Evropská unie si připomíná šedesát let od podpisu Římských smluv, milníku v dějinách evropské integrace. Politické špičky členských zemí se při této příležitosti schází na summitu v italské metropoli, aby významného výročí využily k diskuzi nad dalším směřováním Unie. Pět scénářů jejího možného vývoje představila na začátku března Evropská komise v tzv. bílé knize. „Musíme si objasnit, co můžeme dělat a co ne,“ uvedl předseda Komise Jean-Claude Juncker.
„Tato bílá kniha je příspěvkem Evropské komise pro Římský summit. Tak jako všechna výročí, je přirozeně i summit v Římě chvílí k zamyšlení se nad úspěchy posledních 60 let. Mělo by se však na něj nahlížet i jako na počátek procesu, v jehož rámci 27 členských států EU společně rozhodne o budoucnosti Unie,“ praví se v textu.
„Tento strategický dokument je o dost jiný než ty předchozí proto, že se hodně soustředí na připomínání samozřejmého,“ všímá si politolog Petr Jurek z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Má na mysli výčet zřejmých výdobytků evropské integrace, na prvním místě existenci EU coby prostoru mírového soužití mezi dříve znepřátelenými národy.
Svým obsahem je však bílá kniha vzdálena tomu, aby pouze rekapitulovala minulé úspěchy Unie, neboť neváhá přiznat, že se evropský projekt potýká se „svou nejhorší poválečnou krizí – ekonomickou, finanční a sociální“ a že v očích mnoha Evropanů je EU „příliš vzdálená od jejich každodenních životů nebo jim do nich naopak příliš zasahuje“.
Dokument zároveň zdůrazňuje mnoho výzev pro evropský kontinent. Ať už se jedná o stárnutí populace, dopady klimatické změny, vliv moderních technologií na transformaci pracovního trhu či problematiku nerovnosti a s tím spojenou otázku udržitelnosti konceptu sociálního státu.
„Institut bílé knihy je založen na tom, že stojíme na nějaké křižovatce, existuje několik variant, jakým směrem se vydat a my řešíme, kterou z těch možností vybrat,“ vysvětluje Jurek a připomíná, že bílých knih vznikly již v historii EU desítky a zpravidla se vztahovaly k určité krizové situaci.
Brexit jako spouštěcí bod
„Debata podobného typu se vedla například v 60. letech v souvislosti s dvojitým vetem vstupu Velké Británie do Evropského společenství ze strany francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Také tehdy se začíná pochybovat o podstatě projektu evropské integrace. Podobná situace nastala na přelomu 70. a 80. let, kdy došlo ke stagnaci procesu budování vnitřního trhu a za této konstelace vychází bílá kniha o dokončení vnitřního trhu,“ poznamenává Jurek.
Podle jeho mínění byl průlomovým okamžikem a určujícím momentem pro vznik současné bílé knihy brexit. „Jinak by nebyla motivace takovou zprávu vydávat. Jelo by se dále a čekalo by se na jiný problém. Pro strukturaci debaty 27 členských států je nicméně zásadní, že někdo jako Evropská komise vůbec s podobným dokumentem přišel,“ tvrdí expert na oblast evropské integrace.
1. Současný vývoj bez podstatných změn. Pokračování v dosavadní praxi
„Výchozím bodem každé varianty je, že 27 členských států bude pokračovat jako Unie,“ konstatuje se v bílé knize s tím, že pět načrtnutých podob možného vývoje evropského projektu sdílí mnoho společných prvků a tedy se vzájemně nevylučují. Podle názoru Evropské komise se jedná o ilustrativní scénáře, jež mají vyzývat k zamyšlení. „Nejsou to detailní plány, ani politické projekty, ani ultimativní výběr ve smyslu ,více či méně Evropy‘,“ píše se v dokumentu.
Vzhledem k překryvu jednotlivých verzí poukazují experti na to, že výsledný směr, kterým se Unie bude v dalších letech ubírat, může být průsečíkem několika v bílé knize uvedených scénářů. „Odhaduji, že to bude určitá kombinace (těch alternativ). Členské státy ukázaly Bratislavskou deklarací ze září loňského roku, že preferují první variantu, tedy pokračování toho, co známe. Ale skutečně se ukáže, jak bude celý proces postupovat až po francouzských a německých volbách,“ předpokládá Vít Dostál, ředitel Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky.
„Z pohledu střední Evropy a České republiky považuji za variantu s nejmenšími riziky tu první, nedělat žádné velké změny. Potřebujeme být v rámci celku, který je vnímán jako jednolitý,“ doplňuje Petr Jurek.
2. Zachování pouze volného trhu bez sociální dimenze
Podle tohoto scénáře se EU 27 není schopna dohodnout na dalším postupu v mnoha sférách, a tak se hlavní pozornost stále více zaměřuje na prohloubení některých klíčových aspektů jednotného trhu. Chybí sdílené odhodlání pracovat společně v oblastech migrace, bezpečnosti nebo obrany. Jednoznačně je akcentována hospodářská dimenze evropského projektu a většina ostatních pravomocí se začíná postupně vracet na národní úroveň, tak jak si to přejí tzv. euroskeptici.
