Světová meteorologická organizace (WMO) tento týden oznámila existenci největšího známého blesku: na délku měl 709 kilometrů, pro srovnání Česká republika má na délku 493 kilometrů.
Meteorologové popsali nejdelší blesk. Měřil 709 kilometrů, víc než celé Česko
Tento blesk byl pozorován v říjnu 2018 nad Brazílií. WMO současně popsala i nejdéle trvající blesk – ten rozzářil oblohu nad Argentinou 4. března 2019 na 16,73 sekundy. Oba nové rekordy byly potvrzeny satelitním pozorováním.
Předchozí WMO potvrzené rekordy byly mnohem menší: nejdelší blesk měřil 321 kilometrů a byl pozorován v červnu 2007 v Oklahomě. Pokořený rekord v délce trvání blesku měl 7,74 sekundy a změřili ho v srpnu 2012 v Jižní Francii.
Podle Randalla Cervenyho z WHO existují zřejmě ještě delší a déle trvající blesky, jen se je nepodařilo prokázat – jak se ale budou zlepšovat technologie k identifikaci blesků, najdou vědci zřejmě ještě extrémnější. Držitelé předchozích rekordů byli ještě měřeni pomocí pozemních senzorů.
Satelitní snímek nejdelšího blesku
Satelitní snímek nejdéle trvajícího blesku
Oba rekordy popsal americký meteorolog Michael Peterson z Los Alamos National Laboratory na začátku loňského srpna v odborném časopise Journal of Geophysical Research Atmospheres. Při svém pozorovnání využil dva nově vynesené satelity GOES-16 a GOES-17, které provozuje americká agentura NOAA. Kromě těchto dvou výjimečných blesků pozoroval ještě třetí rekord: blesk, který byl výjimečný svou rozlohou – obsáhl oblast o rozměrech 115 tisíc kilometrů čtverečních a byl tedy velký téměř jako celé Řecko.
Co je blesk?
Blesky věda studuje přibližně 250 let. Pro jejich nepředvídatelnost se ale zkoumají jen velmi obtížně, proto jsou stále ještě do značné míry nepochopené.
Meteorologický slovník blesk definuje jako elektrický výboj, který vzniká mezi centry kladných a záporných nábojů jednoho nebo více oblaků, mezi oblakem a zemí a vzácně mezi oblakem a stratosférou. Objevuje se ale také během sopečných erupcí nebo při explozích jaderných zbraní.
Meteorologie zná mnoho druhů blesků, tím nejznámějším je blesk čárový, který se vyskytuje nejčastěji mezi oblakem a zemí a není rozvětvený. Existují ale také například blesk čočkový neboli perlový, plošný, rozvětvený nebo zatím nejméně probádaný kulový.
Blesky vznikají nejčastěji v bouřkových oblacích neboli cumulonimbech. Jsou hodně vysoké, takže v nich probíhá silné proudění a také dochází k oddělení elektrického náboje – horní část mraku má náboj kladný a dolní část záporný.
Když se pak mrak pohybuje nad zemí, vytvářejí se z něj k zemi kanály záporného náboje, které jsou podobné chapadlům. Když tyto předvýboje narazí na vyvýšenou vodivou oblast (komín, strom, člověk s železným náčiním, něco mokrého), vznikne vodivý kanál, jímž se část napětí z mraku přenese k Zemi. A současně šlehne takzvaný zpětný výboj, který přenese kladný náboj ze země zpět k mraku.
Tento náhlý a bleskový přenos energie ohřeje vzduch v kanálu výboje až na 30 tisíc stupňů Celsia – pro srovnání, na povrchu Slunce je teplota zhruba pětkrát nižší. Vzniklé plazma expanduje do okolí tak rychle, že dojde ke vzniku nadzvukové rázové vlny, kterou známe jako hrom.
