Před očima obyvatel největší turecké aglomerace Istanbulu se odvíjí ekologická katastrofa. Marmarské moře jižně od velkoměsta pokryla vrstva slizu, který produkují mikroskopické mořské řasy. Jejich nebývalé rozmnožení v posledních měsících je podle odborníků výsledkem kombinace znečištění, globálního oteplování a nadměrného rybolovu.
Moře u Istanbulu pokryl sliz. Škody mohou být nevratné
Hnědou hmotu – dílo mikroskopických mořských řas – nelze zvláště u břehů Marmarského moře přehlédnout. Sliz samotný není toxický, mohou v něm ale žít nebezpečné mikroorganismy a bakterie, a pokud ve vodě utvoří hustou souvislou vrstvu, začne doslova dusit ostatní život pod hladinou.
Další rozměr potíží odhaluje ponor do moře. Profesionální potápěč Arif Turhan svou kamerou přibližuje svět, kde přes mazlavou hmotu není pořádně vidět. Na jednom záběru je slizem obklopený krab, na dalším nehybná ryba. „Na vlastní oči pozorujeme soudný den pod hladinou moře. Na jeho dně nic nežije, vše pokryl sliz. Je to nepopsatelné a velmi smutné,“ líčí Turhan.
Potápěč se poslední dva roky snaží alarmovat úřady kvůli jednomu ze zdrojů problému – znečištěné říčce ústící do moře. Zatím jsou ale jeho pokusy marné. „Špína odtud se hromadí na dně a pak se pomalu šíří po celém moři. Během posledního průzkumu jsme zjistili, že dno je tím už úplně zaplněné,“ popisuje dále Turhan.
Horizont ČT24: Ekologická katastrofa u břehů Istanbulu (zdroj: ČT24)
Ve vodách Marmarského moře končí část odpadu, který produkují desítky milionů lidí z největší aglomerace Turecka. V teplé vodě bohaté na fosfor a dusík fytoplankton doslova bují. Průmyslový rybolov pomocí vlečných sítí navíc zdecimoval jeho přirozeného nepřítele – ryby.
Už je pozdě, bojí se rybář
Rybář Emrah Ariel převzal řemeslo po otci. Během svého života viděl, jak se mořský sliz objevuje a opět mizí. Nikdy ho ale nebylo tolik jako nyní. „U tohoto moře jsem vyrostl. Teď jsem tu bez práce. Abych se udržel finančně nad vodou a uživil rodinu, odplouvám na Bospor a Černé moře,“ vysvětluje.
Sliz neškodí pouze živočichům, ale také rybářům a jejich technice. Mazlavá hmota se lepí na trupy lodí a sítě. Během krátké plavby se dostává do čerstvě vyčištěného filtru, kudy proudí voda ochlazující motor.
Úřady slibují nápravu, Ariel se ale domnívá, že už je pozdě. Rovněž někteří odborníci tvrdí, že moře znečištěné lidskou činností už do původního stavu vrátit nelze. Škody lze podle nich v nejlepším případě pouze zmírnit.