Dánští poslanci odsouhlasili kontroverzní návrh zákona, na jehož základě budou moci úřady migrantům zabavovat cennosti, které následně použijí na financování jejich pobytu. Návrh, jemuž dala zelenou drtivá většina zákonodárců, kritizovala agentura OSN pro uprchlíky i Evropská komise.
Dánské úřady mohou v rámci spoluúčasti odebírat žadatelům o azyl cennosti a hotovost v přepočtu nad 10 tisíc dánských korun (36 tisíc korun). Běžencům zůstanou věci, k nimž mají citový vztah - třeba snubní a zásnubní prsteny nebo rodinné portréty.
Pro přijetí návrhu hlasovalo podle CNN 81 zákonodárců, 27 jich bylo proti a jeden se zdržel. Mluvčí UNHCR Adrian Edwards těsně před hlasováním prohlásil, že návrh zákona způsobí hlavně škody. „Dát dánské policii pravomoc probírat a zabavovat cennosti žadatelů o azyl vyšle nebezpečný vzkaz,“ konstatoval Edwards. Podle něj opatření pouze posílí strach ve společnosti, místo aby podpořilo solidaritu s lidmi, kteří potřebují ochranu.
V pondělí zástupci dánské vlády plány na další zpřísnění azylových zákonů obhajovali v europarlamentu a Evropskou komisi jejich vysvětlení údajně uklidnilo. „Považujeme za spravedlivé a přiměřené, že žadatelé o azyl, kteří si s sebou přinesou cenné předměty, převezmou náklady na svou stravu a ubytování během azylového procesu,“ uvedla ministryně pro migraci a integraci Inger Stöjbergová před členy parlamentního výboru pro záležitosti vnitra.
Sociální systém Dánska je podle ní založen mimo jiné na tom, že ten, kdo může, se o sebe postará sám. Zákon před poslanci podpořil i dánský ministr zahraničí Kristian Jensen.
Stöjbergová rovněž obhajovala zpřísnění dánského azylového zákona v oblasti slučování rodin, na něž budou muset azylanti čekat mnohem déle než dosud - místo jednoho roku tři. Už loni Dánsko snížilo finanční podporu žadatelům o azyl; na konci listopadu parlament schválil soubor legislativních změn, které dál zpřísnily azylovou politiku této severské země.
Cílem návrhů je omezit příliv uprchlíků, jichž loni v Dánsku požádalo o azyl 21 300. V přepočtu na počet obyvatel šlo o největší množství po Finsku, Rakousku, Německu a Švédsku. Letos počítá Dánsko až s 25 000 žádostmi.
Peníze na spoluúčast se vybírají i jinde
Třebaže dánský krok se zabavováním cenností vyvolal kritiku a někteří jej dokonce přirovnali k chování nacistů vůči Židům za druhé světové války, podobná praxe platí i v jiných evropských zemích.
Ve Švýcarsku si běženci hledající azyl mohou ze zákona ponechat jen majetek do výše 1000 franků (24 600 korun), vše ostatní musí v rámci spoluúčasti na svou péči odevzdat. Podle svých možností se navíc musejí podílet na spolufinancování azylového řízení i sociální pomoci dlouhodobě. Jakmile získají práci, stát jim strhává deset procent z platu. Srážky trvají maximálně deset let, mohou být i kratší, pokud odvody dosáhnou celkové částky 15 000 franků (369 500 korun).
Podobnou praxi umožňuje i německý azylový zákon. Azylanti mohou čerpat státní podporu tehdy, když sami nemají dostatek peněz, nebo si potřebné minimum nevydělávají. Provádění zákona je v kompetenci jednotlivých spolkových zemí, proto se praxe případ od případu liší.
V Bavorsku mohou být hotovost a cennosti zabaveny, když hodnota přesáhne 750 eur (20 300 korun), v Bádensku-Württembersku je limit nižší, činí 350 eur (9500 korun). Dosud ale úřady peníze uprchlíkům odebíraly v ojedinělých případech.
V České republice správa uprchlických zařízení od migrantů v zajišťovacích zařízeních vybírá poplatek za ubytování a stravu, který činí 242 korun.
Jak v rozhovoru pro ČT uvedl Filip Melzer z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, povinnost státu poskytovat azyl neznamená, že by veškeré služby, které s tím jsou spojené, musel poskytovat bezplatně.
Dienstbier: Evropa musí dospět ke společnému řešení
Stát by tedy mohl požadovat určitou náhradu toho, co na stravování a podobné služby vynaložil. Nesmí to ale ohrozit primární cíl, tedy poskytnutí mezinárodní ochrany, kterou těmito náklady nelze podmiňovat. Melzer v této souvislosti připomněl, že žadatel o azyl je člověk, který je pronásledován, což automaticky neznamená, že je i chudý.
„Jednotlivé státy EU nechtějí čekat na to, co udělá celá Evropská unie, konkrétně komise, a snaží se problémy imigrantů řešit vlastní národní legislativou. Pokud jde o Dánsko, podobná úprava platí pro samotné Dány, pokud přijdou o práci a sociální podporu od státu, musejí nejprve vyčerpat vlastní majetek,“ upozornil europoslanec Jiří Pospíšil (nestr. za TOP 09). Podle něj je tedy rozhodnutí Kodaně logické – jinak by byli uprchlíci zvýhodněni.
S tím souhlasí i ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier (ČSSD). „Pokud nějaká země přijme uprchlíky a poskytne jim azyl, tak by neměli mít výhodnější postavení než domácí obyvatelé. To by asi doopravdy nebylo v pořádku a vyvolávalo by to oprávněně protesty,“ konstatoval Dienstbier s tím, že nalézt evropské řešení uprchlické krize je nutností, jinak hrozí, že se evropská integrace začne drolit.
