Kambodža si připomněla čtyřicet let od pádu Rudých Khmérů. Jejich vláda v čele s generálem Pol Potem spáchala jednu z nejhorších genocid v dějinách. Po založení utopické společnosti postavené na komunistické ideologii zemřely hlavně v pracovních táborech v druhé polovině sedmdesátých let skoro dva miliony lidí.
Čtyřicet let od pádu jedné z nejkrutějších diktatur v historii připomněl kamboždský premiér a jeden z nejdéle vládnoucích státníků světa Hun Sen – paradoxně sám bývalý Rudý Khmér. „Oslavujeme tuto mimořádnou událost, abychom nezapomněli na následky genocidy a barbarských činů, kterých se Pol Pot dopustil na naší zemi a národě,“ uvedl Hun Sen.
Pol Pot a jeho klika ve Francii vzdělaných komunistů se chopili moci po občanské válce v roce 1975. Zavedli utopický režim: obyvatele vystěhovali do pracovních táborů, zrušili rodiny, popravili inteligenci. Za čtyři roky vyvraždili skoro čtvrtinu obyvatel. Dva miliony lidí zemřely následkem hladomoru, mučení a vyčerpání nebo při hromadných popravách.
Osobní majetek: pouze miska a lžíce
Obyvatelé měst byli posláni na venkov na převýchovu a nuceni otročit na „vražedných“ rýžových polích, kde se pracovalo od úsvitu do soumraku. Byly zakázány peníze, zrušeny školy. Výukou mohla být jen politická školení spojená se sebekritikou a udílením trestů.
Rodiny byly rozděleny, ženy a muži žili v oddělených kolektivech. Cílem režimu byla „vyčištěná“ uniformní společnost. Obětí se staly také etnické a náboženské skupiny, především muslimští Čamové. Násilná kolektivizace vedla k naprosté centralizaci a rozpadu ekonomiky.
Vypuzeni byli všichni cizinci, kontakty s vnějším světem byly zpřetrhány. Znakem nedostatečné převýchovy, a tedy prohřeškem bylo i vlastnictví knihy nebo brýlí či jakéhokoliv osobního majetku kromě povolené misky a lžíce. Smrtí se trestal sebemenší přestupek. Zakázané bylo totiž vše, co nebylo povolené. Stačil projev samostatného myšlení, zločinem byla i znalost cizího jazyka.
Současný premiér bojoval v jednotkách Rudých Khmérů
Režim utnula vietnamská invaze. Vietnamská vláda už déle odmítala přihlížet přeshraničním útokům ozbrojených skupin Rudých Khmérů. Invazi zahájenou v prosinci 1978 korunoval rychlý úspěch završený 7. ledna 1979 obsazením kambodžské metropole Phnompenhu a dosazením loutkové komunistické vlády, která byla složená z bývalých Rudých Khmérů.
Patří mezi ně i současný premiér Hun Sen, který v jednotkách Rudých Khmérů v mládí bojoval. V bojích o Phnompenh v jejich řadách přišel o oko a částečně ochrnul. Při dlouhodobém léčení v nemocnici přehodnotil své názory, rozešel se s polpotovci a v červnu 1977 se připojil ke kambodžským provietnamským silám, které na jaře 1978 zahájily povstání proti Pol Potovu genocidnímu režimu.
Většina viníků vyvázla bez trestu
I po svržení však o sobě Rudí Khmérové, neboli stoupenci Komunistické strany Kambodže (KSK), dávali vědět. Uchýlili se do pohoří Dangrek na kambodžsko-thajské hranici, odkud celá 80. léta vedli partyzánský boj proti místním vládám a Vietnamcům. Umožňovala jim to podpora zemí, jako je Thajsko, Čína a USA, které se tak snažily vyčerpat prosovětsky orientovaný Vietnam.
Přežili i konec studené války, kdy mohli díky misi OSN složit zbraně a beztrestně se zapojit do chystaných voleb, což mnoho z nich využilo. Pohnat k zodpovědnosti se podařilo jen několik nejbližších Pol Potových spolupracovníků, nikoliv jeho samého.
Teprve loni v listopadu odsoudil mezinárodní tribunál dva poslední žijící vůdce Rudých Khmérů za genocidu. „Zaslouží si trest, protože spáchali tak velké zločiny. Vyvraždili celou mou rodinu. Jsem jediné dítě, které přežilo,“ říká devětapadesátiletý Sok Sabon, jedna z obětí Rudých Khmérů.
Současná Kambodža má daleko blíž k autokracii než k demokracii. V jejím čele stojí král Norodom Sihamoni, který hovoří plynně česky, neboť studoval v Praze a třináct let žil v Československu. Vládní aparát znemožňuje činnost politických rivalů a pronásleduje nezávislá média, loni zabránil hlavní opoziční straně v účasti ve volbách. Z nejvyšších míst se ozývá protiamerická rétorika a vliv získává Čína, která v zemi nejen staví silnice, ale pořádá také vojenská cvičení a zakládá média, jež informují ve prospěch vlády.
