Dánské úřady mohou v rámci spoluúčasti odebírat žadatelům o azyl cennosti a hotovost v přepočtu nad 10 tisíc dánských korun (36 tisíc korun). Běžencům zůstanou věci, k nimž mají citový vztah - třeba snubní a zásnubní prsteny nebo rodinné portréty.
Pro přijetí návrhu hlasovalo podle CNN 81 zákonodárců, 27 jich bylo proti a jeden se zdržel. Mluvčí UNHCR Adrian Edwards těsně před hlasováním prohlásil, že návrh zákona způsobí hlavně škody. „Dát dánské policii pravomoc probírat a zabavovat cennosti žadatelů o azyl vyšle nebezpečný vzkaz,“ konstatoval Edwards. Podle něj opatření pouze posílí strach ve společnosti, místo aby podpořilo solidaritu s lidmi, kteří potřebují ochranu.
„Jsem šokován, ukazuje to, jak společný evropský azylový systém nefunguje. Jednotlivé státy se snaží být co nejméně atraktivní a zpřísňují podmínky až do absurdní podoby.“
Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům
V pondělí zástupci dánské vlády plány na další zpřísnění azylových zákonů obhajovali v europarlamentu a Evropskou komisi jejich vysvětlení údajně uklidnilo. „Považujeme za spravedlivé a přiměřené, že žadatelé o azyl, kteří si s sebou přinesou cenné předměty, převezmou náklady na svou stravu a ubytování během azylového procesu,“ uvedla ministryně pro migraci a integraci Inger Stöjbergová před členy parlamentního výboru pro záležitosti vnitra.
Sociální systém Dánska je podle ní založen mimo jiné na tom, že ten, kdo může, se o sebe postará sám. Zákon před poslanci podpořil i dánský ministr zahraničí Kristian Jensen.
Stöjbergová rovněž obhajovala zpřísnění dánského azylového zákona v oblasti slučování rodin, na něž budou muset azylanti čekat mnohem déle než dosud - místo jednoho roku tři. Už loni Dánsko snížilo finanční podporu žadatelům o azyl; na konci listopadu parlament schválil soubor legislativních změn, které dál zpřísnily azylovou politiku této severské země.
Cílem návrhů je omezit příliv uprchlíků, jichž loni v Dánsku požádalo o azyl 21 300. V přepočtu na počet obyvatel šlo o největší množství po Finsku, Rakousku, Německu a Švédsku. Letos počítá Dánsko až s 25 000 žádostmi.
„Dánsko si myslí, že větší počet běženců není zvladatelný, že těm lidem není možné nabídnout slušné podmínky. Nejsou peníze, není místo, a hlavně místní obyvatelé se staví ke stálému přísunu uprchlíků stále negativněji.“
Dana Schmidt, novinářka
Peníze na spoluúčast se vybírají i jinde
Třebaže dánský krok se zabavováním cenností vyvolal kritiku a někteří jej dokonce přirovnali k chování nacistů vůči Židům za druhé světové války, podobná praxe platí i v jiných evropských zemích.
Ve Švýcarsku si běženci hledající azyl mohou ze zákona ponechat jen majetek do výše 1000 franků (24 600 korun), vše ostatní musí v rámci spoluúčasti na svou péči odevzdat. Podle svých možností se navíc musejí podílet na spolufinancování azylového řízení i sociální pomoci dlouhodobě. Jakmile získají práci, stát jim strhává deset procent z platu. Srážky trvají maximálně deset let, mohou být i kratší, pokud odvody dosáhnou celkové částky 15 000 franků (369 500 korun).
V Bavorsku mohou být hotovost a cennosti zabaveny, když hodnota přesáhne 750 eur (20 300 korun), v Bádensku-Württembersku je limit nižší, činí 350 eur (9500 korun). Dosud ale úřady peníze uprchlíkům odebíraly v ojedinělých případech.
V České republice správa uprchlických zařízení od migrantů v zajišťovacích zařízeních vybírá poplatek za ubytování a stravu, který činí 242 korun.
Dánsko bude migrantům zabavovat cennosti
Dánsko bude migrantům zabavovat cennosti
Události, komentáře: Evropa přitvrzuje vůči migrantům
Melzer: Žadatel o azyl nemusí být automaticky chudý člověk
Dánsko zpřísní azylové zákony
Rozumek: Uprchlíci by neměli přispívat cennostmi
Jak v rozhovoru pro ČT uvedl Filip Melzer z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, povinnost státu poskytovat azyl neznamená, že by veškeré služby, které s tím jsou spojené, musel poskytovat bezplatně.
Dienstbier: Evropa musí dospět ke společnému řešení
Stát by tedy mohl požadovat určitou náhradu toho, co na stravování a podobné služby vynaložil. Nesmí to ale ohrozit primární cíl, tedy poskytnutí mezinárodní ochrany, kterou těmito náklady nelze podmiňovat. Melzer v této souvislosti připomněl, že žadatel o azyl je člověk, který je pronásledován, což automaticky neznamená, že je i chudý.
„Jednotlivé státy EU nechtějí čekat na to, co udělá celá Evropská unie, konkrétně komise, a snaží se problémy imigrantů řešit vlastní národní legislativou. Pokud jde o Dánsko, podobná úprava platí pro samotné Dány, pokud přijdou o práci a sociální podporu od státu, musejí nejprve vyčerpat vlastní majetek,“ upozornil europoslanec Jiří Pospíšil (nestr. za TOP 09). Podle něj je tedy rozhodnutí Kodaně logické – jinak by byli uprchlíci zvýhodněni.
S tím souhlasí i ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier (ČSSD). „Pokud nějaká země přijme uprchlíky a poskytne jim azyl, tak by neměli mít výhodnější postavení než domácí obyvatelé. To by asi doopravdy nebylo v pořádku a vyvolávalo by to oprávněně protesty,“ konstatoval Dienstbier s tím, že nalézt evropské řešení uprchlické krize je nutností, jinak hrozí, že se evropská integrace začne drolit.
