Marocká vládní strana utrpěla ve volbách debakl. Ze 125 mandátů si udržela dvanáct

Maročtí občané v parlamentních volbách jednoznačně odmítli Stranu spravedlnosti a rozvoje, která zemi vedla uplynulou dekádu. Umírnění islamisté získali dvanáct křesel, dosud jich měli 125. Po sečtení 96 procent hlasů v hlasování zvítězili liberální centristé z Národního sdružení nezávislých, které vede milionář blízký králi a ministr zemědělství Abdal Azíz Achanúš.

Strana spravedlnosti a rozvoje (PJD) skončila v počtu mandátů až na osmém místě a zatím není jasné, zda bude součástí vládní koalice, nebo přejde do opozice.

Na druhém místě skončili s dvaaosmdesáti mandáty levicově orientovaní příznivci monarchie ze Strany autentičnosti a modernosti (PAM). Třetí je v minulosti mimořádně vlivná nacionalistická Strana nezávislosti (Istiklál) se 78 křesly.

Vítězné Národní sdružení nezávislých (RNI) počet mandátů více než zdvojnásobilo – z 37 se počet poslanců tohoto uskupení zvýší na 97. RNI byla v minulých dvou vládách koaličním partnerem a držela klíčová ministerstva financí, cestovního ruchu a obchodu.

Dosud volební komisaři sečetli 96 procent odevzdaných hlasů. Volební účast činí 50,35 procenta, přičemž nejvíc lidí přišlo volit na jihu země (až dvě třetiny) a nejméně v Casablance (41 procent). Ve volbách v roce 2016 přišlo k urnám 43 procent voličů.

Islamisté upozorňují na nesrovnalosti

Časopis Forbes označuje Achanúše za nejbohatšího Maročana. Nejpravděpodobnějším koaličním partnerem jeho strany se nyní podle agentur jeví PAM a Istiklál. Stranu PAM v roce 2008 založil blízký králův spolupracovník Fuád Alí Himma.

V závislosti na výsledcích voleb jmenuje král Muhammad VI. člena vítězné strany premiérem. Jeho vláda pak získá pětiletý mandát.

Ve středu večer islamisté upozorňovali na „vážné nesrovnalosti“ při hlasování, včetně „obscénního rozdávání peněz“ v blízkosti volebních místností. Někteří kandidáti se podle nich nenašli na volebních lístcích. Podle ministra vnitra Abdal Váfího Laftíta, který předběžné výsledky ohlásil, se ale jednalo jen o drobná nedorozumění a ojedinělé případy.

Právo volit mělo asi osmnáct milionů Maročanů a rozhodovalo se o obsazení 395 parlamentních křesel. Volilo se také jednatřicet tisíc členů místních rad. Letos poprvé od roku 1960 se budou poslanecká křesla rozdělovat podle nového klíče – vypočítají se z počtu zaregistrovaných voličů, nikoli těch, kteří volili.

Maroko je konstituční monarchie, v níž král má značné pravomoci. Jmenuje premiéra i klíčové ministry a určuje ekonomickou politiku sedmatřicetimilionové země. Politické strany rozhodují o školství, zdravotnictví, sociálních otázkách a zaměstnanosti.