Nový Zéland leží v oblasti takzvaného Ohnivého kruhu v Tichém oceánu, zemětřesení jsou tam proto častá. Například v únoru 2011 mělo epicentrum v malé hloubce a otřesy zpustošily celé město Christchurch. S následky se přitom město vypořádává dodnes – třeba místní katedrála stále není zcela opravená.
V polovině loňského roku zasáhlo silné zemětřesení hlavně město Kaikoura a okolí. Otřesy tehdy těžce poničily místní silnice a železnici. S evakuací tisíců lidí včetně turistů pomáhaly dokonce válečné lodě. Jako zázrakem ale zemřely „jen“ dvě osoby, upozorňuje BBC.
Experti nyní zjistili, že šlo o jedno z nejkomplexnějších zemětřesení v historii. Někde byly celé bloky půdy vyzdviženy až do osmimetrové výšky. Vznikla při tom i řada nových zlomů, jež dříve nebyly zmapovány.
Praskliny se tvořily od regionu Severní Canterbury, proces pak pokračoval na východ a na sever až na pobřeží v provincii Marlborough, přičemž trhliny tak „přeskočily“ i dva velké zlomy, což se normálně neděje. Obecně měli vědci dosud za to, že limit je pět kilometrů, v Kaikouře to ale bylo mnohem více.
Podle Tima Wrighta z Univerzity v Leedsu šlo o „skoky“ dlouhé až dvacet kilometrů. Jako příčinu vidí mimo jiné to, že experti dosud neobjevili všechny hlavní zlomy – Kaikoura odhalila některé nové. K překonání takových vzdáleností zřejmě přispěly i extrémní změny tlaku v počáteční fázi otřesů, míní odborník.
U zlomu Papatea se posunul blok s rozlohou asi 50 kilometrů čtverečních o osm metrů do výšky a až o pět metrů do dálky, sdělil Hamling.
K prozkoumání průběhu a důsledků zemětřesení použili vědci radarové snímky Země před a po otřesech z japonské družice Alos a evropské družice Sentinel-1.
