Marshallův plán postavil poválečnou západní Evropu na nohy, Československo stálo mimo

„Naše politika není namířena proti žádné zemi či doktríně, ale proti hladu, bídě, zoufalství a chaosu. Jejím cílem je obnova fungující světové ekonomiky,“ popsal záměry plánu jeho ideový otec, tehdejší americký ministr zahraničí George C. Marshall.

Pomoc přispěla k hospodářskému boomu zemí na západ od železné opony, ale také ke zvýšení vlivu a prestiže USA v Evropě. Pravdou rovněž je , že plán přispěl k rozdělení Evropy na dva antagonistické bloky, ideologický rozkol ale jen urychlil a potvrdil.

Realizací Marshallova plánu byla pověřena Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci (OEEC), předchůdce pozdější Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Československo: Nejdříve pro, pak proti

Pomoc ve formě potravin, zboží a úvěrů byla nabídnuta všem evropským zemím, včetně Německa, Sovětského svazu i Československa. Konečné NE plánu ze strany Prahy je třeba vidět v kontextu vyhrocující se studené války, kdy se během roku 1947 vystupňovalo napětí mezi Sovětským svazem a západními spojenci, i v důsledku agresivní Stalinovy zahraniční politiky mající za cíl plné ovládnutí politického života v zemích střední a jihovýchodní Evropy a jejich začlenění do komunistického monolitu.

Přitom 7. července 1947 československá vláda ještě rozhodla, že se československá delegace zúčastní nadcházející pařížské konference k Marshallově plánu. O tři dny později ale bylo všechno jinak. Českoslovenští ministři účast na konferenci nakonec odvolali. Stalo se tak 10. července 1947 na mimořádném zasedání svolaném na základě instrukcí, které zaslala vládní delegace z Moskvy.

Československé odmítnutí bylo důsledkem nátlaku sovětského diktátora Josifa Stalina, který tehdy příliš nepochyboval, že hladová a rozvrácená Evropa mu spadne do klína.

K Marshallově plánu přitom tehdejší československá vláda a hlavně občané vzhlíželi s velkou nadějí. Situaci z roku 1947 ale dobře charakterizoval výrok ministra zahraničí Jana Masaryka, podrobeného v Moskvě tlaku: „Jel jsem do Moskvy jako ministr zahraničí samostatného státu, vracím se jako Stalinův pacholek!“

Definitivně na druhé straně

Podle historika Oldřicha Tůmy ztratilo Československo svou neúčastí v projektu ekonomicky, za důležitější ale považuje politickou souvislost: že se nekomunističtí politici nedokázali postavit komunistům a Stalinovi „a uvědomit si, že jde o poslední šanci“. Toto je podle něj „důležitější a tragičtější souvislost přijetí a odmítnutí Marshallova plánu“.

Pokud jde o souvislost odmítnutí Marshallova plánu s komunistickým pučem v roce 1948, historik Martin Kovář uvádí, že „o československé příslušnosti k sovětskému bloku a jeho zařazení do sovětského satelitního systému a toho, co s sebou nese sovětský režim, bylo rozhodnuto dávno předem“.