Ve Španělsku zřejmě končí více než šestiletá éra vlády Lidové strany (PP). Jejímu kabinetu pod vedením premiéra Mariana Rajoye vyslovil nedůvěru španělský parlament. Stalo se tak poprvé v historii země. Úkol sestavit nový kabinet připadne šéfovi dosud opoziční Socialistické strany Pedru Sánchezovi. Podle španělských médií se jeho ceremoniál převzetí úřadu uskuteční u krále Felipeho VI. nejspíše v průběhu soboty. Končící Rayojova vláda řešila během svého mandátu hlavně ekonomickou krizi a snahu Katalánska o nezávislost.
Pro odvolání vlády se podle španělského deníku El País vyslovilo 180 poslanců, potřebná byla absolutní většina 176 hlasů. Proti hlasovalo 169 poslanců, jedna poslankyně se zdržela hlasování. V návrhu na vyslovení nedůvěry vládě byl jako nový premiér uveden šestačtyřicetiletý Sánchez. Ten ovšem nehlasoval, protože není poslancem.
Socialisty, kteří mají 84 mandátů, podpořila radikální levicová strana Podemos (67), valencijská koalice Compromís (čtyři poslanci), katalánští separatisté (17 hlasů), baskičtí nacionalisté (sedm hlasů) a jeden poslanec z Kanárských ostrovů. Proti hlasovali Rajoyovi lidovci (134 poslanců), strana Ciudadanos (32 mandátů), navarrská strana UPN (dva poslanci) a jeden asturský poslanec. Zdržela se poslankyně z Kanárské koalice.
Během hlasování zaznělo v sále překvapené hučení, když jeden z lidoveckých poslanců hlasoval pro vyslovení nedůvěry svému premiérovi; vzápětí se však opravil.
„Chci být prvním, kdo Pedru Sánchezovi poblahopřeje. Přijmu jako demokrat výsledek hlasování, ač nesouhlasím s tím, co se tady děje,“ prohlásil Rajoy před poslanci. „Bylo mi ctí být premiérem Španělska a zanechat tuto zemi lepší, než jaká byla, když jsem vedení její vlády převzal,“ rozloučil se třiašedesátiletý politik v parlamentu.
Potlesk a gratulace pro Sáncheze
Ihned po hlasování přijímal rozesmátý Sánchez gratulace. Poslanci podílející se na Rajoyově sesazení reagovali na výsledek dlouho trvajícím potleskem, do něhož skandovali heslo proslavené bývalým americkým prezidentem Barackem Obamou: „Ano, můžeme.“
Socialistům při odvolávání vlády pomohlo mimo jiné to, že Sánchez ve čtvrtek slíbil dialog s katalánským separatistickým kabinetem i respektování již částečně schváleného rozpočtu, což byla podmínka baskických nacionalistů. Ti mají v návrhu rozpočtu, který prošel jednou komorou parlamentu, přislíbeno 540 milionů eur na investice do infrastruktury v Baskicku.
Návrh na vyslovení nedůvěry menšinovému kabinetu lidovců podali socialisté minulý týden poté, co soud zveřejnil vysoké tresty pro více než dvacítku bývalých regionálních politiků a funkcionářů (dnes již bývalé vládní) Lidové strany. Verdikt se týká jedné z větví rozsáhlé korupční kauzy a posuzované skutky se staly v letech 1999 až 2005.
Rajoy se ve čtvrtek před poslanci hájil s tím, že nikdo z jeho ministrů ani ze současného vedení PP odsouzen nebyl a že korupce je ve všech stranách.
Premiérem byl Rajoy od prosince 2011. Nynější funkční období ale začal se zpožděním až poté, co se musely ve Španělsku poprvé v historii parlamentní volby opakovat. Ani v těch opakovaných žádná ze stran nezískala absolutní většinu poslanců a Rajoy tak pro sestavení vlády dostal důvěru parlamentu až napodruhé díky tomu, že část socialistů se zdržela hlasování.
Ekonomické oživení a katalánská krize
Více než šestiletou éru působení Rajoye v čele španělské vlády charakterizují dvě velká témata. Jednak úsilí postavit zpět na nohy tamní hospodářství, těžce zasažené celosvětovou ekonomickou krizí, a jednak (ne)snaha řešit citlivou otázku případné katalánské nezávislosti.
V prvním ohledu si může Rajoyova administrativa připsat plusové body, neboť po dobu jejího fungování se makronomické ukazatele postupně posunuly pozitivním směrem. Zatímco ještě v roce 2013 činila míra nezaměstnanosti 26,1 %, letos v dubnu kleslo toto číslo na 15,9 %. V posledních třech letech navíc španělská ekonomika stabilně roste – meziročně okolo tří procent.
Naopak při řešení katalánské otázky si Madrid nepočínal příliš šťastně. Rajoy zaujal vůči separatistům od počátku velmi nesmlouvavý postoj, což však celou krizi ještě vyhrotilo a přispělo k již tak značné polarizaci katalánské společnosti. Už v roce 2012 zamítl Madrid přiznat Katalánsku více autonomie ve výběru a správě daní.
Když pak Katalánci vyhlásili na začátek loňského října referendum, Madrid ho označil za ilegální a snažil se mu zabránit soudně i silou. V referendu se vyslovilo přes 90 procent hlasujících Katalánců pro odtržení oblasti od Španělska (volební účast činila 43 procent).
Španělská vláda kvůli pokračujícím snahám o nezávislost koncem loňského října převzala správu Katalánska, rozpustila regionální parlament a vyhlásila do něj volby. Katalánský premiér Carles Puigdemont sesazení neuznal, volby se ale v prosinci konaly a opět je vyhráli separatisté.
Dvě hlavní separatistické strany se pak dohodly na opětovné kandidatuře Puigdemonta na premiéra, načež španělský premiér Rajoy oznámil, že jestli se nepřítomný Puigdemont, který mezitím uprchl do Belgie a poté do Německa, opět stane předsedou vlády, Madrid si ponechá kontrolu nad správou Katalánska.
Katalánským premiérem se v květnu nakonec stal Quim Torra, jehož vládu ale Madrid nejprve odmítl kvůli tomu, že mezi třinácti ministry byli čtyři trestně stíhaní členové bývalé katalánské vlády, kteří byli obviněni ze vzpoury. Torra Madridu ustoupil Madridu a tyto čtyři politiky z vlády vyřadil.
V pátek tak v Katalánsku po sedmi měsících skončila přímá správa Madridu. V oficiálním věstníku vyšel jmenovací dekret, který 31. května potvrdila španělská vláda, a katalánští ministři se tak mohou ujmout svých úřadů.
