Separatistické strany v Katalánsku zřejmě získaly dostatek hlasů k udržení většiny v tamním regionálním parlamentu. Vyplývá to z odhadů výsledků nedělních voleb zveřejněných televizí TV3. Podle agentury Reuters bylo hlasování ukazatelem toho, jak si separatisté stojí v době, kdy je hlavním tématem pandemie covidu-19 spíše než snahy o odštěpení Katalánska od zbytku Španělska.
Republikánská levice Katalánska (ERC) by mohla získat 36 až 38 mandátů ve 135členném parlamentu, středová strana Společně pro Katalánsko (Junts per Catalunya) 30 až 33 křesel a krajně levicová Kandidátka lidové jednoty (CUP) sedm mandátů.
Celkovým vítězem voleb se zřejmě stane Katalánská socialistická strana, která je odnoží španělských vládních socialistů, nicméně po přepočtu na mandáty dopadne hůře než ERC. V katalánském regionálním parlamentu podle všeho bude poprvé zastoupena krajně pravicová strana Vox, která do něj vyšle šest až sedm poslanců.
Současnou katalánskou vládu tvoří ERC a Junts. Ve středu se zavázaly, že po volbách neuzavřou dohodu o vládě se socialisty.
Oficiální výsledky se očekávají ještě v neděli večer, je ale možné, že kvůli pandemii covidu-19 přijdou se zpožděním.
Parlamentní volby v Katalánsku se konaly o několik měsíců dříve než v řádném termínu, protože loni v září španělský nejvyšší soud potvrdil verdikt katalánského nejvyššího soudu zakazující na rok a půl vykonávat veřejně volené funkce katalánskému premiérovi Quimu Torrovi. Důvodem byla jeho podpora politiků odsouzených za separatistické snahy k dlouholetým trestům vězení kvůli neústavnímu referendu o nezávislosti z roku 2017.
Volby se místní vláda snažila kvůli pandemii covidu-19 odložit na květen, čemuž ale zabránil katalánský nejvyšší soud. Hlasování provázela přísná hygienická opatření. Účastnit se ho mohli i lidé s pozitivním testem na koronavirus, pro které byl vyhrazen čas od 19:00 do 20:00. Desítky tisíc voličů využily možnosti korespondenčního hlasování.
Divoký katalánský podzim 2017
Minulým katalánským volbám v prosinci 2017 předcházely komplikace. Nejdříve prvního října se v referendu o nezávislosti Katalánska pro odtržení od Španělska vyslovilo přes 90 procent hlasujících, účastnilo se ho ale jen 43 procent voličů.
Španělští policisté na základě soudního příkazu bránili lidem v hlasování, použili i obušky a gumové projektily. Za nepřiměřené použití síly španělskou policii kritizovala také organizace Amnesty International.
O dva dny později v Barceloně protestovalo asi 700 tisíc lidí právě proti policejnímu chování. V Katalánsku se konala i stávka, lidé blokovali desítky silničních tahů v regionu. Král Felipe VI. ten den vystoupil s projevem, v němž separatisty ostře kritizoval. Následovaly potom demonstrace za jednotu Španělska.
Na konci října 2017 katalánský parlament schválil rezoluci o vytvoření samostatné katalánské republiky. Krátce poté odhlasoval španělský Senát, že Madrid může omezit autonomii Katalánska. Španělská vláda následně převzala přímou správu regionu, odvolala tamní vládu, rozpustila místní parlament a vyhlásila volby v regionu na 21. prosince.
Na začátku listopadu španělská soudkyně poslala do vazby osm bývalých členů katalánské vlády, kteří se dostavili k soudu. Na uprchlé katalánské exministry, včetně expremiéra Carlese Puigdemonta, byly vydány zatykače. O týden později pak španělský ústavní soud anuloval deklaraci o nezávislosti Katalánska, schválenou katalánským parlamentem.
Nová katalánská vláda složila přísahu až v létě 2018, čímž skončila po sedmi měsících přímá správa španělské centrální vlády nad touto autonomní oblastí. V říjnu 2019 potom Nejvyšší soud vynesl rozsudek nad dvanácti katalánskými politiky právě kvůli referendu o nezávislosti z roku 2017. Devět z nich poslal do vězení na devět až třináct let. Proti verdiktu protestovaly v řadě katalánských měst tisíce lidí.
