Novináři strana 3 z 4

Zpravodaj polské veřejnoprávní televize a spolupracovník České televize v Moskvě Tomasz Dawid Jędruchów musí na začátku září opustit Rusko. Tamní ministerstvo zahraničí mu neprodloužilo novinářskou akreditaci, bez které v Rusku jako novinář nemůže pracovat. Podle Jędruchówa jsou za tím dva důvody – nedávné vyhoštění ruského novináře z Polska a česko-ruský diplomatický spor po vypuknutí kauzy Vrbětice. Za jakých podmínek jeho kariéra v Rusku končí a co jeho odjezd bude znamenat pro obě země, říká Jędruchów v rozhovoru pro pořad Newsroom ČT24.

V zemích Evropské unie se během posledních let zhoršuje situace médií kvůli ekonomickému tlaku i hrozbám pro bezpečnost novinářů. V pondělí to prohlásila místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová. Podle ní jsou takové hrozby viditelné prakticky ve všech unijních státech. Média jsou přitom zásadní pro fungování demokracie a EU má nástroje, kterými se může pokusit jejich situaci zlepšit, uvedla Jourová.

Návrh komunistů, aby novináři veřejnoprávních médií podávali majetková přiznání, překvapivě podpořila ministryně spravedlnosti i někteří poslanci vládního hnutí ANO. Kabinet Andreje Babiše přitom stejný návrh odmítl. Podle KSČM redaktoři České televize a Českého rozhlasu ovlivňují veřejné mínění a jsou placeni z veřejných peněz, proto by měli stejně jako třeba poslanci nebo starostové přiznávat majetek.

O koronaviru informují nepřetržitě víc než rok. Každodenně pracují s počtem nakažených, někteří novináři už jsou ale sami tohoto čísla součástí. Na vlastní kůži si vyzkoušeli, co covid znamená, co obnáší a jak může i zdravého člověka na několik dní vyřadit z běžného života. Někteří karanténu vzali pracovně a alespoň na sociálních sítích informovali, jaký má u nich nemoc průběh. Jiní si naopak naordinovali od internetu a zpravodajství klid. Shodně ale po covidu nahlíží na svou práci trochu jinak. Jak, to zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Ruský opoziční list Novaja Gazeta řeší svou budoucnost. Jeho redaktoři totiž čím dál častěji čelí výhrůžkám. Podporu médiu vyjádřili například Evropská unie nebo Amnesty International. Navzdory překážkám ale sami novináři dávají najevo, že v Rusku chtějí pracovat dál.

E-mailové schránky českých novinářů plní výhrůžky, dopisy plné nenávisti a agrese. Podobnému čelí v diskuzích pod články a na sociálních sítích. Není to nic neobvyklého, shodují se žurnalisté, v posledním roce je ale takových zpráv tolik, že je nelze jen tak přejít. Podle mediálních odborníků a sociologů je to důsledek společenské nálady – lidé už jsou covidem unavení a z pandemie nevidí východisko. A novináři, které považují za nosiče negativních zpráv, jsou pro ně nejsnazším terčem. Téma zpracoval pořad Newsroom ČT24.

Někteří čeští novináři nebyli kvůli koronaviru už zhruba rok ve svých redakcích, podmínky pro práci jsou navíc nyní ještě složitější než v jarní pandemické vlně. Do mikrofonu musejí mluvit v respirátorech, při překračování hranic okresů nesmí zapomínat na potvrzení, že cestují za prací, v případě návštěvy redakce musejí nově podstoupit i test. Jak to média zvládají, na co si zvykla a co jim naopak dělá potíže, zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Loni přišlo při výkonu svého povolání násilnou smrtí o život 65 novinářů nebo pracovníků médií v šestnácti různých zemích. To je o 17 zabitých žurnalistů více než v roce 2019, přičemž loňská statistika je zhruba na úrovni 90. let minulého století, uvedla při zveřejnění své každoroční zprávy Mezinárodní federace novinářů (IFJ).

Zlatý glóbus za nejlepší filmové drama vyhrál snímek Země nomádů režisérky Chloé Zhaoové, která si odnesla také ocenění za nejlepší režii.  V kategorii komedie či muzikálu získal ocenění druhý díl filmu Borat. Za roli ve snímku Ma Rainey – matka blues dostal posmrtně cenu za nejlepšího herce Chadwick Boseman. Televizní tvorbu ovládl seriál Koruna.

