Neandrtálci uměli zručně vrhat oštěpy
Tvarem i těžištěm v přední části připomínaly oštěpy neandrtálců zřejmě dost dnešní sportovní oštěp. Přitom vznikly před třemi sty tisíci lety.
Vědci poprvé testovali, jak si tyto zbraně vedly v rukou dnešních profesionálních atletů, a Annemieke Milksová z University College v Londýně vysvětluje, jak výzkum dopadl: „Ukázalo se, že dokážou zasáhnout cíl až dvacet metrů daleko. To je dvojnásobek vzdálenosti, kterou jsme dříve odhadovali.“
Síla, kterou se zbraň zabodne do terče, by skolila i koně, jeden z hlavních zdrojů potravy neandrtálců ve střední Evropě. Podle dřívějších teorií přitom tento vývojový příbuzný dnešního člověka bojoval jen zblízka, a riskoval tak mnohem víc než přímí předci člověka, kteří v Africe vynalezli oštěpy a později zřejmě i luky a šípy.
Představa neandrtálců jako hrubých a primitivních pralidí tak bere v poslední době za své.„Byli flexibilní, uměli přizpůsobit své chování okolnostem a měli schopnost symbolického myšlení. Budujeme obraz neandrtálců jako rafinovaných lidí,“ říká Annemieke Milksová.
Přepisování dějin neandrtálců
Vedle zbraní a nástrojů to dokládají i další objevy. Loni vědci oznámili nález nejstarších jeskynních maleb v Evropě. Podle vápence, který výtvory pokryl, vypočítali jejich stáří nejméně na 65 tisíc let. Vznikly tedy v době, kdy člověk neandrtálský neměl na kontinentu konkurenci.
„Našly se například i šperky z mušlí nebo sbírka barev, patrně ke zkrášlení těla. Mnoho vědců to ale přehlíželo a dál se drželo myšlenky z devatenáctého století, že neandrtálci byli nekulturní,“ vysvětluje antropolog Alistair Pike.
Během zhruba 400 tisíc let neandrtálci ovládli většinu Evropy a došli až do střední Asie. Pak ale na jejích území přišel dnešní člověk – a po tisících let soužití nakonec zůstal jen on. V konkrétních příčinách se vědci rozcházejí: ve hře jsou změny klimatu, nové nemoci nebo výbuch supervulkánu, ale i vzájemné páření a vítězství silnějších genů.