Íránským prezidentem zůstává reformista Hasan Rouhání, který získal přes 57 procent hlasů, a zvítězil tak již v prvním kole. Obdržel téměř o polovinu více hlasů než jeho přední soupeř, konzervativní duchovní Ebráhím Raísí. Vítězství Rouháního znamená potvrzení dosavadního prozápadního kurzu země. Sám prezident uvedl, že voliči odmítli extremismus a násilí a chtějí zemi víc otevřít světu.
Íránci odmítli extremismus a izolaci, řekl ke svému triumfu staronový prezident Rouhání
Staronovým íránským prezidentem je reformista Rouhání (zdroj: ČT24)
Klíčovými tématy voleb byla zlepšující ekonomika, více občanských svobod či postupné otevírání se Západu. Oba přední kandidáti se voličům představili po západním vzoru i v televizních debatách.
Stávající íránský prezident nakonec získal 57 procenta hlasů, celkem tedy skoro 23 milionů, zatímco Ebráhím Raísí 38,5 procenta (asi 15,5 milionu hlasů).
Rouhání ve vítězném projevu uvedl, že Íránci ve volbách odmítli výzvy k zastavení reforem a ukázali jednotu. „Lidé jsou skutečnými vítězi voleb,“ uvedl na Twitteru, kde slíbil svým příznivcům loajalitu. Írán si podle něj vybral cestu vzájemného působení se světem.
Dodal, že pomoc bude nyní potřebovat od „každého Íránce, i od těch, kteří se staví proti mně a mé politice“. Poděkoval rovněž bývalému reformistickému prezidentovi Mohammadu Chátamímu, který je u vládnoucích kleriků v nemilosti a média mají zákaz ho citovat.
Zájem o volby byl nezvykle velký
Další dva kandidáti získali dohromady asi milion hlasů. Náměstek ministra vnitra Alí Asghar Ahmadí uvedl, že volební účast přesáhla 70 procent. Zájem byl dokonce tak velký, že musely úřady hlasování dvakrát prodloužit, celkem o čtyři hodiny.
Stoupenkyně Rouháního
„Jsem rád, že byl Rouhání znovu zvolen. Pokud výsledky dnes večer takto potvrdí, budu opravdu šťastný,“ konstatoval obyvatel Teheránu Mirijusefi. „Myslím si, že celý systém si přál vítězství Rouháního. Jednak aby pokračovalo současné mírové klima, a také proto, že na druhé straně je prezidentem Trump. Pokud by volby dopadly jinak, budoucnost Íránu by byla hodně odlišná,“ míní další obyvatel Teheránu Sadra.
Narodil se 12. listopadu 1948. Již od dětství se věnoval studiu náboženství. V roce 1972 vystudoval práva na Teheránské univerzitě a poté i na Kaledonské univerzitě ve skotském Glasgow.
V 70. letech kritizoval režim Rézy Páhlavího, po islámské revoluci v roce 1979 působil ve státní správě a byl dvacet let poslancem. V letech 1989–1997 dělal bezpečnostního poradce tehdejšímu prezidentovi Akbaru Hášemímovi Rafsandžánímu a poté radil i jeho nástupci Sejjed Mohammadu Chátamímu. Zároveň byl až do roku 2005 předsedou Nejvyšší rady národní bezpečnosti a dva roky dělal i hlavního vyjednávače v oblasti jaderných programů.
Po nástupu konzervativního prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda ve většině funkcí skončil a vládu, zejména její zahraniční politiku, kritizoval. Ahmadínežád podle něj nedokázal využít příznivou mezinárodní situaci.
Prezidentem se Rouhání poprvé stal v roce 2013 a jeho cílem bylo vyvést zemi z izolace. O dva roky později se dohodl s velmocemi na omezení íránského jaderného programu výměnou za zrušení protiíránských sankcí. V roce 2016 pak vyrazil na návštěvu Evropy, kde byl jako první íránský prezident po sedmnácti letech.
Prezidentem se některý z kandidátů stane, pokud získá v prvním kole více než 50 procent všech hlasů, k čemu nakonec došlo. V opačném případě by následovalo druhé kolo.
Rouháního stoupenci se obávali především toho, že by si voliči stávajícího prezidenta mohli účast u voleb rozmyslet kvůli nespokojenosti s pomalým tempem změn. Ebrahím Raísí se ve volbách dokázal chopit tématu chudoby, ze které vinil Rouháního. Reuters ho navíc charakterizovala jako „chráněnce nejvyššího vůdce Alího Chameneího“.
Podle Chameneího ukázaly volby u íránského lidu „rostoucí pokrok“. Chameneí na Twitteru dodal, že Írán volbami projevil „národní důstojnost“ a „moudrost“ ve vztahu k ostatním zemím.
Skutečnou moc drží v rukou Chameneí
Chameneí bude mít hlavní slovo i nadále. Jako nejvyšší vůdce islámské republiky má právo veta a ovládá bezpečnostní složky. Jak je prezidentova moc omezená, se ukázalo například, když Rouhání nedokázal prosadit propuštění reformistických vůdců z domácího vězení.
Rouhání, který během svého dosavadního působení v úřadu dokázal dojednat dohodu o zrušení protiíránských sankcí výměnou za odstoupení od jaderného programu, voličům mimo jiné slíbil, že rozšíří občanská práva. O volbách řekl, že jsou důležité „pro budoucí postavení Íránu v regionu a ve světě“.
Už dopředu panovaly obavy z možného opakování nepokojů v roce 2009. Tehdy revoluční gardy pomohly zfalšovat výsledky voleb a zemi ochromily několikaměsíční nepokoje, při kterých zemřelo několik desítek lidí. Na bezpečnost v ulicích proto dohlíželo kolem 350 tisíc policistů a vojáků.
Rouhánímu už blahopřáli někteří spříznění zahraniční vůdci, mimo jiné ruský prezident Vladimir Putin či syrský vládce Bašár Asad, který spoléhá na podporu šíitské země v boji proti sunnitským povstalcům v Sýrii. Podle šéfa Kremlu Rúhání dokázal, že je připraven rozvíjet rusko-íránské vztahy „ve dvoustranných i mezinárodních záležitostech“.
USA vidí v Rouháním naději
Americký ministr zahraničí Rex Tillerson doufá, že Rouhání využije svého druhého funkčního období k ukončení programu balistických raket a zpřetrhá to, co nazval „teroristickou sítí“. Washington se bude snažit odradit Teherán od akcí v Sýrii či Jemenu, kde stojí Írán a USA na opačných stranách konfliktu.
Saúdský ministr zahraničí uvedl, že íránské prezidentské volby jsou vnitřní záležitostí této země, a vyzval ji, aby se držela rezolucí OSN o balistických raketách a přestala podporovat „terorismus“.