Fakt, že hluk pocházející od lidské civilizace má negativní dopad na některá zvířata, je dobře známý. Nová studie, která vyšla v odborném žurnálu Biology Letters, ale upozorňuje, že hluk má negativní dopad na většinu zvířat od těch nejmenších až po obrovské mořské kytovce.
Hluk způsobený lidskou společností je prakticky všudypřítomný: „Zjistili jsme, že tyto zvuky postihují mnoho druhů obojživelníků, ptáků, ryb, savců, bezobratlých i plazů,“ uvedli ve studii její autoři z Queens University v Belfastu. Hlavní autoři výzkumu, Hansjoerg Kunc and Rouven Schmidt, zkoumali v takzvané metaanalýze většinu relevantních výzkumů hluku za poslední dobu.
Dokázali výsledky těchto studií shrnout do jedné metodologie, díky níž byli schopní popsat globální celoplanetární dopad hluku lidstva. Hlavní zpráva této studie zní: „většina druhů reaguje na hluk negativně“, zatímco doposud se pracovalo spíše s verzí „některé druhy reagují na hluk negativně“.
Podle Kunce je zajímavé, jak pestré je spektrum tvorů, kteří jsou na přemíru hluku citliví – týká se to jak drobného hmyzu, tak i obřích mořských savců, jako jsou velryby. „Nečekali jsme, že nalezneme reakce na hluk napříč všemi živočišnými druhy,“ dodal vědec.
Jak zvířata reagují na hluk
Studie zdůrazňuje, že studovat reakce zvířat na nadměrnou hladinu zvuku je obtížné, protože jsou velmi různorodé a jen málokdy jsou přímočaré – pro biology je tedy složité určit, zda jsou reakce pozitivní nebo negativní.
Typickým příkladem jsou netopýři. Ví se, že zvuky produkované lidskou civilizací narušují jejich schopnost navigovat pomocí sonaru. Což znamená, že netopýrům hluk škodí, protože uloví méně hmyzu. Jenže to naopak prospívá řadě druhů ohroženého hmyzu, který je netopýry loven. „Potenciální kořist přímo profituje z takového lidmi způsobeného hluku,“ dodávají vědci.
Podle Kunce je proto o to důležitější složit kompletní obraz, který by ukázal, jaký je globální dopad lidské činnosti. Příklad s netopýrem se dá podle něj uchopit i opačně: existují i případy, kdy jiné druhy pomocí sluchu odhalují predátory – a proto je může nadměrný hluk přímo ohrozit. Vědci proto doporučují, aby se další výzkumy tohoto fenoménu zaměřily spíše na celé ekosystémy, nikoliv jen na jednotlivé druhy nebo geneticky příbuzné skupiny zvířat.
„Hluk musí být považován za vážnou formu environmentální změny a znečištění, protože postihuje jak suchozemské, tak vodní druhy,“ uvádí autoři práce. „Naše analýza poskytuje kvantitativní důkazy potřebné pro vládní orgány, aby tento zdroj stresu účinněji regulovaly,“ dodávají vědci.
