„Kyanidový Černobyl“ ničil před 20 lety život v řekách, o práci připravil i rybáře

Kyanid, který 30. ledna 2000 unikl ze zlatého dolu Aurul v severorumunském městě Baia Mare, způsobil jednu z největších ekologických katastrof v Evropě. Z odkaliště dolu uniklo asi 100 tisíc metrů krychlových kontaminované odpadní vody. Zamoření postihlo Rumunsko, Maďarsko, Srbsko a částečně i Ukrajinu. Znečištěna byla řeka Someš, ze které se kyanid dostal do druhé největší maďarské řeky Tisy a z té do Dunaje. Ve vodě jedovatá látka zničila většinu flóry a fauny. Do přírody unikly také tuny vysoce toxických těžkých kovů.

V Tise, která je vyhlášeným rybářským revírem, uhynulo více než 80 procent ryb, o práci přišlo na 15 tisíc maďarských rybářů. V Maďarsku havárie kontaminovala pitnou vodu pro dva a půl milionu lidí, v srbské části řeky Tisy bylo zničeno rovněž 80 procent podvodního života. Kyanidem otrávené řeky způsobily vážné problémy také zemědělcům, kteří vodu z nich využívají k zavlažování polí. To jsou jen zlomky dopadu katastrofy, kterou odborníci označili za největší ekologickou havárii v Evropě od nehody jaderného reaktoru v Černobylu v roce 1986.

Podle maďarských odborníků dosáhla koncentrace kyanidu v místě nehody 7800 miligramů na litr, zatímco přípustná úroveň je 0,1 miligramu na litr. Ke stejnému závěru dospělo také rumunské ministerstvo životního prostředí.

Důl provozovala rumunská společnost Aurul, kterou z 50 procent vlastnila australská firma Esmeralda Exploration. Rumunskému státu patřilo 45 procent. Kyanidový roztok společnost využívala k oddělení zlata od horniny.

Rumunská a australská strana nejdřív popíraly svou vinu na katastrofě a dokonce nejdřív vylučovaly, že úhyn ryb způsobil kyanid. Ozývaly se hlasy, že katastrofu mohlo způsobit extrémní počasí. Tehdejší rumunský ministr zahraničí Petre Roman například tvrdil, že nádrž praskla poté, co následkem neobvykle prudkého oteplení odtálo velké množství sněhu a navíc vytrvale pršelo.

Mrtvá řeka

V Maďarsku a Srbsku však postoj Rumunska vyvolal velké protesty. „Tisu zabili. Ani bakterie nepřežily… Je to skutečná katastrofa,“ prohlásil tehdy srbský ministr pro životní prostředí Branislav Blažić. „Kdybychom něco takového dopustili my (Srbové), určitě bychom se stali terčem bombardování,“ poznamenal v narážce na letecké údery Severoatlantické aliance na Jugoslávii v roce 1999 kvůli konfliktu v tehdejší jihosrbské provincii Kosovo.

/*json*/{"map":{"lat":47.66890602127034,"lng":23.570866499999966,"zoom":12,"mapTypeId":"roadmap"},"markers":[],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/

Těžba v dole byla přes maďarské protesty po poměrně krátké době obnovena. V prosinci 2001 začal v Budapešti dlouho očekávaný soudní spor, ve kterém Maďarsko požadovalo od společnosti Aurul náhradu škod ve výši 28,5 miliardy forintů (asi 100 milionů dolarů). Firma Aurul dokonce odmítla mimosoudní vyrovnání a v roce 2006 soud rozhodl, že za katastrofu je odpovědná společnost Transgold, nástupce Aurulu.

Transgold ale nakonec skončil v konkurzu, australský koncern Esmeralda se dokonce v obavě před maďarskými nároky dal už krátce po žalobě prohlásit za nesolventní a převést také do konkursu.

Katastrofa se dostala i do světa hudby, v písni Donaukinder (Děti Dunaje) o ní zpívá německá skupina Rammstein.

Baia Mare (volně přeloženo jako velký důl) leží na severu Rumunska asi 70 kilometrů od hranic s Maďarskem. Je sídlem župy Maramureš, ve městě žije přes 120 tisíc obyvatel.