahrávaly vzniku silných bouří. To znamená dostatečná vlhkost vzduchu, u země bylo výrazně tepleji než nad ní. A také byl poměrně zásadní „střih větru“ – tedy vítr ve větších výškách foukal jiným směrem než při zemi. A to všechno jsou parametry pro to, aby vznikaly opravdu silné bouřky, takzvané supercely, při nichž může vznikat tornádo. Že se objevilo tornádo právě na Hodonínsku, je ale do velké míry náhoda.

Podmínky, které ke vzniku tornáda vedou, známe. Proč ale nedokážeme vznik přesně předpovědět?
Náhoda hraje obrovskou roli. Podmínky na rozsáhlé ploše mohou být značně příznivé, stále je ale ještě zapotřebí, aby se objevil nějaký ten počáteční impuls – jakési pomyslné cvrnknutí, které spustí tu změnu.

Takových podnětů může být celá řada – například geografické vlastnosti krajin, jako je existence nějakého pohoří, které umožní, že se vzduch dostane výš, anebo přechod studené fronty. Ten spouští vznik silných bouří velmi často. Ale mohou to být také zcela náhodné lokální impulzy, které způsobí, že se v nějaké části krajiny začne bouřka, jež je zárodkem tornáda, tvořit.

Právě proto, když se dělají varování před bouřkami, dělají se vždy pro větší plochy. Nedokážeme zatím zjistit, na jakém místě a v jakém přesném čase se to stane. Meteorologie doposud neumí nasimulovat zcela přesné lokální podmínky a použít všechny drobné faktory, které by mohly mít na vznik tornáda vliv.

Video Události
video

Události: Jak vzniká tornádo vysvětluje Vladimír Piskala

Jak dlouho dopředu a podle čeho se dá poznat, že tornádo už skutečně vzniká?
Dá se to poznat jen podle vizuálního kontaktu – o tornádu totiž mluvíme, jen pokud se vír dotkne země, jinak je to jen takzvaná tromba. To tornádo, které se vyskytlo na Hodonínsku, bylo vázané na supercelu, tedy extrémně silnou bouřku, která obsahuje poměrně výrazný vír.

Při pohledu na takovou bouřku se dá například s využitím moderního dopplerovského radaru zjistit, že tam nějaký takový vír vzniká – ale opět, je to až ověření pomocí pohledu na samotnou bouřku.

Ve Spojených státech hrají velkou roli pozorovatelé bouří, kteří jejich vývoj sledují a mohou tak před tornády varovat.

Pokud člověk vidí nějaký větrný vír, tak co má v té chvíli dělat a kolik má času?
Záleží to na rychlosti pohybu bouřky – pohyb tornáda je totiž vázaný na pohyb bouřky nad ním. Pokud člověk vidí, že vzniká nebo se blíží tornádo, je ideální vyhledat co nejrychleji úkryt. Ve Spojených státech, které s tím mají nejvíc zkušeností, se doporučuje sklep nebo speciální úkryt.

Naopak se varuje před tím, co se podle řad svědectví dělo na jižní Moravě: spousta lidí, která vidí tornádo, se zastaví a začne ho nevěřícně sledovat, anebo ho dokonce bude natáčet.

To riziko vlastně nespočívá ani v tom, že by člověka přímo tornádo smetlo ve své dráze – ta bývá poměrně úzká a nejčastěji má jen několik stovek metrů. Ale hrozbou je, že může z místa, kudy prochází, odhodit nějaké předměty, někdy i velmi těžké, až stovky metrů daleko.

Proč jsou tornáda vlastně ničivá? Co jim dává tu sílu?
Síla tornáda a také jeho hrozba je v síle větru v něm. Protože má rychlost stovek metrů za hodinu, je zcela destruktivní, může poškodit i zděné stavby. Pokud má rychlost v tornádu třeba přes tři sta kilometrů za hodinu, dokáže vítr nejen zvednout ze země automobil, ale dokonce ho může odhodit až o desítky nebo stovky metrů.

Ta nejhorší a nejničivější tornáda přichází typicky večer nebo v noci. Proč?
Typicky v noci jsou bouřky nejsilnější. Přes den se totiž vzduch ohřívá a navečer má tedy nejvíc energie – a než vznikne ten impuls, nějakou dobu to trvá. Klimatologie ví, že bouřky a tornáda nejčastěji vznikají pozdě odpoledne nebo večer.

Co určuje směr a cestu, kterou se tornádo vydá? Musí být vždy přímá?
Tato cesta nemusí být přímá, může být třeba zahnutá do oblouku. Platí přitom, že trasa tornáda na zemi je vázaná na to, co se děje nahoře – když se bouře pohybuje na sever, pohybuje se i tornádo na sever.

Přímé linie jsou samozřejmě nejčastější; tyto bouřky jsou často svázané s pohybem studené fronty a tyto linie jsou tak velké, že se nemění úplně snadno a rychle.

Takto silná tornáda jsou u nás naprosto neobvyklá. Dá se v tuto chvíli říct, jestli teď nebo v blízké budoucnosti budou častější?
To nedokážeme říct, nemůžeme to ani vztáhnout ke změně klimatu. Nejde vztáhnout jednu jedinou událost k něčemu takovému.

Navíc máme poměrně málo dat vzhlehem k minulosti. Je to podobné jako u povodní. Tam můžeme docela dobře sledovat, kdy se vyskytovaly stoleté nebo tisícileté povodně – většina měst totiž ležela na velkých řekách a je to dobře zdokumentované.

U tornád to tak ale není, ta máme v historii zdokumentovaná mnohem hůř, zejména ta slabší jsme asi vůbec nezaregistrovali. Můžeme vycházet jen z toho, když kronikáři výjimečně vypsali i konkrétní škody – na rozdíl od povodní se tornáda v krajině a lidské paměti tak dlouhodobě nepodepisují.

Třeba ještě před třiceti nebo čtyřiceti lety zdaleka tolik údajů nebylo a současný nárůst jejich pozorování se dá dobře spojit právě s tím, že je teď lépe pozorujeme. Lidé dnes díky mobilním telefonům tyto jevy často natáčí a máme je tedy mnohem lépe zdokumentované než ještě před několika desítkami let.