I pro historiky je to příběh takřka neznámý. V Londýně žije československý rodák, který za druhé světové války létal jako stíhač u královského letectva. Kurt Taussig ale pozornosti českých historiků i úřadů desítky let unikal. Jeho příběh připomněl až před dvěma lety historik Milan Herčut a nyní, když se o Kurta Taussiga začala zajímat Česká televize, ho rodné Teplice vyznamenaly čestným občanstvím.
Za kanálem není nic zajímavého až na rodné Teplice. Válečný veterán Taussig je jejich čestným občanem
Začínal říjen 1938 a desítky tisíc lidí prchaly z nacisty zabíraných Sudet do českého vnitrozemí. Byla mezi nimi i rodina Kurta Taussiga. Mluvilo se v ní česky i německy, navíc byli Taussigovi židovského původu a tušili, co bude dál. Zimu strávili jako uprchlíci v dřevěných domcích kempu Hořálka u Čerčan, pak si je nacisti našli i tam.
Po týdnech za mřížemi vězení v Berouně mu svitla naděje a s bratrem se dostal do jednoho z dětských transportů známých jako Wintonovy vlaky – posledního, který se podařilo vypravit.
V roce 1942, když dosáhl plnoletosti, se přihlásil do československého letectva ve Velké Británii. Inspektorát jej však odmítl. Jako oficiální důvod uvedl, že není vyučen pro speciální práce u letectva – byť to u mnoha jiných nevadilo.
Pozdější práce historiků ukázaly, že důvodem byl spíše Taussigův německý původ. „Je zřejmě osoba neovládající český jazyk. Jeho přidělení k letectvu by jen pobouřilo české lidi,“ stojí v materiálu Inspektorátu československého letectva, který nalezl historik Milan Herčut. „Přitom jsem byl vychovaný tak, že jsem mluvil jak česky, tak německy, jako ostatně tehdy v Teplicích každý,“ ujistil sám Taussig.
UDÁLOSTI: Příběh Kurta Taussiga překvapil české úřady i historiky (zdroj: ČT24)
Čechoslováci ho nevzali, tak létal s Brity
Nejenže Kurt Taussig hovořil česky, měl také československé občanství. Když ho ale letectvo nepřijalo, Čechoslovákem vlastně být přestal. Do Královských vzdušných sil (RAF) nakonec vstoupil, ale nelétal v některé z československých perutí, nýbrž na spitfirech britské 225. perutě, která operovala ve Středomoří, a postoupil až na hodnost odpovídající kapitánovi (F/Lt). Vstup do RAF muselo schválit československé velvyslanectví, což se stalo – a to byl na dalších 76 let poslední kontakt Kurta Taussiga s tuzemskými úřady.
Po válce se do Československa již nevrátil. V britské peruti česky (natožpak německy) mluvit ani nemohl a jazyk již začal zapomínat. „Kromě lásky k rodičům mě na druhou stranu kanálu vlastně nic netáhlo,“ vysvětlil.
Není to ale zcela přesné. Kromě lásky k rodičům mu zůstalo také pouto k rodnému městu. Teplice několikrát navštívil – aniž by vzbudil jakoukoli pozornost. V britských archivech totiž sice byl jeho osud zdokumentovaný, s Českem ho ale spojil až zmíněný slovenský historik Milan Herčut.
Na základě Taussigových poznámek a ověřování dalších archivních materiálů o něm předloni vydal knihu Spitfiry nad bojištěm, ta ale vzbudila jen malou pozornost. Až když se o osud válečného letce a teplického rodáka začala zajímat Česká televize, zaujalo to teplické zastupitele.
Do Londýna nakonec zamířila delegace z českého Senátu a Kurtu Taussigovi přivezla listinu o udělení čestného občanství a dopis od předsedy Senátu a bývalého teplického primátora Jaroslava Kubery. „Není to úžasné? Pro mě to hodně znamená. Já jsem do Teplic šíleně zamilovaný,“ vyznal se veterán z nehynoucí lásky k městu, kde se před 94 lety narodil.
Desítky „zapomenutých“ letců
Příběh Kurta Taussiga ovšem není úplně ojedinělý. Československých rodáků, kteří létali u RAF, ale nikoli u československých perutí – a tudíž nejsou „oficiálními“ československými veterány – bylo více. „Uniklo nám šedesát, osmdesát příběhů. V některých případech jsou jména známá, ale nejsou známy podrobnosti jejich válečné služby,“ vyčíslil Milan Herčut.
K pilotům, které historici „objevili“ teprve nedávno, patří například Jan Robert Alexander. Stejně jako Kurt Taussig se narodil v Teplicích, létal jako navigátor na liberatorech a později mosquitech u britských perutí a také on zůstal po válce v Anglii, kde v roce 2012 zemřel.
Všeobecné úctě – po desetiletích ústrků – se ale především těšili a těší ti piloti, kteří měli na trupu letadla pod kabinou československé barvy. Z „oficiálních“ letců, kteří za války létali ve Velké Británii, žije již jen poslední: Emil Boček.