Macron věří, že úspěch týmu složeného z potomků migrantů zemi sjednotí. Před 20 lety se to nepodařilo

Francie zůstává i dva dny po triumfu svých fotbalistů na mistrovství světa zahalená do státních vlajek. Prezident Emmanuel Macron mluví o historické události. Úspěch týmu z velké části složeného z potomků migrantů chce využít ke spojení francouzské společnosti. Stejný záměr přitom před dvaceti lety skončil ve Francii nezdarem.

Video Horizont ČT24
video

Horizont ČT24: Fotbalový úspěch jako lék na potíže s přistěhovalectvím?

Prezident Macron věděl, že případná výhra může národ výrazně povzbudit. I ve VIP zóně stadionu v moskevských Lužnikách se proto radoval jako ve fanouškovském kotli.

Domů pak s sebou přivez nejen novopečené šampiony, ale i obří porci pozitivní nálady.

„Teď neexistují žádné problémy, všichni mají skvělou náladu a je to skvělé. Každý se hned začal cítit mnohem lépe a je hrdý na to, že je Francouz,“ hlásí Pařížanka Juliette De La Motteová.

Z etnicky rozličného týmu se stali národní hrdinové. Reprezentaci galského kohouta táhli za zlatem z mistrovství například Kyllian Mbappé, jehož otec je Kamerunec a matka Alžířanka, a Paul Pogba, potomek přistěhovalců z Guineje.

Paul Pogba a Samuel Umtiti slaví titul pro Francii. Jeden má kořeny v Guineji, druhý v Kamerunu
Zdroj: Reuters
Autor: Carl Recine
Paul Pogba se radoval se svou matkou přímo na hřišti moskevského stadionu
Zdroj: Reuters
Autor: Darren Staples

Francouzi i díky nim začali víc věřit, že se rasové soužití v jejich zemi o něco zlepší. „Ta atmosféra, ve které lidé různých barev a různého původu drží pospolu, je skvělá a doufám, že nám vydrží. Opravdu bych si to přál,“ říká francouzský fotbalový fanoušek Rachid Afoufou.

Fotbal nemůže spravit všechno, ukázalo se před 20 lety 

Pohled do nedaleké historie ale naznačuje, že podobné naděje mizí stejně rychle, jako přišly. Před dvaceti lety, když Francie triumfovala na mistrovství světa vůbec poprvé, stavěl tým na Patricku Vierovi ze Senegalu a Zinedinu Zidanovi z Alžírska.

I oficiální přijetí zinscenoval tehdejší prezident Jacques Chirac na stejném místě, jako nyní Macron. I když polovinu týmu neznal jménem, svezl se na vlně a těšil se z nárůstu popularity.

Fotbalové oslavy ve Francii v roce 1998 a nyní
Zdroj: ČT24

O čtyři roky později byl Chiracovým soupeřem v druhém kole prezidentských voleb pravicově-nacionalistický Jean-Marie Le Pen, který mimo jiné kritizoval vysoký počet černošských hráčů v národním týmu.

Později se v zemi vzedmulo rasové napětí a ve vyloučených čtvrtích propukly největší pouliční nepokoje od roku 1968. Nadšení z toho, že přistěhovalci pomohli Francii k titulu, nedokázalo zastřít problémy, které se s migrací pojí.