Národní úřad pro oceán a atmosféru strana 3 z 3

Rok 2020 se zřejmě zařadí mezi pět nejteplejších letopočtů v dějinách měření a se skoro padesátiprocentní pravděpodobností se v historických tabulkách dostane na první místo. Oznámili to vědci z amerického Národního úřadu pro oceány a ovzduší (NOAA). Letošní leden byl podle nich teplejší než kterýkoli jiný v amerických záznamech sahajících 140 let do minulosti.

Globální změny klimatu způsobují mimo jiné okyselování oceánů. V Pacifiku je tento jev už tak silný, že to rozpouští části krunýřů krabů označovaných jako Metacarcinus magister.

Čekají nás prázdniny na blátě? V půlce zimy to vypadá, že ta letošní se zařadí mezi nejteplejší v dějinách. A ani únor na tom zřejmě příliš nezmění.

Americká vláda poprvé schválila financování výzkumů takzvaného geoinženýrství, tedy kontroverzní myšlenky odvrácení klimatických změn pomocí úprav planetárního klimatu. V tomto případě se jedná o projekt na odrážení tepla zpět do vesmíru.

Dálkově ovládaná miniponorka z výzkumné lodi E/V Nautilus prozkoumala podmořskou sopku jménem Davidsonova hora. Biologové tam nafilmovali záběr rozkládající se velryby, která celou oblast obohacuje živinami.

Letošní červenec byl na Zemi vůbec nejteplejším měsícem v historii měření, která sahá do roku 1880. Informovali o tom američtí meteorologové, kteří tak potvrdili předchozí zprávu svých evropských kolegů z programu Copernicus.

Mořští biologové poprvé, a možná rovnou i naposledy, zachytili a nahráli písně nejvzácnějšího kytovce světa – velryby japonské. Na Zemi žije už jen posledních třicet kusů těchto velkých inteligentních zvířat, a protože se mořským savcům nedostávají partneři, hrozí japonským velrybám vyhynutí.

Za celý loňský rok se velrybám černým v severním Atlantiku podle přírodovědců nenarodilo ani jedno mládě. Už roku 2017 varovaly americké úřady, že tito ohrožení kytovci by mohli vyhynout úplně; výzkum naznačil, že tyto velryby ztratily šanci přežít. Letos se ale mláďata narodila už tři.

Severní magnetický pól Země se pohybuje a nepředvídatelně se přesouvá z oblasti kanadské Arktidy směrem na Sibiř. Cestuje dokonce tak rychle, že nejnovější současný model zemského magnetického pole z roku 2015 už neplatí.