Cameron, Johnson a Farage s brexitem dostali, co chtěli. Ale moc si nepomohli

Politici, kteří před referendem o brexitu v roce 2016 nejhlasitěji prosazovali odchod Spojeného království z Evropské unie, po překvapivém vítězství tábora odpůrců Unie politicky tratili. Ministr zahraničí Boris Johnson odešel z vlády a vzdal ambice stát se premiérem, Michael Gove dočasně ztratil ministerské křeslo. Ústup ze slávy zažil i šéf probrexitové Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage a tehdejší premiér David Cameron, který z politiky odešel úplně a nyní sepisuje paměti. 

David Cameron odchod Velké Británie z Unie sice odmítal, referendum ale vypsal kvůli splnění slibu voličům, který dal před parlamentními volbami v roce 2015. Ty konzervativci skutečně vyhráli, a on tak zůstal v úřadu premiéra. Po zveřejnění výsledků referenda ovšem Cameron 13. července 2016 odstoupil a premiérský úřad předal tehdejší ministryni vnitra Therese Mayové.

Od té doby se Cameron věnoval hlavně sepisování svých dosud nezveřejněných pamětí, za které podle britského tisku vyinkasoval 800 tisíc liber. Na psaní si koupil luxusní zahradní domek za pětadvacet tisíc liber a média se škodolibostí informovala o tom, že v něm trpí tvůrčím blokem.

Po odchodu z politiky si také ke dvěma svým domům přikoupil prázdninové sídlo v Cornwallu.

Cameron je prezidentem britské nadace pro výzkum Alzheimerovy choroby, šéfuje programu na podporu mládeže a přednáší – například hodinovou přednáškou o brexitu v New Yorku si v prosinci 2016 vydělal 120 tisíc liber. Kromě toho spolupředsedá britsko-čínskému investičnímu fondu spravujícímu 750 milionů liber a netají se tím, že by se chtěl jednou do vrcholné politiky vrátit.

Boris Johnson a Michael Gove
Zdroj: Reuters
Autor: Neil Hall

Johnson a Gove: Spojenectví, které skončilo atentátem

Poté, co šéf kabinetu Cameron oznámil v červenci 2016 rezignaci, byl Boris Johnson považován za nejžhavějšího kandidáta na premiéra. Jeho silným zastáncem byl i Michale Gove, pak ale nastal zvrat, který britští komentátoři popisují jako „politický atentát“: Gove bez domluvy s Johnsonem oznámil vlastní kandidaturu na šéfa Konzervativní strany.

Johnson, kterého podle řady tvrzení vítězství v referendu překvapilo, pak z klání sám odstoupil. Přesto jeho rezignace na premiérské ambice byla překvapením.

„Jen nerad jsem si uvědomil, že Boris (Johnson) nemůže poskytnout takové vedení a sestavit takový tým, který by zvládl nadcházející úkoly,“ řekl tehdy vcelku nevybíravě Gove, který pak však sám ve volbě předsedy konzervativců utrpěl drtivou porážku.

Boris Johnson
Zdroj: PA
Autor: Owen Humphreys

Oba hlavní architekti brexitu tak po jeho vítězném referendu zmizeli z politické arény. Stejně tak se ukázalo, že ani jeden z nich neměl plán, jak po kampani, která slibovala Britům opět převzít kontrolu nad svým osudem, postupovat dál.

Gove v létě 2016 přišel o křeslo ministra spravedlnosti, protože si jej nová premiérka Theresa Mayová do svého kabinetu nevybrala. Johnson naopak získal post ministra zahraničí, ale komentátoři tehdy ironicky glosovali, že Mayová se spíše elegantně zbavila názorového protivníka.

Kvůli zřízení nových resortů pro brexit a pro mezinárodní obchod byly Johnsonovy pravomoci poněkud omezené a navíc musel často trávit čas mimo Británii. Johnsonův nepříliš diplomatický způsob vyjadřování vedl také ke stále častějším hlasům volajícím po jeho odvolání. Nakonec rezignoval sám, protože odmítl vládou stanovenou podobu brexitu, a nyní je řadovým poslancem.

Michael Gove získal po předčasných volbách v roce 2017 funkci ministra životního prostředí.

Nigel Farage
Zdroj: ČTK/PA
Autor: Gareth Fuller

Farage: Odchod z Unie jej připraví o práci

Ani Nigelu Farageovi, který byl dlouhá léta nejhlasitějším a nejviditelnějším zastáncem brexitu, výsledek referenda politické body nepřinesl. Krátce po referendu oznámil odchod z postu předsedy UKIP. Vysvětlil to tím, že dosáhl svého cíle – tedy dostat království pryč z Evropské unie, a mezi řádky tím přiznal, že i jemu voliči svým rozhodnutím vzali vítr z plachet.

Farage vytvořil z marginální strany UKIP nepřehlédnutelnou sílu britské politiky, která bodovala zejména v místních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu. Nikdy sice neuspěla v britských parlamentních volbách, ale odebírala hlasy konzervativcům a její vliv byl klíčovým důvodem pro Cameronovo rozhodnutí referendum vůbec vyhlásit.

Po Farageově odchodu se UKIP potácí v problémech. V roce 2015 získala ještě pod Farageovým vedením ve volbách 3,9 milionu hlasů, v roce 2017 s novým předsedou už jen necelých 600 tisíc. Farage nakonec stranu úplně opustil loni v prosinci kvůli jejímu údajnému příklonu ke krajní pravici. Po květnových volbách do Evropského parlamentu, kterých se už Britové účastnit nemají, přijde i o svůj mandát europoslance.

Cameron drží Mayové palce, Farage vyrazí na pochod

Navzdory významné ztrátě vlivu se všichni čtyři dál více či méně vyjadřují k aktuálnímu brexitovému dění. David Cameron varuje před katastrofálními dopady tvrdého brexitu a na dálku podporuje premiérku Mayovou ve vyjednání dohody. „Vždy jsem podporoval premiérku a její snahu mít s Evropou blízkou partnerskou dohodu,“ uvedl po druhém zamítnutí brexitové dohody britskými poslanci.

V odchod s dohodou, které bude dosaženo „pět minut před půlnocí“, stále věří i Boris Johnson.

Nigel Farage se chce 16. března vydat na pochod nazvaný „Brexitová zrada“, kterým chce protestovat proti „zradě na britském lidu“, které se podle něj dopouštějí elity ve Westminsteru při vyjednávání podmínek odluky s EU. Do Londýna by chtěl Farage napochodovat přesně 29. března. V den, kdy by mělo Spojené království Evropskou unii opustit.