„Tento scénář by znamenal dezintegraci Evropské unie, která by se neskončila jen u vnitřního trhu,“ domnívá se místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička, jenž považuje za nepřijatelnou též variantu federalizace Evropy a obdobně smýšlí i o pokračování fungování evropského společenství v jeho současné podobě. „To znamená Unie, která má v některých oblastech slabiny, tápe a je těžkopádná,“ podotýká Telička.
3. Vícerychlostní Evropa
Na základě tohoto scénáře umožňuje Evropská unie členským státům, které projeví zájem, aby v konkrétních oblastech prohloubily své integrační snahy. V praxi to představuje vytvoření jedné nebo většího počtu „koalic ochotných“, co kooperují například na poli obrany, vnitřní bezpečnosti, daní nebo sociální politiky.
„Výsledkem bude, že se nové skupiny členských států dohodnou na konkrétních právních a rozpočtových opatřeních k prohloubení spolupráce ve vybraných oblastech. Podobně jako v případě schengenského prostoru nebo eura to lze provést na základě společného rámce EU 27, je ale nutné vyjasnit práva a povinnosti. Status ostatních členských států zůstane zachován, přičemž tyto státy mají možnost se k uvedené skupině později připojit,“ uvádí se v bílé knize.
Idea několikarychlostní Evropy je proti srsti současnému politickému vedení v zemích Visegrádské čtyřky. Česko o tento model nestojí, vyjádřil se před několika dny předseda vlády Bohuslav Sobotka.
Důrazně a opakovaně se vůči koncepci vymezuje Polsko a hrozí nepodepsáním římské deklarace na sobotním summitu. „Nepřipustíme žádnou akci, která by zpochybnila integritu společného trhu, schengenské zóny a samotné EU,“ zdůraznila premiérka Beata Szydlová.
Šéf slovenské vlády Robert Fico chápe posílenou spolupráci konkrétních členských zemí jako „pouze jakýsi doplňující model tam, kde země chtějí jít kupředu a jiné takový zájem nemají,“ prohlásil Fico před poslanci evropského výboru slovenského parlamentu.
„Tady je důležité si uvědomit, že vícerychlostní Evropu už dnes v řadě oblastí máme,“ míní Vít Dostál z Asociace pro mezinárodní otázky. Analytik Radko Hokovský spatřuje přínos uvedeného scénáře v tom ohledu, že jeho prostřednictvím lze předejít vystoupení dalších států z EU. „Aby tyto země nevnímaly Unii jako monolit, se kterým nejsou schopny se identifikovat,“ říká výkonný ředitel think-tanku Evropské hodnoty.
4. Důraz jen na některé oblasti evropské integrace. Dělat méně, zato efektivněji
Členským státům je ponecháno více flexibility, aby v některých oblastech mohly experimentovat.
V souladu s tímto scénářem se Evropská unie zaměřuje na vybrané oblasti politiky, jimiž se zabývá intenzivněji a jedná v nich rychleji, zatímco v jiných oblastech je méně aktivní.
Podle Evropské komise by Unie svou pozornost upřela zejména na oblasti inovace, obchodu, bezpečnosti, obrany, migrace a správy hranic. Soustředila by se rovněž na špičkovou úroveň výzkumu a vývoje a investovala by do nových celoevropských projektů na podporu dekarbonizace a digitalizace.
EU 27 naopak přestává být aktivní v těch záležitostech, v jejichž případě se řešení na unijní úrovni považuje za méně přínosné, nebo v jejichž případě nebyla schopna splnit své sliby. To se týká oblastí, jako je regionální rozvoj, veřejné zdraví, nebo určité oblasti zaměstnanosti a sociální politiky, které přímo nesouvisejí s fungováním jednotného trhu.
Podle Pavla Teličky je třeba mít na paměti právě scénáře číslo tři a čtyři. „Především je však nutné vyložit na stůl ty problémy a slabiny, které máme. A uvidíme při jejich řešení, jestli se dokážeme shodnout konsenzuálně, anebo se Unie, více než dosud, bude vyvíjet více rychlostmi. Myslím si, že nakonec uvidíme symbiózu obého,“ přidává svůj pohled na věc český europoslanec.
5. Federalizovaná EU
Jádrem tohoto scénáře je panující shoda na tom, že ani EU 27, ani evropské země samy o sobě nejsou dostatečně dobře vybaveny k tomu, aby mohly čelit každodenním výzvám, a proto se členské státy rozhodnou, že budou sdílet více kompetencí, zdrojů a rozhodovacích pravomocí ve všech oblastech. Jednoduše řečeno, budou dělat více věcí společně a ještě intenzivněji než dosud.
Myšlenka výrazného prohloubení integračního procesu však nemá mezi jednotlivými členskými zeměmi valnou podporu. „Federace je zbožné přání nějaké menší minority v rámci EU,“ potvrzuje Telička.
