1968 strana 4 z 5

Jen těžko se najdou známější fotografie z počátku sovětské okupace Československa v srpnu 1968 než ty, které v ulicích Prahy pořídil Josef Koudelka. Zachytil na nich emoce rozhořčených občanů i zmatených vojáků. K unikátním záběrům, které ho proslavily ve světě, se však fotograf mohl přihlásit až o šestnáct let později.

Konec jakýchkoli nadějí na změny a uvolnění poměrů přišel záhy po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Po únosu do Moskvy a čtyřdenním nátlaku Sověti československé politiky donutili kapitulovat a 27. srpna 1968 podepsat tzv. moskevský protokol. Národní delegace tím uznala „dočasnou“ okupaci země a zavázala se k „normalizaci“, čistkám i obnovení cenzury. Popřela tak výsledky pražského jara a na dalších 21 let vrátila zemi do pozice de facto kolonie Sovětského svazu.

Policie na Rudém náměstí v Moskvě krátce zadržela tři účastníky vzpomínkové akce na 50 let starý protest „osmi statečných“ proti okupaci Československa. Na stejné místo nyní dorazil jeden z protestujících, fyzik a matematik Pavel Litvinov, i příbuzní dalších účastníků. Litvinova legitimovala policie, vnučku Natalje Gorbaněvské si rovnou odvedla. Trojici hrozí pokuta, sdělila česká diplomacie, která je v kontaktu s demonstranty. V Moskvě byl zadržen také lídr opozice Alexej Navalnyj.

Půlhodinový happening na pražském Václavském náměstí připomněl demonstraci skupiny „osmi statečných“, kteří před 50 lety protestovali na Rudém náměstí v Moskvě proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Přihlížely mu desítky lidí, mezi nimi i někdejší demonstrantka z Rudého náměstí Taťjana Bajevová. Připomínka osmi statečných proběhla v sobotu i v Moskvě, kde policie tři účastníky zadržela.

Kamila Moučková před pár dny dokázala, že i ve svých devadesáti letech dokáže vystoupit na veřejnosti velmi rázně. V pořadu Události, komentáře kritizovala prezidenta Miloše Zemana či šéfa komunistů Vojtěcha Filipa. Krátce zavzpomínala na důležité události ve svém životě: nejen televizní vysílání v srpnu 1968, při kterém prý cítila obrovský vztek, ale také na schovanou rudou knížku nebo lepení pytlíků během normalizace.

Básnířka, překladatelka a disidentka Natalja Gorbaněvská patřila mezi „osm statečných“, kteří před padesáti lety – 25. srpna 1968 – zamířili s transparenty na Rudé náměstí, aby protestovali proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Demonstranty okamžitě napadl dav kolemjdoucích a policisté v civilu. Gorbaněvskou režim uvěznil, prohlásil za duševně chorou a zavřel ji do psychiatrické vězeňské nemocnice. V roce 1975 emigrovala do Francie. Zemřela v roce 2013 ve věku 77 let, ještě na podzim 2013 byla hostem pořadu Hyde Park Civilizace.

Bedřich Hloušek, který v srpnu 1968 působil v tehdejší Československé televizi, vzpomíná na dramatické dny, kdy hrstka zaměstnanců v bojových podmínkách vysílala do poslední chvíle.

Den po vpádu okupačních vojsk do Československa se dvanáct set delegátů KSČ tajně sjelo do pražských Vysočan. Prohlásili své srocení za mimořádný sjezd a odsoudili invazi. Zároveň zvolili nové vedení strany bez konzervativců podporujících okupaci. Vysočanský sjezd byl sice brzy anulován, překazil ale sovětské plány na politický převrat v zemi.

Z počátku se zdálo, že byl odpor vůči okupaci z části úspěšný. Politici ale nevyužili podpory od veřejnosti a Alexander Dubček rezignoval bez boje. Právě to byl signál pro většinu obyvatel Československa, že skutečně nastal nový režim. V rozhovoru pro Události, komentáře to uvedl Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Podle historika si nikdo nedovedl představit, že režim potrvá ještě dvě dekády. Celkové kapitulaci v dalších letech se podle Tůmy asi dalo vyhnout.

Z domova odešel bez rozloučení, dopisy poslal jen přátelům. Lotyš Elijahu Rips se na jaře 1969 pokusil upálit v centru Rigy na protest proti okupaci Československa. Těžší než škrtnout sirkou pro něj přitom bylo rozbalit protestní plakát, jelikož pak už nebylo cesty zpět, uvedl v rozhovoru pro Události, komentáře. Smysl svého činu vidí v tom, že dokázal, že není možné umlčet všechny. Rips přežil a skončil v psychiatrické léčebně. Po propuštění odjel do Izraele a stal se známým matematikem.

Jurij Sinělščikov a Boris Šmeljov. Do Prahy přijeli 21. srpna před 50 lety mezi prvními. Dostali stejné vysvětlení – že jedou potlačit kontrarevoluci. Dnes se každý z nich na srpnové události dívá jinak a z jiné pozice. Sinělščikov je v Rusku komunistickým poslancem, Šmeljov důchodcem, který krátce po okupaci z Rudé armády odešel. Natáčel s nimi zpravodaj ČT v Moskvě Miroslav Karas.