Jsou takzvaně v první linii. Nezachraňují životy, ale informují o tom, co se děje. Novináři se denně pohybují na těch nejpostiženějších, nejnakažlivějších a nejemotivnějších místech. Snaží se být objektivní, sami jsou ale součástí pandemie, sami se můžou kdykoli a kdekoli nakazit. Už to trvá od loňského jara, takové vypětí přitom doposud zažívali pouze váleční nebo zahraniční reportéři. Jak vypadal rok krizové novinařiny, popisuje pořad Newsroom ČT24.

Po úterním rozhodnutí soudu poslat ruského opozičního politika Alexeje Navalného na 3,5 roku do vězení vyšli jeho stoupenci opět do ulic ruských měst. A tamní policie proti nim opět razantně zakročila. Údery obušků a zatýkání ani tentokrát neminulo novináře, a to přesto, že na demonstracích musí kvůli jasné identifikaci nosit žlutou vestu s nápisem press. Pořad Newsroom ČT24 přináší příběhy zadržených novinářů i zpovědi těch, kteří protesty na podporu Navalného na místě sledují.

Je to rok, co česká média začala skloňovat koronavirus. Rok, kdy se tehdy ještě nepojmenovaná nemoc z čínského Wu-chanu dostala do Evropy a následně do tuzemska. Českou mediální scénu změnil stejně výrazně, jako změnil chod republiky. Některá média kvůli poklesu inzerce zanikla, ta veřejnoprávní naopak posílila. Novináři chodí do redakcí minimálně, tiskových konferencí se účastní on-line a vedle politiků nejčastěji zpovídají vědce a lékaře. Dopady roku covidu zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Od posledních parlamentních voleb v Myanmaru neuběhly ani tři měsíce a právě v den, kdy měl poprvé zasednout parlament s nově zvolenými poslanci, moc v zemi převzala armáda –⁠ prvního února provedla vojenský převrat. Při něm zadržela šéfku vlády Do Aun Schan Su Ťij, prezidenta Win Myina a vyhlásila na rok výjimečný stav. Nebe země tisíce zlatých pagod pak zaplavily červené balonky, které na protest vypustili někteří významní aktivisté. Stávkují lékaři, do protestů se zapojují i učitelé a studenti a nesouhlas dávají najevo i běžní občané. Ředitelka Barmského centra v Praze Sabe Soe v rozhovoru řekla, že země právě teď, snad ještě víc než kdy jindy, potřebuje podporu vlád demokratických zemí.

Už druhý týden se v Rusku konají demonstrace na podporu vůdce tamní opozice Alexeje Navalného. Policie se demonstranty snaží tvrdě potlačit. Mezi lidmi, které doposud zadržela, je i padesátka novinářů. Ti se přitom na podobné akce vybavují vestami, visačkami nebo jinými dokumenty, které potvrzují, že patří k médiím. Pravdivé informace z protestů se přitom k ruské veřejnosti nedostávají, státní i nezávislá média si realitu ohýbají tak, aby se hodila k jejich přesvědčení.

Pandemie covidu-19 plní nemocnice nejen v České republice, ale i v zahraničí. Práci zdravotníků pod náporem i příběhy pacientů tak sledují novináři po celém světě. Do nemocnic se dostala i reportérka americké stanice CNN Sara Sidnerová, která zažila válku, bombardování i smrt. Její svědectví důsledků pandemie covidu-19 ale tyto zkušenosti předčila.

Budova Kapitolu v americkém Washingtonu obvykle bývá pro novináře bezpečné místo. Jediný boj, který se na místě odehrává, je ten politický. Ve středu to neplatilo, sídlo amerického Kongresu se změnilo doslova v bojiště, kde i novináři byli terčem. Na dveřích po demonstrantech podporujících prezidenta Donalda Trumpa zůstalo vyryté heslo „zavraždit média“, reportérské týmy přišly o kamery, stativy a další techniku. Většina se shoduje – je to výsledek politiky končícího prezidenta. Jak nebezpečný pro novináře byl v týdnu Washington, ukáže pořad Newsroom ČT24.

