Varšavská smlouva strana 2 z 4

Čtyři oběti násilí při demonstracích ze srpna 1969 se dočkaly finančního odškodnění. Ministerstvo vnitra jim celkem vyplatilo přes čtvrt milionu korun. Další tři žádosti resort odmítl, ve dvou případech stále rozhoduje. Nárok na odškodnění mají příbuzní obětí a lidé, kteří byli při potlačení protestů zraněni. Těch je přitom podle některých historiků až přes padesát.

Po šestatřiceti letech, jednom měsíci a šestnácti dnech ukončila fakticky činnost Varšavská smlouva. Stalo se tak na posledním zasedání jejího Politického poradního výboru v Černínském paláci v Praze.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Vědci z Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) zpracovávají ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) písemné a obrazové dokumenty politických represí československých občanů v bývalém Sovětském svazu. Vzniká digitální archiv dokumentů NKVD/KGB k československé historii, v němž bude možné vyhledávat díky softwaru kybernetiků, uvedla mluvčí ZČU Šárka Stará. Hotový má být do konce příštího roku.

Před třiceti lety, 21. června 1991, opustil československé území poslední transport se sovětskými vojáky a technikou. Skončila tak přítomnost sovětské armády, která začala okupací v srpnu 1968, a přestože ji komunistická propaganda prezentovala jako dočasnou, trvala celých třiadvacet let.

Varšavská smlouva původně vznikla v reakci na vstup západního Německa do Severoatlantické aliance. Během studené války byla důležitým nástrojem Sovětského svazu. „Mírové uskupení“, jak se pakt někdy oficiálně nazýval, umožňovalo Moskvě držet pod kontrolou své středo- a východoevropské satelity. Stalo se tak i za použití síly jako v Československu. Po necelém půlstoletí svého fungování byla aliance rozpuštěna, a to 31. března 1991.

Přesně před 75 lety – pátého března 1946 – přednesl Winston Churchill, v té době už bývalý britský ministerský předseda, v americkém Fultonu ve státě Missouri projev. Upozornil v něm na hrozbu komunismu a expanzi vlivu Sovětského svazu nejen ve střední a východní Evropě. Vyzval západní demokracie, aby spojily své síly a v souladu s principy Charty OSN zabránily „katastrofě“.

Před 25 lety, 27. ledna 1996, zemřela první manželka prezidenta Václava Havla Olga Havlová. V nedožitých 63 letech podlehla rakovině. Chudá dívka z pražského Žižkova se po seznámení s Václavem Havlem zapojovala do disidentských aktivit a v roce 1982 podepsala Chartu 77. Poté, co se stala první dámou, se věnovala pomoci potřebným, díky čemuž byla uznávána po celém světě a několikrát oceněna.

Ve věku 97 let zemřel významný český šlechtic Zdeněk Sternberg, který vlastnil hrad v Českém Šternberku na Benešovsku. Jeho hraběcí rod pronásledovali nacisté i komunisté. Po roce 1948 pracoval na šachtě, sloužil u Pomocných technických praporů a později se živil například jako kulisák. V roce 1968 emigroval do Rakouska, po roce 1989 dostal hrad v restituci zpět.

Obhajoba svobody a snaha vyvést národ z nesvobody byl podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) bezprecedentní čin studenta Jana Palacha, který se před 52 lety upálil na Václavském náměstí v Praze. Počátkem roku 1969 tak učinil v pokusu o vyburcování lidí z letargie, do níž společnost upadala po srpnové okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. V den 52. výročí jeho činu Vystrčil s dalšími třemi senátory položil květiny a svíčky v místě, kde událost připomíná dřevěný kříž v chodníku pod Národním muzeem.

Reportáž mapuje závěr návštěvy prezidenta Václava Havla na Pyrenejském poloostrově. Havel navštvil také lisabonskou radnici, kde od starosty převzal klíče od bran portugalské metropole. Hlavní část zahraniční cesty se však týkala evropských záležitostí i úlohy NATO po pádu železné opony.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990. 

Po dvaceti letech trvání komunistického režimu se v Československu s pražským jarem objevila naděje pro svobodnější společnost. Tu však s příchodem sovětských vojsk vystřídala apatie, touha po změně z veřejnosti zmizela a lidé se stáhli do soukromí. Zásadně k tomu přispěl i dokument Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, který komunisté přijali 11. prosince 1970. Strana v něm pražské jaro označuje jako snahu protirevolučních sil o rozbití vlády lidu. I když propagandistický dokument rozhodně nepatřil k nejčtivějším knihám, byl jedním z nejzásadnějších své doby. Vymezil totiž, jak se bude československé společnosti další dvě dekády žít.

Ve Francii vyvrcholila Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě podpisem Pařížské charty za novou Evropu. Ta vyhlásila nové základní zásady bezpečnostní politiky po konci studené války a zavázala se k  dodržování lidských práv včetně ochrany a podpory práv národnostních menšin. Výsledky konference po návratu do vlasti hodnotil i prezident Václav Havel, který promluvil také o významu NATO. Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Evropa upouští od vzájemného nepřátelství. Na pařížské Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě přijali zástupci zúčastněných zemí včetně Československa dohodu o radikálním snížení stavu zbraní. Dohoda se týkala Varšavské smlouvy i Severoatlantické aliance.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990. 

