Nathalie Arthaudová (Dělnický boj)
Sedmačtyřicetiletá učitelka ekonomie na středoškolském lyceu kandidovala už v minulých prezidentských volbách, v nichž dosáhla na výsledek 0,56 procenta hlasů. Netají se svými radikálně levicovými názory - je přesvědčenou trockistkou, která si přeje zavedení komunistického zřízení v zemi. Pilířem jejího programu je obhajoba práv dělníků, kteří by podle ní měli mít nejen vyšší mzdy, ale i větší pravomoce při správě podniků.
V zahraniční politice se výrazně vymezuje vůči politice intervencí na cizí území. V tomto směru apeluje na pracující, aby nepodlehli demagogickému vábení francouzského státu, jehož představitelé „rozpoutávají války kvůli údajné ochraně naší bezpečnosti“.
Philippe Poutou (Nová antikapitalistická strana)
Bývalý zaměstnanec automobilky Ford a čerstvý padesátník je zastáncem snížení pracovního týdne na 32 hodin a v případě svého zvolení by se zasadil o to, aby interrupce a antikoncepce byly volně přístupné a zadarmo. Jeho obliba u části voličstva stoupla poté, co se v druhé televizní debatě - neformálně oblečený - ostře pustil do kritiky údajných korupčních praktik Marine Le Penové a Francoise Fillona.
Francois Asselineau (Republikánská lidová unie)
Dlouholetý člen úřednické elity působící v pozici finančního inspektora horuje pro návrat k silnému národnímu státu. V jeho očích to znamená vystoupit z Evropské unie i ze Severoatlantické aliance. Obě mezinárodní organizace považuje za instituce primárně sloužící k prosazování zájmů Spojených států na evropském kontinentu - a proti Rusku. Asselineauovi kritici v tomto ohledu upozorňují, že se příliš často nechává unést různými konspiračními teoriemi.
Vedle myšlenky znovuznárodnění velkých průmyslových odvětví slibuje devětapadesátiletý Asselineau, že v případě vystoupení Francie ze struktur EU „se počet nezaměstnaných sníží za dva roky až o dva miliony lidí“.
Jacques Cheminade (Solidarita a pokrok)
Někdejší úředník ve státních službách má rovněž blízko k rozličným spikleneckým teoriím. A obdobně jako Asselineau by si do budoucna přál takovou Francii, která stojí mimo Evropskou unii i eurozónu.
Podle vlastních slov by byl rád hlasem těch skupin občanů, kteří nejsou ve veřejném prostoru moc slyšet - například zemědělců, mládeže, dělníků a handicapovaných lidí. „Pojďme vybudovat alternativu. Pokrokovou alianci proti finančnímu dikátu,“ prohlásil v poslední předvolební debatě Cheminade, který se o křeslo v Elysejském paláci ucházel už dvakrát. Toto bude tedy jeho třetí šance.
Nicolas Dupont-Aignan (Povstaň Francie)
Šestapadesátiletý poslanec Národního shromáždění a starosta pařížské městské části Yerres je taktéž naladěn euroskepticky a vyzývá k navrácení kompetencí z Bruselu na národní úroveň. „Potřebujeme obnovit národní hranice,“ tvrdí Dupont-Aignan, který spatřuje středobod zahraniční politiky v boji s džihádistickým terorismem.
Jean Lassalle (nezávislý)
Jednašedesátiletý poslanec Národního shromáždění kandiduje bez podpory některé z politických stran, ostatně jako nezávislý poslanec zastupuje již čtvrté volební období svůj domovský departement Pyrénées-Atlantiques. Ve funkci poslance vzbudil velkou pozornost 39 dnů trvající hladovkou, kterou v roce 2006 protestoval proti záměru japonské firmy Toyal zavřít továrnu v oblasti spadající do jeho volebního obvodu.
O sedm let později se tento velký milovník přírody a hor - v 90. letech byl ředitelem Národního parku Pyreneje - dostal na přední strany novin tím, že absolvoval pochod o délce 5000 kilometrů. Účelem pěší poutě bylo „potkat se s Francouzi“.
Lassalle neuznává hodnotu předvolebních průzkumů, a pokud by se stal hlavou státu, soustředil by se zejména na rozvoj venkova. V tomto směru je přesvědčen o tom, že francouzský stát opomíjí 65 procent svého území. Proto by se zaměřil na „znovunalezení rovnováhy mezi člověkem a krajinou“, kterou narušuje materialismus současné západní civilizace.
Politicky se řadí do středu, před volbami v roce 2007 se aktivně podílel na kampani Francoise Bayroua.
