Boj proti změnám klimatuje je pro Evropskou unii téma, ve kterém se na mezinárodní scéně vymezuje vůči Spojeným státům. Jenže jak ukazují poslední týdny, členské země nejsou v odklonu od znečišťujícího průmyslu úplně jednotné. Zatímco Francie vidí budoucnost v elektřině vyráběné bez využití uhlí, Německo – uzavírající všechny své jaderné elektrárny do roku 2022 – si to tak rychle dovolit nemůže. Výrazně odlišná je situace v Polsku – jeho energetickém mixu uhlí dominuje zásadním způsobem.
Na nedávném klimatickém summitu v německém Bonnu ohlásila dvacítka zemí v čele s Kanadou a Velkou Británií vznik Aliance proti uhlí. Ta má za cíl přesvědčit státy, aby postupem času zcela upustily od používání uhlí k výrobě elektřiny a v co nejkratším horizontu vyřadily z provozu fungující uhelné elektrárny.
Největší světoví producenti emisí skleníkových plynů – Čína, Indie, Rusko a Spojené státy – se do iniciativy nezapojili. „Potřebujeme skupinu rozšířit o všechny členské země OECD,“ tvrdí Camilla Bornová, analytička klimatických politik z think-tanku E3G.
Aliance proti uhlí bez Německa
Stranou zůstal i klíčový evropský hráč. Německo sice odklon od pevných paliv zvažuje, ale v mnohem delším časovém horizontu.
Berlínská vláda plánuje zavřít hnědouhelné doly nejdřív za 30 let, tedy až v době, kdy v nich už skoro nebude co těžit. Navíc těsně před začátkem bonnské konference ustoupila horníkům další německá vesnice. Nejšpinavější zdroj energie v Evropě přitom leží symbolicky jen 50 km od dějiště zmiňovaného klimatického summitu.
„Hnědé uhlí už nepotřebujeme. Je nejvyšší čas opustit tento zastaralý zdroj energie. Ohrožuje Německem stanovené cíle co se týče ochrany klimatu,“ domnívá se Dirk Jansen z Německé federace pro ochranu přírody a životního prostředí.
Berlín se přitom s Paříží veřejně staví do čela boje za lepší životní prostředí. Za společnými úsměvy se ale skrývá zásadně rozdílná strategie na cestě k zelené energii.
Zatímco Francie se prašných paliv vzdala s lehkým srdcem, protože z nich vyrábí jen 5 procent elektřiny – tři čtvrtiny produkce obstarávají jaderná zařízení. Německo se nikam nežene. Z uhlí totiž vyrábí víc než 40 procent elektřiny.
Navíc rozvodná síť od větrných elektráren ze severu na průmyslový jih země potřebuje teprve vybudovat. Po nehodě ve Fukušimě se Němci navíc zcela vzdali jádra. A vláda se obává, že stejně rychlé upuštění od uhlí by vedlo k nedostatku elektřiny.
Paradoxně má v tomto ohledu stejný zájem jako sousední Polsko, tedy nepřijímat žádné závazné dohody proti využívání fosilních paliv.
Polsko: Nízká cena hraje pro uhlí
Největší spalovač uhlí v Evropě vyrábí z hnědé suroviny tři čtvrtiny elektřiny. Pro polskou vládu i průmysl hraje důležitou roli nízká cena. Varšava přitom cílí na soběstačnost. Jenže nabídka ze státem prosazovaných polských dolů zdaleka nestačí. Proto Polsko poprvé v dějinách nakoupilo tuto surovinu ze Spojených států – jednalo se o 75 tisíc tun.
V příštích sedmi měsících mají do země dorazit ještě nejmíň tři další stejně obří dodávky uhlí. Ve své snaze sázet na tuhá paliva a chránit pracovní místa v tradičním těžkém průmyslu se polská vláda výrazně blíží zásadám Trumpovy administrativy.
S Evropskou unií Varšavu přesto pojí jeden důležitý zájem – energetická nezávislost na Rusku. Tedy cíl, který pro některé členské státy zůstává jen obecným prohlášením na papíře. Stejně jako boj proti klimatickým změnám.