Ve spojitosti s aktuálními volbami pak získali na konci ledna potrestaní katalánští politici mírnější vězeňský režim. Mohli se tak účastnit kampaně.
Více volnosti schválila katalánská vězeňská služba a potvrdila katalánská vláda. Kabinet rozhodnutí zdůvodnil mimo jiné tím, že odsouzení už si odpykali takovou část trestu, která mírnější režim umožňuje. Uvedl také, že uvěznění politici sice přišli o svobodu, ale stále mají právo volného projevu.
Méně přísný režim znamená, že musejí od pondělí do čtvrtka minimálně osm hodin spát ve věznici, ale zbytek času, včetně nocí od pátku do neděle, mohou trávit na svobodě.
Kořeny katalánského separatismu
Původ snah po katalánské nezávislosti sahá do 19. století. Nástup nacionalismu v celé Evropě se nevyhnul ani tomuto regionu. Španělsko se v průběhu především druhé poloviny 19. století zmítalo v politických krizích, revolucích a násilí.
V roce 1883 pak Centre Catalá, která spojovala různé katalánské organizace, vyhlásila, že Katalánsko existuje jako jednotná entita, která je rozdělená do provincií. Hnutí za větší katalánskou autonomii potom v dalších letech pokračovalo ve snaze získat více práv.
Historický moment přišel v září 1932, kdy po letech tlaku centrální madridská vláda vyhlásila Katalánsko autonomním regionem uvnitř španělského státu, ve kterém je možné používat katalánštinu i kastilštinu. To dalo separatistům sílu a ve snaze získat si více práv pokračovali, překazila to ale občanská válka v roce 1936 a dlouhá desetiletí režimu diktátora Franciska Franka.
Jeho cílem bylo vytvořit jednotný stát, tudíž katalánská autonomie byla přesným opakem toho, co by si přál. Zakázal katalánštinu na veřejnosti, lidé nesměli ani vyvěšovat vlajku nebo zpívat katalánskou hymnu. Přejmenoval také všechny instituce, které se jmenovaly podle něčeho katalánského.
Opětovnou autonomii získalo Katalánsko až po pádu Frankova režimu v druhé polovině 70. let.
V roce 1978 je přijata nová ústava, která garantuje právo na autonomii. Španělsko se následně dělí do sedmnácti autonomních společenství, přičemž každé má jinak nastavené pravomoci. Důraz je kladen na vlastní instituce samosprávy. Od konce sedmdesátých let se tak postupně začíná objevovat větší hlad po katalánské autonomii.
Katalánská samospráva nyní sestává z parlamentu, vlády a jejího předsedy. Disponuje výlučnou pravomocí v oblasti kultury, životního prostředí nebo dopravy. Region má i vlastní policii. Právní normy platí pro celé Španělsko stejné, jedinou výjimku tvoří občanské právo, které si spravují katalánské úřady samy.
Část Katalánců chce ale autonomii větší nebo dokonce volá po nezávislosti. Počet takových lidí přitom v posledních dvaceti letech stoupá. Do roku 2000 nezávislost podporovalo mezi deseti až 15 procenty obyvatel. Podle průzkumů z posledních deseti let by si už ale nezávislost přálo okolo 50 procent lidí. Čtyři z pěti Katalánců pak upřednostňují konání referenda.
- Statut: Autonomní oblast Španělska (od roku 1979)
- Rozloha: 32 114 kilometrů čtverečních (zhruba 6,5 procenta rozlohy Španělska)
- Hlavní město: Barcelona
- Počet obyvatel: 7,513 milionu (2014), zhruba 16 procent obyvatel Španělska, druhá nejlidnatější autonomní oblast Španělska po Andalusii
- Jazyk: katalánština (románský jazyk, jímž hovoří asi deset milionů obyvatel), španělština, okcitánština (románský jazyk používaný především na jihu Francie)
- Ekonomika: Katalánsko je nejbohatší oblastí Španělského království, na HDP Španělska se podílí asi 19 procenty, má nejvyšší HDP z autonomních oblastí Španělska, na exportu ze Španělska se podílí čtvrtinou
