Moskva - Mocenské ambice Ruska mají konkrétní podobu i na jiných místech, než je východ Evropy. Moskva žádá OSN o to, aby jí přiznala nárok na další část Arktidy. Ruští vědci nyní chystají důkazy, že je dno Severního ledového oceánu geologicky přímo spojené s ruským územím. Nehraje se o nic míň než o milion čtverečních kilometrů a 5 miliard tun nerostného bohatství.
Ambice Kremlu rozšířit své podmořské území je v rozporu se slovy posledního sovětského vůdce Michaila Gorbačova, v jehož pojetí se měl sever stát oázou světové spolupráce.
- „Nechme Arktidu, aby zůstala zónou míru.“ (Michail Gorbačov, 1987)
Putinovské Rusko prahne po nových úspěších a chce už brzy zvětšit své území o více než milion kilometrů čtverečních, které leží mezi Špicberky a Wrangelovým ostrovem u Čukotky a jako žádoucí bonus ukrývají pět miliard tun nerostných surovin. „Jsou to jen skromné odhady, jsem si jistý, že skutečné číslo bude mnohem vyšší,“ říká ruský ministr nerostných zdrojů Sergej Donskij.
O přidělení území chce požádat příslušnou komisi OSN už příští rok na jaře. Pro zdůvodnění posunu hranic v oblasti Arktidy musí Moskva najít důkaz, že Lomonosovův práh, jehož podmořské hory se klenou na 1800 kilometrů pod hladinou Severního ledového oceánu, je geologickým prodloužením ruského území. Prvně se to Rusko snažilo dokázat v roce 2001, OSN ale žádost zamítla. Od letošního července proto vody Severního ledového oceánu brázdila loď Akademik Fjodrov, aby získala přesvědčivější důkazy. Průzkum území čtyřikrát většího, než je Česká republika, skončil v těchto dnech a Rusové jsou spokojení: „Udělali jsme všechno požadované, dokonce jsme překonali původní plány,“ říká kapitán průzkumného plavidla Dmitrij Karpenko.
Na druhé straně kry číhá Kanada
Mapy mořského dna v Arktidě jsou ovšem neúplné, a hranice tudíž sporné. Na arktický šelf si proto kromě Ruska činí nároky další čtyři severské země - USA, Kanada, Dánsko a Norsko. Podle expertů se zde nachází asi 13 procent dosud neobjevených světových zásob ropy a 30 procent zásob zemního plynu.
Vlastní kartografický průzkum už zahájila i Ottawa – a samozřejmě s přesně opačným cílem než Moskva. Kanadská vláda hodlá najít důkazy, že Lomonosovův hřbet je součástí amerického kontinentálního šelfu, a tudíž na něj Rusové nemají nárok.
Pokud by příslušná komise OSN uznala, že pravdu má Moskva, mohlo by Rusko získat právo využívat přírodní, nerostné, energetické a biologické zdroje až do 350 námořních mil (skoro 650 kilometrů) od svých břehů, oproti dosavadním 200 mílím (370 kilometrů).
Rozhodnutí komise ovšem nelze čekat v nejbližší době. Pravděpodobně budou nutné další průzkumy mořského dna a ty zaberou několik let. Navíc - případná těžba v natolik nepřístupné a nehostinné oblasti bude finančně velice náročná.
Rusko na nic nečeká a v Arktidě vojensky posiluje
Prezident Putin dal nicméně najevo, že Rusko nehodlá od svých záměrů ustoupit a své nároky na severu podpoří i vojensky. Staré základny ze sovětské éry projdou revitalizací a obsadí je nově vytvořené vojenské jednotky. Obnovou má projít chátrající vojenské letiště v přístavu Tiksi na severu Jakutska, nové vojenské kapacity vybuduje ruská armáda v Severomorsku na březích Barentsova moře. Již dříve ministerstvo obrany oznámilo, že se chystá obnovit námořní základnu na Novosibiřských ostrovech severně od Jakutska, kterou Moskva vyklidila z finančních důvodů v první polovině 90. let, a která se má stát pro operace v Arktidě novým opěrným bodem.
Své soupeře v bitvě o sever Rusko popíchlo už v roce 2007. Na severním pólu v hloubce 4200 metrů umístilo svou vlajku z titanu, aby tak za dostatečné mediální pozornosti zdůraznilo svůj nárok na oblast.