Za nejvýraznější reakci československé hudební scény na okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 platí Modlitba pro Martu a Bratříčku, zavírej vrátka. Hvězda tehdejšího popu Marta Kubišová a písničkář Karel Kryl ovšem nebyli jedinými interprety, kteří na nečekaný vpád „spojeneckých“ armád reagovali písní. Jak zní invaze v hudební ozvěně?

Tři mladí Finové plánovali cestu na Balkán, ale kvůli nedostatku času a peněz se nakonec rozhodli pro prázdninový road trip do střední Evropy. Cestu jim přeťaly tanky okupující Československo. Natočili první hodiny invaze vojsk Varšavské smlouvy, ale když se vrátili do Finska, žádný ze záznamů nesměli zveřejnit. Teď, po padesáti letech, už Alpo Collanus nemusí být poslušné dítě a rozhodl se všechny své záběry z okupovaného Československa publikovat. Na Balkán nikdy nedojeli a filmové snímky si popsali jako Balkanin.

Tři z osmi Rusů, kteří měli v srpnu 1968 odvahu demonstrovat proti okupaci Československa přímo v centru Moskvy, se setkali s fotografem Josefem Koudelkou. Navštívili výstavu jeho slavných snímků srpnové invaze.

Informace o okupaci Československa si v posledním týdnu hledali lidé po celém světě. Vyplývá to z analýz internetového vyhledávače Google. Heslo „1968“ s různými doplňujícími slovy bylo zdaleka nejpopulárnější v Česku a na Slovensku. V zahraničí se prosadilo především v USA, v evropských zemích a až potom v Rusku. Jak ve Spojených státech, tak v Rusku byl ovšem zájem o srpen 68 výrazně nižší než zájem o populární kulturu nebo sport.

Vtrhnutí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem. Konstatuje to usnesení, které ve středu přijala sněmovna na popud předsedy klubu poslanců KDU-ČSL Jana Bartoška. Má to podle něj mimo jiné bránit překrucování historie.

Olomoucká radnice zveřejnila na svých stránkách archivní dokumenty z roku 1968. Mapují atmosféru ve městě v prvním týdnu po okupaci Československa armádami zemí Varšavské smlouvy. Popisují i nepříliš známé události, které před půl stoletím regionem pohnuly.

Neváhala ani na vteřinu. Jakmile vpadla vojska Varšavské smlouvy do Československa, pustila se do televizního vysílání a podávala lidem informace. Z jejích úst často obyvatelé Československa slyšeli starostlivé varování, aby se nenechali vyprovokovat a dávali si pozor. Dnes je televizní legendě devadesát let, komunisté se podle ní nezměnili a z politického dění je rozčarovaná. Kamila Moučková byla hostem Událostí, komentářů.

Ihned po srpnové invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy byli ještě v noci na 21. srpna 1968 odvlečeni čelní představitelé Československa do zahraničí. V zemi však i nadále fungovaly místní struktury, vláda a parlament. Jednokomorové Národní shromáždění získávalo politické sebevědomí už v průběhu obrodného procesu pražského jara. Rozhodující však bylo, jak se poslanci zachovají v průběhu několika dnů těsně po invazi.

Vpád vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 považuje dnes sice většina politických stran za jasný akt agrese, pro komunistickou stranu jde ale stále o choulostivé téma. Místopředseda KSČM Stanislav Grospič polemizoval v debatě zástupců politických stran v Událostech, komentářích s termínem okupace, upozornil, že „tady nebyl žádný protektor, žádné direktivy“.

Až 27. srpna 1968, kdy se do Československa vrátili unesení politici, se odmlčelo poslední stanoviště, odkud improvizovaně a okupantům navzdory vysílala Československá televize. Její ústředí sice obsadili okupanti téměř ihned, ale vysílání i tak pokračovalo z utajených míst. Vysílalo se například z jihočeské Kletě, ale i z tehdy rozestavěného areálu na Kavčích horách.

Česká politika nemá kontinuitu, nepodařilo se zrodit politické generace, které by si předávaly štafetu a vytvářely by situaci, že je na politiku spolehnutí. V pořadu Interview ČT24 to řekl dramatik a polistopadový politik Milan Uhde, který byl prvním předsedou Poslanecké sněmovny. Za jediné politiky na úrovni považuje T. G. Masaryka a Václava Havla. Zdůraznil, že kdo vstoupí do politiky, má za své činy a názory ručit životem.

Fenomenální československá sportovní gymnastka Věra Čáslavská se v roce 1968 po podepsání jednoho z dokumentů pražského jara ocitla v hledáčku tehdejší Státní bezpečnosti. Úkryt nalezla na chatě horské služby ve Vřesové studánce v Jeseníkách.

Měli jsme se tenkrát bránit? Otázka, která se často opakuje, když přijde na mnichovskou dohodu a krizi roku 1938, mnohem méně rezonuje v případě osmašedesátého. Na první pohled to ale nemusí být úplně nesmyslná otázka. Československá lidová armáda byla v té době početná a měla k dispozici nejmodernější výzbroj. Jak se ale v debatě k 50 letům od počátku okupace shodli historici i pamětníci, ve skutečnosti nebyla obrana reálná. Na útok od spojenců nebyl připraven vůbec nikdo.