Kam v Maďarsku mizí bezdomovci? Mnoho z nich asi našlo úkryt mimo společnost, míní antropoložka

V říjnu se stalo bezdomovectví v Maďarsku prakticky ilegálním. Právní normu prosadila vládní strana Fidesz. Zhruba 250 bezdomovců už dostalo policejní varování a minimálně jedenáct lidí bylo kvůli spaní na ulici potrestáno. Vláda hájí tvrdý postup tím, že platí sociální programy a ubytovny. V těch ovšem řada bezdomovců odmítá přespávat: bojí se parazitů či ztráty soukromí.

Už přes měsíc platí v Maďarsku zákaz bezdomovectví. Život na ulici se stal ilegálním ve všech maďarských městech. Norma vyvolává velkou vlnu nevole nejen u bezdomovců, ale také u neziskových organizací, které lidem na ulici pomáhají.

Vláda se snaží „vyčistit ulice“ a donutit lidi bez domova, aby zůstávali na ubytovnách. Pokud policie přistihne bezdomovce na ulici, dá mu nejprve varování. „Po třech varováních je bezdomovec povolán před soud. První stání před soudem pro bezdomovce znamená, že buď odejde s pokutou, nebo nucenými pracemi,“ vysvětluje antropoložka Éva Tessza Udvarhelyi, která bezdomovectví v Maďarsku zkoumá.

Pokud ovšem během šesti měsíců skončí člověk žijící na ulici před soudem dvakrát, čeká ho okamžitě vězení. Za mřížemi pak může strávit až 60 dní.

Video Události
video

Události: Maďarsko trestá bezdomovectví

Varování už dostalo minimálně 250 bezdomovců a podle antropoložky Évy Tesszy Udvarhelyi bylo dosud nejméně jedenáct lidí potrestáno. Jeden z prvních případů se dostal k soudu jen čtyři dny poté, co začala platit změna zákona. Případ na svém webu popisuje organizace Utcajogasz.hu (Streetlawyer Association). Jednalo se o jednašedesátiletou ženu jménem Anita. Ta přišla o bydlení před rokem po smrti partnera. Soud Anitě udělil poslední varování, což znamená, že příště ji čeká buď vězení, nebo veřejně prospěšné práce.

Streetlawyer Association, která poskytuje lidem v těžkých životních situacích právní poradenství, uvedla, že v průběhu Anitina řízení bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Soud totiž ženě neumožnil, aby se osobně účastnila jednání v soudní síni, přestože byla v budově soudu. V praxi to znamenalo, že mohla sledovat řízení pouze na obrazovce, zatímco její právníci s ní konzultovali pouze prostřednictvím telefonních hovorů.

Jeden případ bezdomovectví podle Streetlawyer Association skončil už na druhé soudní instanci osvobozením klienta této neziskové organizace. Ve dvou případech soudci přerušili řízení a obrátili se na Ústavní soud za účelem revize a vyhlášení příslušných částí zákona.

Další problém, jenž právní úpravy platné od října podle vedoucí Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Pavlíny Janebové doprovází, je zabavování osobních věcí a zvířat. Zabavené věci mohou být po šesti měsících skladování zničeny.

Nicméně podle antropoložky Évy Tesszy Udvarhelyi se policie snaží zákon vynucovat poměrně v klidu a konflikty jsou spíše výjimkou. „Myslím si, že policie se snaží být lidská, jak to jen jde. A to i když je pod velkým politickým tlakem.“

Ubytovny nevyhovují každému. Chybí lůžka i soukromí

Prázdné budapešťské podchody a čisté město jsou výsledkem toho, že se bezdomovci tísní v ubytovnách, i když by někteří dali přednost ulici. „Je to stejné jako v Česku. Lidé si často nesmí do ubytoven přivést zvířata, své psy, vadí jim nedostatek soukromí. Navíc v ubytovnách se často krade a dochází k násilí,“ konstatuje Pavlína Janebová.

Ubytovny jsou často přeplněné pod náhlým náporem klientů. Vláda sice vyčlenila finanční prostředky na bezdomovectví, nicméně koncepční řešení nenabídla. „Nevím o tom, že by jako kompenzace vznikly nové ubytovny nebo místa pro bezdomovce. Kdyby něco takového vláda podnikla, jistě by to dokázala vytěžit ve svůj prospěch,“ míní Janebová.

Odhady v počtu míst se liší, podle oficiálních statistik je míst dostatek. Nicméně podle dobročinných organizací mají ubytovny nedostatečnou kapacitu. Například podle Guardianu v jednom z budapešťských útulků jsou v každé místnosti napěchované desítky obyčejných lůžek s kovovými rámy. V zimě jsou tam na podlaze natažené karimatky a toto zařízení pro 130 lidí pojme až 300 nocležníků.

Vedoucí jiného útulku pro bezdomovce Zoltán Gurály zpravodaji České televize Lukáši Mathému řekl, že „když se na někoho nedostane, voláme do jiných útulků v sousedství, místo se vždycky najde“. Gurály vidí nový zákon jako dočasné řešení s tím, že je potřeba hledat dlouhodobé – tedy stálé bydlení pro lidi bez střechy nad hlavou.

Mnoho bezdomovců říká, že městské útulky jsou tak ubohé, že raději zůstávají na ulici. „Nechtějí jít do útulků, protože nemají rádi místa, kde je hodně lidí. A bojí se taky vší,“ vysvětlila ČT sociální pracovnice Réka Szenográdiová.

Sedmačtyřicetiletý Erik Jeczkel je bez domova už 20 let a postěžoval si Guardianu: „Útulky jsou plné vší, a jakmile jednou chytíte vši, je hrozně těžké se jich zbavit.“

Bezdomovci se schovávají a je těžké k nim dostat pomoc 

Kam se uchylují lidé bez domova, pokud nechtějí být v ubytovnách nebo na ulicích, se zatím příliš neví. Nezisková organizace Streetlawyer Association k tomuto problému nemá k dispozici žádné podrobné informace.

