Miguel Díaz-Canel, nenápadný stranický aparátčík postrádající charisma revoluce, se stal novým prezidentem Kuby. Tu téměř šedesát let vedli bratři Castrové. Postavení nového prezidenta není podle Financial Times jednoduché. Mezi Kubánci si nejprve bude muset získat popularitu a pevně ukotvit vlastní pozici, aby mohl v čele socialistického ostrova čelit všem výzvám, se kterými se potýká.
Dosavadní prezident Raúl Castro prohlásil, že Díaz-Canel se - „až přijde čas“ - může stát i prvním tajemníkem strany. V čele státní rady může stát nejvýše dvě pětiletá funkční období.
Sám Díaz-Canel v projevu uznal, že ví o „obavách a očekáváních“ Kubánců a že je potřeba podniknout „potřebné změny“, ty však mají být dílem kubánského lidu. Hlavním heslem má být kontinuita.
„Ujímám se odpovědnosti s přesvědčením, že my všichni revolucionáři, ať jsme na jakékoli frontě, zůstaneme věrni Fidelovi a Raúlovi, současnému vůdci revolučního procesu,“ pronesl podle stranického listu Granma před poslanci nástupce revolučních vůdců.
Nástup Miguela Díaze je zásadní změnou hlavně pro mladší Kubánce, kteří už jsou unavení příběhy revolučních hrdinů a nereagují na pompézní výzvy k obětování se. Právě mladší generaci by mohl Díaz imponovat i přes nedostatek charismatu.
Jeho poměrně nízký věk (58 let) a fakt, že se na veřejnosti nechává doprovázet svojí druhou manželkou Lis Cuestou, ostře kontrastuje s odcházející starou „historickou generací“, která vedla revoluci v roce 1959 a od té doby stála u moci.
„Jeho příjemná neformálnost a přístupnost naznačuje jiný osobní styl než generace, která odchází do důchodu,“ řekl John McAuliff z Fondu pro usmíření a rozvoj, neziskové organizace podporující užší vazby mezi USA a bývalými protivníky, jako je Vietnam. McAuliff připomněl, že se s ním setkal před několika lety na recepci Havany.
Díaz-Canel může zdánlivě působit jako modernizátor, poslouchá rockovou hudbu, propaguje práva leseb a homosexuálů a používá iPad. Financial Times však doslova upozorňují, že Castrův nástupce není žádný liberál a Kubu velké uvolnění nečeká.
Z řadového aparátčíka to dotáhl na prezidenta
Miguel Díaz-Canel je klasickým aparátčíkem a po stranickém žebříčku vystoupal až na nejvyšší příčku. Jen málo Kubánců má ponětí o jeho životě a osobnosti. Prošel různými úrovněmi stranické byrokracie, jako jsou například mládežnické ligy. Nejdůležitější pozice zastával v provinciích, kde stál v čele strany.
Je vystudovaným elektroinženýrem, školu dokončil v roce 1982, pak sloužil na misi v Nikaragui. V Komunistické straně Kuby Miguel Díaz-Canel úřaduje od roku 1993, o rok později se stal prvním tajemníkem provinčního výboru strany v provincii Villa Clara.
Členem ústředního vedení Komunistické strany Kuby je od roku 1997. V roce 2003 se stal prvním tajemníkem výboru strany v provincii Holguín a ještě ten samý rok byl jmenován i do politbyra jako první tajemník Fidela a později Raúla Castra.
V letech 2009 až 2012 seděl Miguel Díaz-Canel v křesle ministra pro vysoké školství, poté se stal místopředsedou vlády. Na tomto postu navštívil například Olympijské hry v Londýně.
Od února 2013 působil v křesle prvního viceprezidenta země, tedy náměstka předsedy Státní rady (de facto vlády) a před třemi lety na tomto postu cestoval do Severní Koreje, kde se potkal s vůdcem Kim Čong-unem.
Zásadní pro nového prezidenta budou vztahy a kontakty, které si vytvořil, když stál v čele provinčních výborů. Mezi spojenci, které získal, patří například Roberto Tomas Morales Ojeda. Ten byl nedávno jmenován viceprezidentem a členem mocenské Rady státu a bude mít pro Díaze-Canela zásadní význam, neboť se snaží získat si autoritu ve vedení stranického aparátu Kuby.
Nový prezident není žádný liberál
Samotný Díaz-Canel slíbil, že bude pokračovat v Castrově politickém kurzu, tedy že umožní pomalu a v omezené míře vznik soukromých podniků, zatímco zachová systém vlády jedné strany a její kontrolu nad takřka všemi aspekty života na Kubě.
Financial Times se pouští do spekulací, zda jmenování prvního civilisty na prezidenta naznačuje pokračování v Raúlově institucionalizaci a tedy i lehký odklon od silného vládnutí Fidela Castra. Podle serveru jmenování Díaze-Canela může signalizovat i přechod od uzavřené státní ekonomiky na postupně se otvírající.
„Díaze-Canelu si strana opečovávala a vychovávala jako svého interního kandidáta, připomíná to přístup, jako kdyby měl být budoucím generálním ředitel velké společnosti,“ řekl bývalý kubánský vládní zpravodajský analytik Arturo Lopez-Levy, který nyní přednáší na Texaské univerzitě.
Že se na Kubě moc věcí nezmění, si myslí i řada expertů. „Díaz-Canel není žádný nováček. Rozhodně nedochází k tomu, že by se na Kubě měnil politický kurz, nebo že by dokonce došlo k nějakým převratným změnám. Je to konzervativní politik, tedy člověk, který bude držet linii, kterou nastolil Raúl Castro,“ říká odborník na Latinskou Ameriku Martin Rey. Kuba by se ale podle něj mohla více otevřít novým technologiím.
