Kosti uložené v olomouckém Klášterním Hradisku s největší pravděpodobností patřily Přemyslovcům, ukázal první antropologický výzkum. Ostatky archeologové vyzvedli v létě a podle historických pramenů náležely knížatům Otovi I., Otovi III. a jejich rodinným příslušníkům. Identitu ale mají ještě potvrdit další analýzy.
Přemyslovská knížata žila téměř před tisíci lety a patřila k tehdejší společenské elitě, o jejich životech se toho ale ví poměrně málo. „Máme tady sedm jedinců, z toho čtyři jsou muži, jeden je určitě žena, u jednoho nevíme, protože tam není pánev, jen lebka. A ta nese smíšené znaky. A je tady i jedno dítě,“ popsal nález Jan Frolík, vedoucí Oddělení záchranných výzkumů z Archeologického ústavu Akademie věd.
Ostatky se nacházely uvnitř schránky zazděné v kapli svatého Štěpána v areálu olomouckého Hradiska; že mohly ostatky patřit někomu důležitému, se ví už delší čas. „V historických pramenech se píše, že by v sakristii měly být uloženy ostatky zakladatelů zdejšího Klášterního Hradiska, tak jsme se snažili zjistit, jestli to tak je,“ uvedl farář Přemysl Hanák.
Přemyslovský hrob
Přemyslovci klášter založili v 11. století, kosti archeologové vyzvedli letos v létě, tedy téměř po tisíci letech. „Po základních analýzách ten soubor odpovídá tomu, co je na nápisech, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že jsou to oni,“ říká Frolík. Je tedy velmi pravděpodobné, že se jedná opravdu o knížata Otu I. a Otu III., jejich manželky a další příbuzné. Ale ve hře je stále také varianta, že by ve schránce mohly být i kosti olomouckých duchovních.
Klíčová teď bude analýza DNA. Vědci totiž chtějí vzorky porovnat s ostatky Přemyslovců, které archeologové v minulosti našli na Pražském hradě. „Úplně nejlepší na DNA je kost skalní na lebce, protože do té nejméně pronikají nějaké další nežádoucí sloučeniny, ale to znamená lebku destruovat, takže to dělat nebudeme. Další dobrá varianta jsou zuby,“ uvedl Frolík.
Z kostí budou vědci zjišťovat nejen jejich původ, ale také to, co tito lidé jedli. Strava bohatá na maso totiž může opět poukázat na příslušníky významného rodu.
Ota a Ota
Ota I. i Ota III., jimž kosti mohly patřit, sice patřili mezi Přemyslovce, na školách se o nich ale většinou moc neučí. Ota I. byl nejmladším synem „českého Achillea“ knížete Břetislava a Jitky ze Schweinfurtu, kterou měl podle pověsti tento odvážný válečník unést přímo z bavorského kláštera. Jejich syn mytologické kvality svého otce podědil – byl údajně nejspanilejším příslušníkem přemyslovského rodu. Dokonce dostal přízvisko Sličný.
Do správy Ota I. přijal Olomoucko, společně se svou manželkou Eufémií Uherskou zde mimo jiné založil zmíněný klášter Hradisko. Také Ota III. (vnuk Oty I.) panoval jako kníže Olomoucka. Měl dramatický život, zúčastnil se odboje proti českému knížeti Vladislavovi II., později se s ním zřejmě smířil, protože po jeho boku byl na křížové výpravě v Polsku a také na slavném tažení v Itálii, za něž dostal Vladislav II. (tehdy ještě nedědičnou) královskou korunu.
