Nemají identitu, nemohou do školy. V iráckých uprchlických táborech vyrůstá ztracená generace dětí

V uprchlických táborech Iráku žijí desítky tisíc dětí, které kvůli nadvládě teroristické organizace Islámský stát přišly o rodiče i právní identitu. Ať už se jejich rodiny přidaly k samozvanému chalífátu, anebo zemřely během bojů, děti zůstávají bez dokladů a tím i bez nároku na péči nebo na školní docházku. 

Video Horizont ČT24
video

Horizont ČT24: Ztracená generace iráckých dětí

Některé děti z iráckých táborů se narodily za nadvlády fanatiků z Islámského státu, jiné poznaly až uprchlické tábory. Spojuje je jedno – nemají identitu ani doklady země, ve které žijí. Rodiče se často vzali a zmizeli během vlády islamistů.

Je to i případ dívky Dimy. „Oddací listy za vlády ISIS vydávali jen mulláhové. Nefungovaly soudy ani úřady. A vláda takové dokumenty neuznává. Abychom dostali rodný list od vlády, potřebovali bychom peníze,“ přibližuje složitou situaci Dimina babička, uprchlice ze Saladdínu.

Počet takových dětí v uprchlických táborech úřady odhadují na 45 tisíc. Po opuštění táborů by přišly i o tu nejmenší podporu. „Máme tu děti, kterým je i šest a víc a nemají žádné dokumenty. To je problém, protože nemůžou do školy, nemají žádná práva a vytvoří ztracenou generaci,“ upozorňuje Abdelazíz al-Šammárí, výkonný ředitel rozvojové organizace al-Tahrír.

Podobně je na tom i pětiletá Áiša. Její otec opustil rodinu, aby se přidal k islamistům a zmizel beze stopy. Manželka se s ním chtěla rozvést, ale i jí na to chybějí peníze. „Kdybych se rozvedla, tak průkaz dostane. Do té doby ale nemá žádnou totožnost,“ potvrzuje Áišina matka, taktéž uprchlice ze Salladínu.

V iráckých táborech zůstává víc než tři čtvrtě milionu běženců

V posledních letech navíc řada táborů zanikla nebo se sloučila. O dětech a nezletilých bez dokladů pak úřady i nevládní organizace ztrácejí přehled. „Čtvrtina z těch, co opustili tábor, jsou děti mladší pěti let. Pětašedesát procent je mladších osmnácti let. Bez dokladů nemají nárok vůbec na nic,“ dodává Ahmad Azzám, manažer Norské rady pro uprchlíky v Iráku.

Obavy panují také o osud rodin, které se z uprchlických táborů vracejí. Nemusí mít přímo vazby na teroristy z IS, často stačí jen podezření. „Obáváme se o bezpečnost. Pokud přivedeme zpět rodiny bojovníků Islámského státu, nebudeme je schopní ochránit. Lidé je mohou napadnout a my tomu nedokážeme zabránit,“ vysvětluje Abdul Karím Wagá, vůdce kmene Džaburi.

V oficiálních i polooficiálních uprchlických táborech v Iráku zůstává přes tři čtvrtě milionu lidí. Recept, jak jim najít domov a místo ve společnosti po letech vlády islamistů, tamní vláda stále hledá.