„Podle našich zkušeností mnoho klientů využívá veřejné ubytovny v Budapešti nebo žije na ulicích,“ říká Michaela Kiripolszky z Streetlawyer Association. V důsledku nových právních předpisů se nyní obává, že nejzranitelnější lidé bez domova (ti, kteří žijí v ulicích) jsou vyhošťováni z měst, daleko od služeb, které jsou právě tam pro ně k dispozici.

Informace zatím nemá ani Éva Tessza Udvarhelyi. „Je těžké říct, kam šli, ale mnoho z nich asi našlo úkryty. Předpokládá se, že se skrývají v místech, která jsou méně známá policii, ale také sociálním pracovníkům, což znamená, že je obtížnější k nim dostat pomoc.“ 

Vláda se hájí vysokými výdaji na bezdomovectví

Orbánův kabinet zavedené kroky hájí s tím, že vynakládá na bezdomovectví proporčně víc než mnoho vlád v západní Evropě a že je absurdní označovat nový zákon za bezcitný. „Neexistuje žádné lidské právo spát na ulici, protože ulice je pro všechny. Proto je potřeba zavést alespoň nějaká pravidla,“ prohlásil mluvčí maďarské vlády pro mezinárodní komunikaci Zoltán Kovács.

Kovács podle Guardianu uvedl, že vládní rozpočet na péči o bezdomovce v roce 2018 činil 9,1 miliardy forintů (728 milionů korun), což zahrnuje financování ubytoven provozovaných charitativními organizacemi.

Dlouhodobě nezaměstnaný bezdomovec dostane v dávkách 22 800 forintů (zhruba 1800 korun) za měsíc. Ti zapojení do vládou sponzorovaného pracovního programu obdrží 54 000 forintů (přibližně 4300 korun), za to si ovšem v Budapešti lze stěží pronajmout byť jen jednu místnost.

Pětapadesátiletá Ilona Farasová tvrdí, že od devadesátých let žije bez domova, někdy přebývá v ubytovnách a někdy i na ulici. „Měla jsem řadu pracovních míst, uklízela jsem v nákupních centrech nebo kavárnách, ale když jsem měla nějaké peníze, dala jsem je svým dětem. Nemůžu si dovolit nic pronajmout,“ řekla Shaunu Walkerovi z Guardianu.

V den, kdy zákaz bezdomovectví začal platit, oznámila maďarská vláda, že vyčlení 300 milionů forintů (skoro 24 milionů korun) na okamžité řešení bezdomovectví. Podle mluvčího ministerstva lidských zdrojů Benceho Rétvariho chce jen Budapešť na péči o bezdomovce vynaložit celkem devět miliard forintů (718 milionů korun).

Vláda údajně brání tomu, aby lidé bez domova v zimě při spaní na veřejných místech umrzli. Chce je donutit, aby vyhledali přístřeší pro bezdomovce, řekl v půlce října v rozhovoru s televizí M1 Rétvari. Útulky podle něj nabízely bezdomovcům vždy dostatečný počet míst. Poskytovat by jim mohly i „sociální služby, oblečení, práci nebo možnost účastnit se veřejných prací,“ dodal mluvčí.

Vláda Viktora Orbána se bezdomovectví v Maďarsku snaží zakázat od roku 2010

Kriminalizace bezdomovectví v Maďarsku není nový fenomén. První takové kroky maďarská vláda podnikla v roce 2010, kdy se Viktor Orbán stal premiérem. Následně ministerstvo vnitra usnadnilo městským úřadům, aby vytlačily bezdomovce z ulic. Právní úpravy vedly k tomu, že se stalo nelegální spaní v blízkosti kulturních a dalších důležitých míst; tedy ve většině částí Budapešti.

Tehdy zakročil ústavní soud, který rozhodl, že opatření je protiústavní. V reakci na to vláda změnila ústavu, její novela v roce 2013 zrušila všechna rozhodnutí ústavního soudu přijatá před rokem 2012. Ústavní soud od této ústavní novely tak podle Streetlawyer Association nemůže přezkoumávat ústavnost zákonů, které trestají bezdomovectví.

Maďarský parlament letos v červnu vůči bezdomovectví ještě přitvrdil a zanesl ho do ústavy. Konkrétně článek XXII. odstavec 3 píše „Tilos az életvitelszerű közterületen tartózkodás.“ Ve volném překladu to znamená, že se zakazuje žít na veřejnosti. Změny vstoupily v platnost 15. října. 

Podle Évy Tesszy Udvarhelyi je největší změnou to, že trestné je spaní na ulici jako takové a zákaz platí ve všech maďarských městech a obcích. „Úprava, která vstoupila v říjnu v platnost, penalizuje život na ulici a platí ve všech částech Maďarska. To je ta největší změna,“ zdůrazňuje Michaela Kiripolszky s tím, že do té doby si bezdomovectví řešily jednotlivé správy měst a obcí po svém.

Pavlína Janebová vysvětluje, že nově zavedená opatření proti lidem bez domova jsou považována za nehumánní. „Je kritizováno, že stát vynakládá prostředky na represi namísto řešení problému bezdomovectví koncepčním způsobem a dostatečné snahy zabezpečit lidem bez domova přístřeší,“ říká Janebová.

Reportér ČT Lukáš Mathé upozornil, že podle kritiků Orbánova vláda tažením proti bezdomovcům odvádí pozornost od skutečných problémů země, hlavně ve zdravotnictví a školství. Stejně jako v případě boje proti migrantům.