Zásadní zpráva voleb? Voliči strany práce hromadně zběhli k miliardáři Babišovi

Hnutí ANO mělo obrovskou podporu mezi lidmi nad 60 let, která se podle agentury Median mohla dostat nad 40 procent. Což vedlo k drtivému propadu levice. Jinými slovy Andrej Babiš v uplynulých čtyřech letech udělal ze středové či mírně pravicové podnikatelské strany levicový politický subjekt.

Ve věkové skupině do 35 let vyhráli volby velmi pravděpodobně Piráti se ziskem nad 20 procent. Porazili v této kategorii voličů také SPD a tím u prvovoličů Piráti totálně dominovali.

Údaje agentury Median představil nedělní pořad Otázky Václava Moravce.

ANO bodovalo u starších, mladé mají Piráti

Co se týče třídění voličů podle vzdělání, potvrzuje se, že hnutí ANO bylo výrazně silnější mezi lidmi bez maturity. Což souvisí s tím, že maturitní vzdělání častěji nemají starší voliči a projevuje se tak návaznost na věk. Naopak mezi lidmi s maturitou byli silnější Piráti, občanští demokraté nebo lidovci.

Další sociodemografická analýza se týká typu práce. Tedy toho, jak hlasovali voliči jednotlivých stran podle práce, kterou vykonávají. Průzkum ukazuje, že u pracovně neaktivních dominovalo ANO. Většinu z nich tvořili senioři.

Mezi manuálně pracujícími je velmi silná SPD, získala u nich okolo 17 procent, což je nadprůměrný výsledek. Hnutí ANO opět také v této kategorii přetáhlo voliče sociálních demokratů, stejně jako se to podařilo SPD v případě voličů komunistů, což vedlo v těchto volbách ke kolapsu levice na všech frontách. Tedy k drtivé prohře KSČM a ČSSD.

V kategorii nemanuálně pracujících voličů, tedy lidí z oblasti služeb, byli velmi silní Piráti a TOP 09. Typ práce a s ní související možnost uplatnění, spolu s obavami s proměn z globální společnosti, se ukazují jako jedna z nejvíce štěpících linií světové politiky, která zasáhla i do Česka.

Rozklad sociálně demokratické politiky

Jednou z hlavních zpráv voleb je tedy skutečnost, že voliči práce a sociálního státu hlasovali pro manažera a miliardáře, namísto stran, které především v minulém století byly stranami prosazujícími sociální stát – především tedy sociální demokraté.

Podle českého filozofa působícího ve Velké Británii Jiřího Přibáně je možno říct, že jsme svědky jednoho konkrétního příběhu rozkladu sociálnědemokratické politiky. Ovšem také rozkladu sociálního státu, tedy státu blahobytu. Jiří Přibáň poukazuje na to, že se to děje po celém světě, hlavně v Evropě.

„Propad sociální demokracie, její neschopnost diktovat témata, jež oslovují voliče, kteří jsou chudší, zranitelnější na trhu práce, méně odolní sociálně, to je skutečně velký kolaps,“ uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce Přibáň.

„Každá vládní strana je v nevýhodě, že musí obhajovat své vládnutí. Tedy i neúspěchy toho vládnutí,“ komentuje tuto skutečnost filozof Přibáň. „Tady navíc došlo k tomu, že česká sociální demokracie zcela převzala populistický slovník, který jí vnutila vnější atmosféra. Nechala se vmanipulovat do pozice strany, která se fotí s puškami, ale proč by měl někdo volit Chovance, když se mu líbí Okamura?“

Jiří Přibáň míní, že sociální demokracie si neuvědomila základní věc, že populisté dokáží vždy zjednodušit své argumenty za hranici, přes kterou se demokratické strany nemohou vydat. „Demokratické strany na rozdíl od populistů musí vždy jít za voliči vysvětlovat, že situace je složitá, ale oni že se snaží zastupovat jejich zájmy,“ říká Přibáň.

Autoritářský charakter ve složitém světě

Ústavní právník Jiří Kysela zastává názor, že si sociální demokraté musí uvědomit, kdo mají být jejich voliči, a podle toho volit témata, která ČSSD zpracovává a nabízí. „Zdá se, že sociální demokracie těkala. Nebylo jí zřejmé, koho chce oslovit, a myslím, že to nebylo zřejmé ani voličům,“ sdělil Kysela. „Hnutí ANO má navíc jasnou výhodu, protože Andrej Babiš ho zakládal na zelené louce, se spoustou peněz, ve věku informačních technologií.“

Podle Kysely má Andrej Babiš velice dobře vypracovanou osobní i stranickou kampaň, což sociální demokracie neměla, protože možná v práci s technologiemi spadá ještě do jiné galaxie. Také je to klasická strana s členskou základnou, proto nemůže svou image vystavět na jedné postavě.

V odkazu na Tomia Okamuru a jeho voličské jádro připomněl Jiří Kysela výsledky výzkumů ze sociální psychologie, jdoucí hluboko do 20. století, ve kterých se identifikují takzvané autoritářské osobnosti, autoritářské charaktery. Nejde o vůdce, ale o ty, kteří vůdce hledají. Tedy lidé, kteří nejsou vybavení příliš rozvinutou inteligencí, nemají dobré vzdělání a šanci uplatnit se dobře na pracovním trhu. Lidé, kteří nerozumí složitému světu.

Ti potom hledají někoho, kdo jim svět přetaví do jednoduchých hesel a o kom si myslí, že jim pomůže. „Svět, ve kterém žijeme, je stále složitější. Spousta lidí je v něm ztracených, trpí úzkostí a teď jim někdo nabízí, že jim pomůže,“ sdělil Jiří Kysela. „Ve Spojených státech to byl Donald Trump, v Evropě je to řada jiných lidí, kteří jim říkají, že věci nejsou tak složité, jak vám je tradiční politici předkládají. Mohou být jednodušší a já vám nabízím řešení.“

To je podle Kysely jeden moment. Druhým momentem je vlastní identita. Otázka, kdo vlastně jsem a kým jsem ohrožován. Proto se obávají migrantů, kteří v Česku vůbec nejsou, protože je to imaginární nebezpečí, jehož prostřednictvím je vyjádřen strach z nesrozumitelného světa.