Čeští diplomaté při NATO se bojí ohrožení vztahů s klíčovými spojenci v Alianci. Naznačuje to depeše, kterou získal zpravodaj České televize v Bruselu Bohumil Vostal. Vysoce postavený český diplomat si v ní stěžuje, že zpravodajské informace z české ambasády v Damašku se svými argumenty vůči režimu Bašára Asada blíží ruskému výkladu konfliktu v Sýrii. A že jsou zcela opačné, než zjištění tajných služeb ostatních států NATO. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) to odmítl.
Nešifrovaná depeše, kterou dostali na stůl nejen ministr Zaorálek a vedení ministerstva, ale také všichni čeští ambasadoři ve víc než stovce států, nešetří kritikou.
NATO se sice v Sýrii přímo neangažuje, členské státy ale konflikt často probírají. Depeše si stěžuje, že česká ambasáda v Sýrii předkládá zcela opačná zpravodajská zjištění než tajné služby ostatních států, zvlášť jaderných velmocí NATO.
„Unikátní informace zastupitelského úřadu Damašek a zpravodajská hodnocení konfliktu v Sýrii našimi službami se málokdy shodují s aliančními analýzami. Nezřídka jsou zcela odlišné,“ píše se v nešifrovaném telegramu z tohoto měsíce.
„To je vskutku problém pro českou diplomacii, když má opačnou pozici vůči většině velkých členských zemí NATO. Jako například Francii, která je opravdu velmi nepřátelská vůči režimu Bašára Asada. Stejně tak Spojené království a do jisté míry i USA,“ myslí si bruselský dopisovatel francouzského listu Sud-Ouest a šéfredaktor obranného webu B2 Nicolas Gros-Verheyde.
„Nemělo by se ale také zapomenout, že tu jsou i státy NATO jako Turecko, které nejenže operuje v Sýrii, ale také do jisté míry vůči americkým zájmům, protože bombarduje kurdské skupiny, jež jsou podporované USA,“ pokračuje Gros-Verheyde, který je také spoluautorem nové knihy Manuál evropské společné obranné a bezpečnostní politiky.
„Takže v Sýrii nemá NATO politiku, která by byla jednotná. Je proměnlivá kvůli postojům různých členských zemí. Pro Čechy je skutečně problém, že mají pozici, která jde tak trochu proti proudu. Může to být složitější pro malý členský stát, což je váš případ, než pro velkou zemi, jako je Turecko,“ uzavírá novinář.
Z depeše vyplývá, že české diplomacii chybí v NATO věcná i politická argumentace vůči postojům hlavních spojenců Česka – tedy Spojených států, Velké Británie, Francie a Německa. Zvlášť po americkém odvetném bombardování syrského letiště za chemický útok na civilisty, který Washington, Paříž nebo Londýn připisují Asadovým silám.
V diplomatickém telegramu zazní i sarkasmus s odkazem na rétoriku bývalého komunistického režimu. „Mezinárodněprávní odbor ministerstva zahraničí by mohl své právní stanovisko dále rozpracovat, a to směrem k očekávaným argumentům USA a jejich přisluhovačů,“ píše v depeši vysoce postavený český diplomat.
Alianční informace hrají zásadní roli, oponuje Zaorálek
Česko přitom udržuje svou ambasádu v Sýrii jako jediná ze zemí Evropské unie. Její zastánci vyzdvihují, že letos dokázala z Asadova vězení dostat na svobodu polského občana. Za spolupráci jí měl tento týden děkovat i americký prezident Donald Trump v dopise nově jmenovanému českému velvyslanci ve Washingtonu Hynku Kmoníčkovi.
Šéf české diplomacie Zaorálek odmítá, že by se závěry české velvyslankyně v Damašku lišily od aliančních velmocí. „Třeba naposledy, když jsem seděl s našimi zpravodajci kolem posledních událostí v Sýrii, tak zásadní porce toho, co mi dávali, byly alianční informace,“ oponuje ministr.
„A mohu garantovat, že právě i když naši zpravodajci dělají své závěry nebo nám podávají popis situace, tak tam alianční informace sehrávají zcela zásadní roli,“ pokračoval Zaorálek.
Depeše také upozorňuje na podobnost českých postojů s pozicí Kremlu. Ironicky vyzývá, ať Česko podpoří ruské postoje vůči syrskému konfliktu při příštím zasedání NATO-Rusko v Bruselu a odhalí „agresivní podstatu politiky současné americké administrativy.“
