Ve svém novém výzkumu se vědci z University of East Anglia, University of Groningen a několika dalších institucí zaměřili na rákosníka seychelského. Jedná se o druh zpěvného ptáka, který žije v malých rodinných skupinkách.
K dispozici měl výzkumný tým data získaná třicetiletým studiem těchto ptáků na seychelském ostrůvku Cousin. Konkrétně se nyní vědci zaměřili na to, jak starší rákosníci při péči o mladé využívají pomoc ostatních ptáků.
Výzkum došel k závěru, že zapojení ptačích „chův“ může kompenzovat pokles schopnosti starších rodičů poskytovat svým potomkům dostatečnou péči. Společná starost o ptáčata také může rozvíjet sociální chování v rodinných skupinách se staršími rodiči.
Rozdělení péče
„U mnoha druhů zvířat mají potomci starších rodičů menší šanci na přežití,“ poznamenal jeden z autorů studie David S. Richardson z University of East Anglia. „Kooperativní povaha rákosníků vede k tomu, že péče o mláďata se často dělí mezi dominantní rodičovský pár a proměnlivý počet dospělých podřízených pomocníků,“ vysvětlil. Ti jim pomáhají v různých ohledech. Mimo jiné mladým zajišťují potravu.
„Míra péče, kterou poskytují rodiče, se tak díky pomocníkům snižuje. To jim samotným může zajistit vyšší šanci na přežití i na lepší budoucí reprodukční výkon,“ dodal Richardson.
Pomoc od ostatních rákosníků navíc snižuje úmrtnost ptáčat. Šance na jejich přežití totiž s rostoucím věkem matky postupně klesají. Právě spoluúčast „chův“ tento jev může zvrátit, tvrdí studie.
