Den po vpádu okupačních vojsk do Československa se dvanáct set delegátů KSČ tajně sjelo do pražských Vysočan. Prohlásili své srocení za mimořádný sjezd a odsoudili invazi. Zároveň zvolili nové vedení strany bez konzervativců podporujících okupaci. Vysočanský sjezd byl sice brzy anulován, překazil ale sovětské plány na politický převrat v zemi.
„Navrhuji okamžitě prohlásit toto shromáždění za mimořádný 14. sjezd strany, protože právě vysílal rozhlas zprávu zákazu veškerých shromáždění,“ zaznělo v úvodu přes noc připravené akce. Okupační vojska už měla obsazené dopravní uzly a převzala kontrolu nad hlavní infrastrukturou země.
„Nikdo mi neřekl, na jakém místě, kde se bude sjezd konat,“ vzpomněla tehdy pražská učitelka a delegátka sjezdu Eva Kotková. Věděla jen, že má 22. srpna ráno přijít na obvodní sekretariát strany. Do Vysočan ji spolustraníci poslali místo ředitele spojů Karla Hoffmanna, později odsouzeného za vypnutí rozhlasu v prvních hodinách okupace.
„Dostávali jsme instrukci, kudy jít. A že tedy ve dveřích nás bude někdo čekat, kdo nás dál povede,“ vylíčila Kotková, jakému utajení sjezd podléhal. „Používali třeba i spojové prostředky Lidových milicí a další kanály, které neměla okupační vojska úplně pod kontrolou,“ vysvětlil historik Lukáš Cvrček.
Nedostatek Slováků
Do haly ČKD se nakonec podařilo dopravit osmdesát procent delegátů. „Slovenští delegáti byli okupačními jednotkami zadrženi u Břeclavi,“ konstatovalo hlášení na mimořádném sjezdu. Tím také pozdější normalizační vedení v čele s Gustávem Husákem zdůvodnilo anulaci sjezdu.
„Argumentovali nedostatečným slovenským zastoupením a prezentovali to jako českou snahu vnutit závěry sjezdu slovenskému národu,“ sdělil historik Cvrček.
Mezi závěry sjezdu byl požadavek na propuštění československých představitelů držených v Moskvě. A odmítnutí okupace.
Přes kuchyň do závodu
Sjezd nakonec trval čtrnáct hodin, a to pod neustálou hrozbou rozehnání vojsky. „Jsou zde dva nouzové východy. Těmito východy je možno projít přes jídelnu, respektive kuchyň, a rozptýlit se do závodu,“ znělo hlášení přítomným soudruhům.
Tresty přišly, byť až později. Eva Kotková musela odejít ze školství a začít pracovat ve skladu. Ze strany ji vylučoval tajemník, který byl na sjezdu s ní. „Když jsem říkala: ‚Ale ty jsi soudruhu seděl vedle mě‘, on říkal: ‚Ano, ale já jsem byl jenom tři dny pomýlený,‘“ řekla.
Dostat se dnes do prostor bývalé jídelny není možné. Budova má soukromého majitele. Vysočanský sjezd v místě nepřipomíná vůbec nic.
