Čínská expanze do Afriky má nečekaný vedlejší efekt: do Asie odsud proudí tisíce mrtvých oslů. A pro místní se dříve běžná zvířata stávají luxusním zbožím.
V roce 2015 si Mohamed Sempele koupil na úvěr osla, aby v rodné obci Kisaju, 50 kilometrů jižně od keňské metropole Nairobi, mohl přepravovat lidi a vědra s vodou. „Osel je mnohem lepší než kráva, protože si s ním vydělám na chleba. Ten můj mi vydělával až 1000 šilinků (asi 200 Kč) denně!“ říká otec čtyř dětí. Po roce však osel náhle zmizel a pátrání nic nepřineslo. „Teď mi zbyl jen vozík, ale musím splácet půjčku. Je to velmi těžké,“ stěžuje si Mohamed, kterého cituje francouzský deník Le Monde.
Obec Kisaju nebyla ušetřena krádeží oslů, které se rozmáhají po celé zemi i jinde v Africe. Podle nevládní organizace Donkey Sanctuary, která se zabývá ochranou těchto zvířat, klesl jejich počet v Keni z 1,8 milionu v roce 2009 na 900 000 v roce 2017.
Oslí maso i kůže putuje do Číny
Oslové, jejichž maso se konzumuje jen velmi málo, byli ve vesnických regionech odpradávna velmi rozšíření. Pomáhali na polích, dopravovali potraviny a zboží a poskytovali výdělek i nevzdělaným lidem. Oslové se dědili nebo kupovali na celý život. To se zcela změnilo od roku 2014, kdy se Keňa rozhodla otevřít jatka vyhrazená těmto zvířatům a zaměřila se na obrovský čínský trh. V Pekingu, Kantonu či Šanghaji nevyhledávají tolik oslí maso, jako spíše oslí kůže. Vyrábí se z nich e-ťiao, což je prášek používaný v tradičním lékařství proti anemii, stárnutí a proti nedostatku libida.
Každoročně spolkne Čína 5000 tun e-ťiao, na nějž je zapotřebí až čtyř milionů oslích kůží. Na čínském území nejsou oslové nijak hojní, během několika let klesl jejich počet o polovinu. Čína tedy zaměřila své zraky směrem k Africe, která patří k těm kontinentům, kde je počet oslů ještě vysoký. Mnohé země ale vývoz oslů zakázaly, například Niger, Burkina Faso či Botswana.
Dnes je Keňa jednou z posledních afrických zemí, které od tohoto obchodu neupustily. Ani po kritice. „Oslice jsou březí 13 měsíců a samice rodí jen jedno mládě. Reprodukce druhu je tedy velmi dlouhá,“ říká Solomon Onyango z Donkey Sanctuary.
Osel je luxusní zboží
Jak je osel na venkově stále vzácnější, jeho cena se zdvojnásobila: jedno zvíře v přepočtu stojí bezmála 2700 Kč, zatímco dříve to bylo 1350 Kč. V některých oblastech ale dnes jeho cena přesahuje v přepočtu i 6700 Kč. Protože je obtížné koupit osla legálně za pevnou cenu, vyrostly velmi rychle záhadné sítě.
„Když u nás Číňané vydávají miliardy na stavbu silnic, je těžké jim odmítnout oslí kůže,“ uvádí jeden zdroj z oblasti zdravotnictví. Silnice, železnice, přístavy, geotermální elektrárny: Čína je v infrastruktuře všudypřítomná. Na západě země investovala do jatek v Mogotio podle jejich čínského majitele asi pět milionů eur (130 milionů Kč) a vytvořila více než 100 pracovních míst.
„V této souvislosti je těžké přesvědčit vládu o nezbytnosti chránit osly a považovat je za ohrožený druh,“ soudí generální tajemník Sdružení keňských veterinářů Kenneth Wamey. Veterináři požadují zákaz obchodu s oslími kůžemi. Vláda se však loni omezila na to, že nepovoluje zřizování dalších jatek.
Šéf masajské etnické skupiny v Keni Samuel Murandu říká, že výstavba dalších jatek na masajském území je nemožná. „V naší kultuře je osel považován za pomocníka, téměř lidskou bytost, přítele. Kromě toho, jak jsme viděli v Mogotio, jatka mají dopady na znečištění životního prostředí, na zdraví lidí,“ soudí. Jatka v Mogotio byla ze sanitárních důvodů počátkem letošního roku uzavřena.
