V nadcházejících francouzských prezidentských volbách, jejichž 1. kolo proběhne už tuto neděli, je dominantní pozornost médií upřena na pětici hlavních kandidátů. Kromě Le Penové, Macrona, Fillona, Mélenchona a Hamona však o hlasy Francouzů usiluje i sexteto dalších kandidátů. Společného nemají moc, zřejmě jen to, že případný volební zisk v řádu několika procent by byl pro každého z nich skvělým výsledkem.
Nathalie Arthaudová (Dělnický boj)
Sedmačtyřicetiletá učitelka ekonomie na středoškolském lyceu kandidovala už v minulých prezidentských volbách, v nichž dosáhla na výsledek 0,56 procenta hlasů. Netají se svými radikálně levicovými názory - je přesvědčenou trockistkou, která si přeje zavedení komunistického zřízení v zemi. Pilířem jejího programu je obhajoba práv dělníků, kteří by podle ní měli mít nejen vyšší mzdy, ale i větší pravomoce při správě podniků.
V zahraniční politice se výrazně vymezuje vůči politice intervencí na cizí území. V tomto směru apeluje na pracující, aby nepodlehli demagogickému vábení francouzského státu, jehož představitelé „rozpoutávají války kvůli údajné ochraně naší bezpečnosti“.
Philippe Poutou (Nová antikapitalistická strana)
Také Poutou má už zkušenost z minulých voleb. Zabodoval v nich u 1,15 procenta Francouzů. Podobně jako Arthaudová je kandidátem ukotveným v programu radikální levice, která brojí proti kapitalismu na všech frontách. „Budeme rozdrceni buldozerem ultra-liberalismu,“ varuje Poutou.
Bývalý zaměstnanec automobilky Ford a čerstvý padesátník je zastáncem snížení pracovního týdne na 32 hodin a v případě svého zvolení by se zasadil o to, aby interrupce a antikoncepce byly volně přístupné a zadarmo. Jeho obliba u části voličstva stoupla poté, co se v druhé televizní debatě - neformálně oblečený - ostře pustil do kritiky údajných korupčních praktik Marine Le Penové a Francoise Fillona.
Francois Asselineau (Republikánská lidová unie)
Dlouholetý člen úřednické elity působící v pozici finančního inspektora horuje pro návrat k silnému národnímu státu. V jeho očích to znamená vystoupit z Evropské unie i ze Severoatlantické aliance. Obě mezinárodní organizace považuje za instituce primárně sloužící k prosazování zájmů Spojených států na evropském kontinentu - a proti Rusku. Asselineauovi kritici v tomto ohledu upozorňují, že se příliš často nechává unést různými konspiračními teoriemi.
Vedle myšlenky znovuznárodnění velkých průmyslových odvětví slibuje devětapadesátiletý Asselineau, že v případě vystoupení Francie ze struktur EU „se počet nezaměstnaných sníží za dva roky až o dva miliony lidí“.
Jacques Cheminade (Solidarita a pokrok)
Někdejší úředník ve státních službách má rovněž blízko k rozličným spikleneckým teoriím. A obdobně jako Asselineau by si do budoucna přál takovou Francii, která stojí mimo Evropskou unii i eurozónu.
Podle vlastních slov by byl rád hlasem těch skupin občanů, kteří nejsou ve veřejném prostoru moc slyšet - například zemědělců, mládeže, dělníků a handicapovaných lidí. „Pojďme vybudovat alternativu. Pokrokovou alianci proti finančnímu dikátu,“ prohlásil v poslední předvolební debatě Cheminade, který se o křeslo v Elysejském paláci ucházel už dvakrát. Toto bude tedy jeho třetí šance.
Nicolas Dupont-Aignan (Povstaň Francie)
Ze všech zde uvedených minoritních kandidátů by právě gaullista Dupont-Aignan mohl reálně atakovat zisk několika procent. Při posledních prezidentských volbách činilo jeho skóre téměř dvě procenta, podle současných průzkumů by se jeho letošní výsledek mohl až zdvojnásobit.
Šestapadesátiletý poslanec Národního shromáždění a starosta pařížské městské části Yerres je taktéž naladěn euroskepticky a vyzývá k navrácení kompetencí z Bruselu na národní úroveň. „Potřebujeme obnovit národní hranice,“ tvrdí Dupont-Aignan, který spatřuje středobod zahraniční politiky v boji s džihádistickým terorismem.
Jean Lassalle (nezávislý)
Jednašedesátiletý poslanec Národního shromáždění kandiduje bez podpory některé z politických stran, ostatně jako nezávislý poslanec zastupuje již čtvrté volební období svůj domovský departement Pyrénées-Atlantiques. Ve funkci poslance vzbudil velkou pozornost 39 dnů trvající hladovkou, kterou v roce 2006 protestoval proti záměru japonské firmy Toyal zavřít továrnu v oblasti spadající do jeho volebního obvodu.
O sedm let později se tento velký milovník přírody a hor - v 90. letech byl ředitelem Národního parku Pyreneje - dostal na přední strany novin tím, že absolvoval pochod o délce 5000 kilometrů. Účelem pěší poutě bylo „potkat se s Francouzi“.
Lassalle neuznává hodnotu předvolebních průzkumů, a pokud by se stal hlavou státu, soustředil by se zejména na rozvoj venkova. V tomto směru je přesvědčen o tom, že francouzský stát opomíjí 65 procent svého území. Proto by se zaměřil na „znovunalezení rovnováhy mezi člověkem a krajinou“, kterou narušuje materialismus současné západní civilizace.
Politicky se řadí do středu, před volbami v roce 2007 se aktivně podílel na kampani Francoise Bayroua.
