O vpád vojsk žádal Dubček, tvrdí komentátor. Jiná ruská média se pozastavují nad interpretací invaze

Pražské jaro bylo první z „barevných převratů“ zosnovaných Spojenými státy, napsal autor komentáře, který k výročí srpnové invaze vydal ruský list Izvestija. Autor také tvrdí, že vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se odehrál na žádost Alexandra Dubčeka. V ruských médiích ale zaznívá i liberálnější pohled na 50. výročí vstupu vojsk Sovětského svazu a jeho spojenců do tehdejšího Československa.

Video Události
video

Události ČT: O invazi do Československa dnes ví jen třetina Rusů

„Komu by se líbilo, že do jeho země vstupují cizí tanky. I když jejich posádky byly ukázkově mírumilovné (dokonce hlavně byly otočeny vzad na znamení, že se nechystají střílet), je jasné, že sama přítomnost cizích vojsk popichuje. Ale ať naši čeští přátelé čestně řeknou, jak by se zachovali na našem místě,“ píše autor komentáře v listu Izvestija, politolog Alexandr Vedrussov.

„Měl Sovětský svaz jinou možnost? Vždyť rozhodnutí o vstupu vojsk se přijímalo na pozadí masového trestání komunistů v ČSSR: lidi prostě chytali na ulici a lynčovali. Tato zvěrstva dobře zorganizovaného davu bylo nezbytné zastavit. A to také udělala vojska zemí Varšavské smlouvy v noci na 21. srpna 1968,“ tvrdí Vedrussov.

List Izvestija článek doprovodil slovy, že názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce. Vedrussov podle dostupných údajů působil jako asistent komunistického poslance, anebo vystupoval ve jménu Stalinova protikorupčního výboru. Nyní se tituluje jako ředitel analytického centra StrategPro.

Ke krajnímu opatření vůdcové sovětského bloku sáhli podle Vedrussova nikoliv svévolně, ale v reakci „na prosbu samého Československa, jasně vyjádřenou Alexandrem Dubčekem v telefonickém rozhovoru s Leonidem Brežněvem 16. srpna“, tvrdí autor.

„V Praze sami chápali, že situace s vůbec nikoliv pokojnými protesty zašla příliš daleko a vyžaduje zásah zvenčí,“ dodává. Ani Češi, ani Slováci podle něj netoužili po tom, aby jejich vlast upadla do neřízeného chaosu.

Vedrussov tvrdí, že Rusko si s nikým účty nevyrovnává 

„Urážka a rozhořčení Čechů vůči SSSR se dá pochopit a objasnit. Ale buďme objektivní a nestranní: cožpak si lze představit, že Česko vyjadřuje stejné hlasité výhrady k Británii a Francii za katastrofální mnichovskou dohodu? Kdy doslova vydali Československo nacistickému Německu k rozsápání. Anebo k Američanům, kteří v únoru a březnu 1945 ,omylem‘ bombardovali Prahu, kterou si ,spletli‘ s Drážďanami,“ poznamenává.

„Ale vyčítat Rusům skutečné i domnělé chyby z dávno minulých let, jen račte. To je jakýsi globální trend,“ dodává autor.

Vedrussov tvrdí, že SSSR chtěl zachránit Československo, zrazené podle něj Západem, před nacistickou agresí. Kdyby nebylo kategorického nesouhlasu Poláků se vpuštěním sovětských vojsk na pomoc Čechům, nejkrvavější válce v dějinách lidstva by bylo možné se vyhnout, píše Vedrussov. 

Z hlediska historického odpuštění a usmíření by si národy Evropy měly podle článku vzít příklad z Rusů: ve válce utrpěli nejhorší ztráty, sovětské lidi po milionech stříleli, upalovali, hnali na nucené práce, ale vyrovnávají si snad s někým historické účty? „Ani tehdy, ani teď. Přestože na to máme nepopiratelné morální právo. Jako žádný jiný národ v Evropě,“ tvrdí autor.

„Ponechme v uvozovkách okolnost, že podle všech klíčových známek bylo ,pražské jaro‘ zřejmě prvním ,barevným převratem‘, což je mimořádně úspěšný nástroj americké ,měkké síly‘, který nadále téměř bezchybně slouží cílům expanzionistické politiky USA. V daném kontextu to není až tak zásadní. Důležité je to, že současné Rusko ani na vteřinu nemá v úmyslu čechrat historické křivdy, ale usiluje o rovnoprávnou spolupráci se všemi evropskými státy ve jménu obecného blaha,“ tvrdí autor.

„Česko, nehledě na komplikace ve vztazích, považuje za přátelskou zemi, jakkoli takový přístup v Praze nesdílejí ani zdaleka všichni. Vyvozovat poučení z minulosti je nevyhnutelné. Jak z kladných, tak záporných období a událostí. Jen se nesmí uvíznout, zabořit se v minulosti, když to brání vidět objektivní obraz a svorně bojovat za mír, bezpečnost a shodu na společném kontinentu,“ dodává Vedrussov.

Liberální média: Schvalování invaze vypovídá spíš o současném Rusku

Ruská liberální média – například list Gazeta.ru – se pozastavují nad průzkumy veřejného mínění, podle kterých sovětský zásah dvakrát více Rusů schvaluje než odsuzuje – a to podle komentátorů spíše vypovídá o stavu současného Ruska než o minulých událostech.

„Přestože SSSR z mapy zmizel skoro před 30 lety, mnozí se dodnes ztotožňují s ním a s jeho vůdci. Takové ztotožnění s režimem vysvětluje vztah mnoha Rusů ke vstupu vojsk do Československa,“ poznamenal internetový list Gazeta.ru k poznatkům, že neznalost této události mezi Rusy se během deseti let zmenšila z 55 na 46 procent, ale zato třetina tuto akci schvaluje.

„Třetina je hodně. Ale odkud se vzala? Možná je to důsledek snahy médií, které každoročně prosazují tento pohled do masového vědomí,“ míní list. Připomenul, že kupříkladu loni jedna ze státních televizí měla na webu článek „Československo by mělo být vděčné SSSR za rok 1968“, který zmizel až po protestu českých představitelů.

„Kořeny těchto materiálů tkví v totalitní sovětské ideologii a v mohutné agitační kampani provázející vstup vojsk, ve výchově a u mnoha i ve zvyku, že země východní Evropy jsou naše. Stejně jako republiky SSSR,“ zdůraznila Gazeta.ru.

„Pokud v 80. letech považovalo sovětskou operaci proti Československu za nezbytnou většina obyvatel Sovětského svazu, tak teď je to jen třetina z těch Rusů, kteří o ní vědí. To je jasný pokrok. Ale i tak je to hodně. Vypovídá to ale o tom, že debata o roku 1968 a Československu je ve skutečnosti o současném Rusku,“ pokračuje list.

„Pro ty, kdo je vidí jako agresivní impérium, je vstup vojsk triumfem SSSR a pomocí Čechům. Pro ty, jimž je cizí imperiální třeštění a agrese, je to strašné neštěstí pro obě země. A na tom, jaké stanovisko převládne ve společnosti, závisí její budoucnost. Tento spor ještě neskončil,“ napsala Gazeta.ru.