Dokument: Čechoslováci se jich vzdali, u Britů udělali kariéru. Stát si jich všiml až po 77 letech
Už od dětství musel ovládat češtinu alespoň na komunikativní úrovni, devátou třídu totiž ještě odchodil na české základní škole. S bratrem se mu podařilo vyhnout koncentračnímu táboru, jelikož se dostal do jednoho z dětských transportů, který organizoval Nicholas Winton.
Později se ocitl ve Velké Británii, kde se přidal ke Královskému letectvu (RAF) a tam také začal létat na spitfirech. Přijat byl ale až na druhý pokus. Poprvé ho odmítli oficiálně proto, že nebyl vyučen pro speciální práce u letectva. Do bojových operací se zapojil, stejně jako poslední žijící československý letec RAF Emil Boček, až začátkem roku 1945. V porovnání s ním pak na spitfirech odlétal asi dvojnásobek misí, když sloužil u britských perutí v Itálii a Rakousku až do roku 1947.
Na svou původní vlast nikdy nezanevřel. Naopak, domovské Teplice navštěvoval, a dokonce se v nich snažil i pomáhat.
Dokument České televize zachytil jeho cestu během posledních dvou let života. Byl tak zmapován unikátní příběh, kdy se ze zapomnění dostal zpátky do veřejného povědomí a také na Pražský hrad. Ale není to jen příběh jednoho muže – podle výzkumu historiků podobně československá exilová armáda odmítla nebo přišla o asi padesát dalších rekrutů. Ztracené osudy, kterým dlouho nikdo nepoděkoval, přitom k zahraničnímu odboji patří stejně jako známé příběhy.