Státní zástupce zastavil stíhání bývalých vrcholných představitelů komunistického režimu, které se týkalo používání střelných zbraní na československých hranicích. Někdejší generální tajemník Komunistické strany Československa Miloš Jakeš letos v létě zemřel. Expremiér Lubomír Štrougal a někdejší ministr vnitra Vratislav Vajnar pak podle šéfa Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jana Lelka trpí duševní chorobou, která jim trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání.

Dagmar Ferebauerovou nelákala práce v kanceláři, začala proto studovat tělesnou výchovu na pedagogické fakultě. V padesátých letech k tomu ale patřil i povinný základní vojenský výcvik. Na vojně začala budoucí zakladatelka taneční školy závodně plavat a to jí zůstalo dodnes. V devadesáti letech stále závodí za veterány, je mistryní Evropy i světa.

Zlatou pamětní medaili Jihomoravského kraje za statečnost, kterou projevil při okupaci země sovětskými vojsky v srpnu roku 1968, obdržel v pátek Otakar Pospíšil. Jako voják se proti okupaci otevřeně stavěl, za což mu hrozila poprava zastřelením.

Před budovou Českého rozhlasu v Praze proběhl už tradiční pietní akt, který připomíná oběti invaze vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v roce 1968. Položit věnce přišel například předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti), předseda ODS Petr Fiala nebo slovenský velvyslanec v Česku Petr Weiss. Dvaapadesáté výročí srpnových událostí 1968 si budou Češi připomínat i na dalších místech v zemi.

Každý rok veřejným prostorem v srpnu dominuje debata nad tím, zda mladá generace dostatečně vnímá události roku 1968, kdy do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Při prvním výročí této invaze se po celé zemi uskutečnily pokojné protesty, které tehdejší vláda násilně potlačila. Podle dostupných ověřených informací zemřelo tehdy minimálně sedm lidí. Současní představitelé státu by se měli omluvit a odškodnit pozůstalé, říká historik Lukáš Cvrček, který se svým spolkem oběti připomíná. Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) by eventuální odškodnění podpořil.

Diplomat, politolog a někdejší ministr zahraničí USA Henry Kissinger, toho času na návštěvě Prahy, poskytl Československé televizi rozhovor, v němž uvažuje o možnostech budoucího bezpečnostního uspořádání Evropy.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Varšavská smlouva zasedala v Moskvě a zabývala se především svou budoucností. Výsledkem jednání byla deklarace, která z velké části přejímala návrhy československé delegace.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Varšavská smlouva měla být protiváhou rozšiřující se Severoatlantické aliance, ale také mocným diplomatickým nástrojem. Svůj účel nakonec nesplnila – ani jako jazýček na negociačních vahách, ani jako obrana před ofenzivou NATO, která nikdy nepřišla. Vojenský pakt pod sovětským velením plánoval proti západním mocnostem použít jaderné zbraně. Nakonec ale bez jejich užití jediná ofenziva mířila proti vlastnímu členu – v srpnu 1968 vojska Varšavské smlouvy vstoupila do Československa. Od podpisu vojenského paktu uplynulo ve čtvrtek 65 let.

Před pětašedesáti lety – 14. května 1955 – došlo v polské metropoli k podpisu smlouvy, která vytvořila jeden z hlavních silových pilířů východního bloku. Vznikla Varšavská smlouva. Členy vojenského spolku byl Sovětský svaz, Československo, Polsko, NDR, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko a Albánie; jeho ustavení mělo vytvořit protiváhu Severoatlantické alianci a dopomohlo k zamrznutí Východu a Západu na zákopových pozicích po celou studenou válku. Varšavský pakt se naplno aktivoval jen jedinkrát a mířil do vlastních řad, když potlačoval pražské jaro. Právě v Praze pak došlo 1. července 1991 k jeho rozpuštění.

„Porážka Německa byla z velké části zpečetěna dvěma neevropskými vítězi, Spojenými státy a Sovětským svazem, které se staly následníky nenaplněné evropské snahy o globální nadvládu,“ píše bývalý poradce pro národní bezpečnost USA Zbigniew Brzezinski v knize Velká šachovnice. Místo evropského pragmatického velmocenského vyvažování ovládlo světové uspořádání soupeření idejí aspirujících na univerzální platnost a globální dosah.

Před 80 lety dali Sověti oficiálně zelenou výrobě legendárních středních tanků T-34. Přes zjevné porodní bolesti se stroje staly nepostradatelnou součástí vojenského arzenálu SSSR. Kreml je využíval i po druhé světové válce. Postrachem byly například v maďarských ulicích při potlačení povstání v roce 1956. Pro sovětské generály byly opěvovaným vojenským instrumentem, pro ty, kteří stáli na opačné straně barikád, naopak symbolem útisku a totality.