Luis Almagro je předsedou Organizace amerických států sdružující všechny země amerického kontinentu. Největším problémem, se kterým se OAS právě potýká, je politická a humanitární krize ve Venezuele. Zásahy OAS, které měly eskalaci napětí v zemi uklidnit, se podle Almagra zdařily. Přesto z Venezuely stále prchá víc lidí než ze zemí Blízkého východu. O situaci ve Venezuele ale i na Kubě s Luisem Almagrem hovořil v Událostech, komentářích David Borek.
Venezuela je největším problémem na celé západní polokouli, tvrdí ředitel Organizace amerických států
Může se více než 30 států, rozkládajících se od arktických plání Kanady až někam po Ohnivou zemi na jižní výspě kontinentu, vlastně na něčem smysluplném domluvit? Není to jenom taková zmenšenina OSN se všemi jejími nedostatky?
Ano, při řešení věcí můžeme být velice efektivní. Když se podíváte na rozhodnutí, které se týkaly venezuelské krize, v tomto smyslu jsme přijali dvě rezoluce. Jednu minulý rok, kde jsme odsoudili změnu politického režimu ve Venezuele a požadovali jsme po vládě, aby znovu nastolila demokracii. Druhá rezoluce odsoudila nelegitimitu voleb.
Evropská unie je něco podobného.
Ano, já říkám, čím větší organizace je, tím hůře se rozhoduje. To záleží na tom, jak daná organizace pracuje, jak je řízena. V současnosti pracujeme na programu ochrany lidských práv a ochrany demokracie na kontinentě. Přijali jsme rozhodnutí vztahující se k těmto věcem, velice efektivně a velice klidně.
Začněme právě s Venezuelou. V současné době je to ta politicky a ekonomicky nejproblematičtější země na západní polokouli?
Ano, je to největší humanitární krize, které čelíme na západní polokouli. Číselné ukazatele naznačují, že je to něco, co je neoddiskutovatelné. Například dnes ve Venezuele máme obrovské počty dětí, které trpí podvýživou, další čísla jsou také významná. Děti, které se narodí ve Venezuele, mají kratší délku života než děti, které se narodí v Sýrii. Když se podíváme na čísla migrace, tak z Venezuely do zahraničí je vyšší než migrace z Blízkého východu do Evropské unie. Všechno ukazuje, že máme před námi jasnou krizi. Navíc je to země bez občanských, politických práv. Mohou vás uvěznit, mučit, zabít.
Co s tím vaše organizace, občané a politici západní polokoule můžou udělat? Když se prezident Maduro rozhodne k eskalaci?
Prezident Maduro situaci v zemi eskaluje už dva roky a Venezuela vykazuje politicky nejhorší chování, které můžeme na světě nalézt. Situace v každém případě ukazuje, že musíme jednat, není čas na rezoluce, na deklarace, musíme uplatnit silné sankce, po kterých voláme ze strany Latinské Ameriky, Severní Ameriky a Evropské unie.
Zatímco Venezuela se opravdu stává hlavním politickým a ekonomickým problémem Latinské Ameriky, tak Kuba, dejme tomu bývalý enfant terrible, se pomalu mění. Návštěva prezidenta USA v Havaně, rozvoj turistiky, skromné počátky soukromého podnikání. Jak se díváte na nástup nového prezidenta?
Prezident, který byl vybrán, bude pouze řídit vládu. Toť vše. Skutečná moc zůstává v rukou Raúla Castra, který je stále generálním tajemníkem komunistické strany a je také vrchním velitelem armády. Skutečná moc tedy je v jeho rukou. Myslím si, že musíme ještě hodně dlouho počkat, abychom v Havaně viděli jiný proces.
Nicméně Kuba už neposílá jednotky do Afriky, jak to bylo v 70. letech. Kuba už není stoprocentně znárodněná ekonomika. Vidíte to stále jako marxisticko-leninistický režim, anebo se to posunuje jiným směrem?
Prakticky se pokoušejí o proces otevření hospodářství a snaží se o větší flexibilitu v oblasti politiky. Moc to nefungovalo, ale myslím si, že můžeme říct, že se o to aspoň pokusili. Od návštěvy prezidenta Obamy, možná si vzpomenete, že několik dní poté vyšel úvodník od Fidela Castra, který byl hodně protiobamovský, proti Raúlu Castrovi a tehdy se celý ten proces zastavil a dnes vidíme tu zemi, že žije stejný život jako v minulosti. Není pravda, že nenarušují politickou situaci v jiných zemích, přinejmenším 20 tisíc Kubánců funguje ve Venezuele, v oblasti zpravodajských služeb, takže stále je zde velký silný vliv na kontinent.
Optikou Havany anebo Caracasu ovšem tím hlavním nebezpečím pro západní polokouli jsou USA. Což je ovšem poněkud extrémní názor. Nicméně jistá ostražitost vůči Spojeným státům americkým byla dlouho konstantou politiky všech zemí Latinské Ameriky. Jak je to dnes?
Chování USA by mělo být považováno a posuzováno podle konkrétních případů. V případě Venezuely dělají to, co mají. Obecně jde o to, že nemůžeme mít obecný přístup k chování USA a k tomu, jak spravují svou zahraniční politiku a vztahy s jinými zeměmi, z jiných regionů světa. Situace zde je, jak jednají v každém konkrétním případě. V případě Venezuely postupují správně, mají naši podporu při aplikaci sankcí. Při řešení venezuelské krize jsou všechny varianty otevřeny.
Ale obecně, kdybych letěl do Monte Videa, Buenos Aires a zeptal se náhodného kolemjdoucího na jeho názor na USA… jeho odpověď asi bude, že jsou to arogantní kapitalisté?
Ne, to by záleželo hodně na ideologii osoby, které byste se ptal. Když budou nalevo, tak pravděpodobně vám odpovědí asi ne tak přesně, jak jste to pospal, spíše umírněně, ale bude to ve vztahu k tomu, co jste říkal. Pokud bude na středu, či napravo, tak ta odpověď ohledně aktivit USA by byla kladnější.
Obchod, regulace, které chce zavést, připravuje k zavedení Washington. Jaká je pozice vaší organizace k tomuto dilematu? Volný obchod, nebo určitá forma protekcionismu?
Zaprvé: obchod není součástí programu naší organizace. My se zabýváme zejména demokracií a lidskými právy. Také bezpečností a rozvojem, ale máme zde stanovisko v tom smyslu, že obchod je velice důležitý nástroj pro rozvoj našich členských zemí. Například země jako Uruguay s 3,3 miliony lidí produkuje pro 70 milionů lidí. To všechno nezkonzumujeme, a proto tuto produkci musíme prodávat na vnějších trzích.