Měli bychom zvážit možnost, že ohrožené velryby černé úplně vyhynou, varují americké úřady. Aby se jejich vymření zabránilo, musí se začít podnikat aktivní kroky.
Vyhynutí „pravých“ velryb? Musíme s tím scénářem počítat, varuje Úřad pro oceán a atmosféru
Velrybám černým se říká také „pravé velryby“ – byla to totiž ta pravá zvířata pro velrybářství. Lidé je lovili prokazatelně už od 16. století, ale zřejmě ještě mnohem dříve. Jsou to totiž zvířata velká, která váží kolem 50 tun, a současně velice pomalá. Už ve dvacátém století se je lidem málem podařilo vyhubit, ale přes pozdější zdánlivou stabilizaci to nyní opět s těmito velkými kytovci vypadá velmi špatně.
Podle nejnovějších údajů amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) žilo letos jen 450 kusů těchto velryb a 17 z nich již během roku 2017 zemřelo. Situace je podle expertů z USA i Kanady už tak vážná, že se odborníci vážně baví o možnosti, že by velryby mohly úplně vyhynout.
Podle Johna Bullarda, který pracuje pro NOAA, byl letošní rok pro velryby černé kritický – jednak se rodilo málo mláďat a současně umíralo mnoho plodných zvířat. V současné době žije jen posledních 100 plodných samic, což znamená, že ztráta každého jednoho zvířete už v tomto množství snižuje pravděpodobnost na přežití celého druhu.
„Musíme začít používat slovo vyhynutí – to je totiž trend, který nám data ukazují,“ prohlásil Bullard. „Je to něco, co se může stát.“ Podle výzkumů NOAA se zdá, že pokles počtu těchto velryb začal kolem roku 2010, samice přitom postihl výrazně hůře než samce.
Experti NOAA se shodují, že Spojené státy a Kanada se musí spojit, aby snížily počet úmrtí velryb, za které mohou lidé.
Mezi nejčastější příčiny úhynu velryb černých totiž patří v současné době srážky s loděmi a utopení se poté, co se zamotají do rybářských sítí. „Jde o kritickou situaci a je pro nás důležité s využitím nám dostupných zdrojů pokusit se populaci velryb černých zachovat,“ dodal Bullard.
- Velryba černá (Eubalaena glacialis) je kytovec dorůstající délky okolo 14,5 metru, z čehož hlava zabírá 1/4 – 1/3, stejně tak rozpětí ocasní ploutve dosahuje asi 1/3 délky těla. Pohlavní dimorfismus není tolik výrazný jako u jiných kytovců, přesto je samice trochu větší. Váží okolo 40 tun. Má proti jiným kytovcům dlouhé a široké hrudní ploutve, zatímco hřbetní ploutev vůbec nemá. Jsou pro ní typičtí parazitičtí korýši, kteří žijí na výstupcích hlavy. Živí se planktonem a krilem.
Tito kytovci se vydávají rodit mláďata do teplejších jižních vod, kde jsou pro to ideální podmínky. Pak se s nimi přesunují každé jaro a léto na sever do vod Nové Anglie a Kanady, aby se tam krmili. A právě u pobřeží Kanady a Nové Anglie došlo ke všem letošním úmrtím těchto velryb.
Podle některých výzkumů to vypadá, že úmrtí mají spojitost také s klimatickou změnou; například nedávno vydaná studie v odborném časopise Nature Scientific Reports popsala, že velryby se v posledních letech stále více pohybují, což je vyčerpává a navíc se během toho dostanou mimo chráněná území.
Hlava velryby černé porostlá parazitickými korýši
V odborném časopise Endangered Species Research zase jiná skupina vědců popsala, že zkoumali výkaly těchto velryb. Našli v nich známky po tom, že velryby trpí dlouhodobým stresem spojeným pravděpodobně nejčastěji s tím, jak často se zamotávají do rybářských sítí. Právě stres je u kytovců prokázanou příčinou ztráty schopnosti rozmnožovat se.
Vědci se shodují na tom, že je potřeba urychleně vypracovat nové metody k účinnější ochraně těchto obrovských a inteligentních zvířat.
