Před patnácti lety byly na chilské poušti Atacama nalezeny mumifikované pozůstatky 20 centimetrů velkého humanoidního tvora. Našli ho archeologové v opuštěném důlním městě La Noria; okamžitě poté se objevily spekulace, že by se mohlo jednat o mimozemskou bytost.
Bizarnost nález okamžitě proslavila po celém světě. Mumii si koupil soukromý sběratel ze Španělska, vznikl o ní dokonce celovečerní dokument, jehož autoři ji prohlásili za ostatky mimozemšťana.
Teď se podařilo kalifornským genetikům odebrat z mumie vzorek DNA postačující k tomu, aby bylo možné sestavit alespoň částečně příběh lidské bytosti, jíž podle analýzy mumie byla.
Šlo o dívku, které vědci začali podle místa nálezu říkat Ata. Zemřela ještě v těle matky nebo těsně po narození, to nejsou vědci schopni přesně určit. Za její neobvyklé tělo mohla řada mutací.
Co je na ní zvláštního?
Hned poté, co byla Ata objevena, všimli si vědci, že její kosti mají řadu znaků dítěte starého 6 až 8 let. Ale ani tím její zvláštnost nekončila: zatímco lidé mají normálně 12 párů žeber, Ata jich měla pouze 10. A na první pohled upoutala její hlava, zvláštním a až nelidským způsobem protažená a ve tvaru kužele. Její tělo bylo podle několika svědectví zabalené do fialové látky, ta se však ztratila.
Ata nežila v dávných dobách, podle analýzy zveřejněné v odborném časopise Genome Research musela zemřít jen přibližně 40 let předtím, než byla objevena – tedy v polovině 20. století.
„Byla tak deformovaná, že nebyla schopná pít mateřské mléko,“ popsali vědci jednu z možných příčin její smrti. V moderním světě by takové dítě zřejmě skončilo ve specializovaném lékařském pracovišti, ale na poušti nic takového neexistuje.
Příčinou zdánlivého stáří kostí byla právě zřejmě mutace. Tělo bylo mumifikováno přirozeně díky klimatickým podmínkám.
„Začalo to jako příběh o mimozemšťanech, ale ve skutečnosti se jedná o lidskou tragédii. Žena přivedla na svět tak poškozené dítě, že skončilo ve sbírce kuriozit jako nějaký podivný artefakt,“ uvedl Garry Nolan, mikrobiolog ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii, který výzkum vedl.
Vědci nyní doufají, že až lépe pochopí genetické příčiny Atiny mutace, mohlo by to pomoci s léčbou dalších takových problémů, ale třeba také s vývojem terapií pro léčbu poškozených kostí.