Středeční násilnosti v americkém Kapitolu mají pátou oběť. Zraněním způsobeným během vpádu příznivců Donalda Trumpa podlehl policista ze sboru, který areál chrání. Po počátečních nejasnostech to potvrdil samotný sbor. Z několika kanceláří včetně té pro šéfku demokratické většiny Nancy Pelosiovou zmizely počítače. Kvůli vpádu už odstoupili tři vysoce postavení činitelé, kteří měli na starosti pořádek v areálu Kongresu.

V roce 2020 bylo ve světě zabito 50 novinářů, více než dvě třetiny z nich zemřely v oblastech, kde se neválčí. Roste počet zavražděných, nejčastěji kvůli článkům o korupci a zneužívání veřejných peněz. Téměř čtyři stovky novinářů jsou ve vězení, nejčastěji v Číně. Údaje ve své výroční zprávě zveřejnila organizace Reportéři bez hranic (RSF).

Ke čtyřem letům vězení byla v Číně odsouzena aktivistka a nezávislá novinářka Čang Čan. Ve městě Wu-chan točila nezávislé reportáže po tamním propuknutí nákazy koronavirem. Soud bývalou právničku shledal vinnou z „vyvolávání nepokojů“, uvedla agentura AFP s odvoláním na jednoho z jejích obhájců.

Organizace Reportéři bez hranic (RSF) zveřejnila statistiku vězněných novinářů. Tento měsíc jich po celém světě bylo za mřížemi 387, podobně jako před rokem v tuto dobu. Více než polovina z nich je vězněna v pěti zemích, nejvíce v Číně. Dalších 54 novinářů je zadržováno jako rukojmí, čtyři se pohřešují. O třetinu vzrostl počet vězněných novinářek. Důvodem pro zatýkání žurnalistů ve světě je podle organizace také snaha zabránit informování o vývoji pandemie covidu-19 a krocích některých vlád.

Novináři, nejen ti američtí, už dopředu věděli, že je během prezidentských voleb v USA čeká tentokrát opravdu náročná práce. Potvrdilo se, že přístup ke štábům obou kandidátů kvůli pokračující pandemii koronaviru mělo jen pár vybraných médií. Potvrdilo se také, že tradiční volební noc skončila bez vítěze. A vyplnily se i předpovědi, že nespokojení Američané vyjdou do ulic. K tomu musela média čelit dalším výzvám – například útokům současného prezidenta Donalda Trumpa, který je viní z pro něj nepříznivě vyvíjejících se výsledků. Kvůli zavádějícím výrokům některé americké televize dokonce vypnuly jeden z jeho projevů. Pořad Newsroom ČT24 přináší pohled do amerických prezidentských voleb optikou médií.

Kam až novinář může zajít, do jaké míry má být účastníkem akce, kdy už je reportování na hraně nebo za hranou zákona? Otázky, nad kterými řadu let diskutují mediální analytici. Teď znovu vyvstaly v terénu a odpovědi byly opět různé. Do konfliktu s policií se první zářijový víkend dostali tři novináři, kteří pokrývali dění kolem demonstrace ekologických aktivistů u lomu Vršany u Mostu. Dva z nich na výzvu lom opustili, třetí zůstala s demonstranty a jako s demonstrantkou s ní policisté zacházeli. Jaký postup byl správný? Tématu se věnoval nedělní Newsroom ČT24.

Je to podobný scénář jako na jaře. Počty nakažených koronavirem stoupají, novináři dál nepřetržitě informují o vývoji a nových nařízeních, sami se ale nakazit nesmí. Nemoc a s ní spojená karanténa by totiž ohrozila celé médium. Po letním uvolnění proto redakce opět zpřísňují pravidla. Reportéry dělí na dva nezávislé týmy, podporují nebo přímo nařizují práci z domova a před osobní komunikací dávají přednost komunikaci on-line. Jak teď česká média fungují a co si z první vlny vzala jako ponaučení? Téma pro nedělní Newsroom ČT24.

Turecký parlament ve středu schválil návrh zákona, který má více regulovat působení sociálních sítí v zemi. Informovala o tom agentura AFP, podle níž norma připravená vládní stranou vyvolává obavy z omezení svobody slova v zemi. Zákon již dříve kritizovaly humanitární organizace Amnesty International a Human Rights Watch. Vláda o novém zákonu informovala na Twitteru.