František Matějka: Referendum o Evropské unii má napravit podvod politiků

Jste pro přijetí eura?

V žádném případě nejsme pro přijetí eura. Podle našeho názoru, a zdaleka nejenom našeho, je euro politický projekt, ryze politický. Nemá nic společného s ekonomikou, nemá nic společného s hospodářstvím a v podstatě jde o to, že euro slouží jako nástroj k ovlivnění a řízení lidí v Evropě.

Takže z našeho úhlu pohledu v žádném případě euro. A promiňte, důležitá věc, my euro jako Česká republika od okamžiku, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, jsme povinni přijmout…

Dostaneme se k tomu. Má Česká republika přijímat uprchlíky z muslimských zemí?

Bez komentáře.

Jste v zájmu vyšší obranyschopnosti země pro znovuzavedení povinné vojenské služby?

Opět bez komentáře.

Je nějaký politický subjekt, se kterým byste za žádnou cenu nešli do vlády?

Opět bez komentáře.

Víte, koho podpoříte v prezidentské volbě?

A naposledy bez komentáře.

Proč?

Protože bych byl hrozně rád, abychom se dostali a tím pádem měli čas na to, proč jsem v tomto studiu, abych řekl, proč chceme referendum o Evropské unii a abychom se bavili o tom hlavním, proč naše hnutí vzniklo a jde do těchto voleb.

Vy se jmenujete Referendum o Evropské unii, takže ono se to nedá přehlédnout. Četl jsem váš program. Referendum a odchod z Evropské unie jsou základním řešením všech oblastí.

Ano.

Na úvod bych se chtěl zeptat, proč si myslíte, že takové referendum by mělo úspěch?

Za prvé, v tuto chvíli ani nejde o úspěch. Jde o nápravu podvodu, který udělali politici v době, kdy přijímali Lisabonskou smlouvu. V době, kdy jsme vstupovali do Evropské unie, tak přesto, že existovala zastupitelská demokracie, dali právo politici voličům, aby se vyjádřili v referendu, jestli chtějí vstoupit, nebo ne, a vstoupili jsme. Nemám s tím problém.

Já dokonce musím říct a přiznat, že jsem si v té době z důvodu existence práva veta myslel, že naše zkušenosti s východním blokem, s centrálním plánováním a s tím, co jsme tady prožívali, budeme schopni přenést do Evropské unie jako pozitivní příklad, aby se to už nikdy v Evropě neopakovalo. Od okamžiku, kdy jsme vstoupili, přišla změna těchto podmínek…

Mě by stále zajímalo, proč si myslíte, že v tom referendu by se lidé rozhodli pro odchod z Evropské unie?

Základem toho je, aby se lidé vůbec měli právo rozhodnout. To, jestli se rozhodnou pro vystoupení a my jsme přesvědčeni o tom, že to je řešením řady problémů a drtivé většiny problémů v této zemi, je jiná věc.

Ten naprostý základ je, aby lidé v České republice, panebože, měli vůbec právo se v té věci rozhodnout. Rozumějte, přišla změna pravidel a oni neměli právo se k nim vyjádřit. To je celé. O nic jiného nejde.

Lidé neměli právo se vyjádřit k tomu, zdali chtějí, nebo nechtějí v době, kdy už neexistuje právo veta, kdy jsou společné politiky, kdy jsou sdílené nové politiky, většinové hlasování… Neměli právo se rozhodnout. To je prostě podvod.

V tuto chvíli stále podle posledních průzkumů 56 procent lidí chce zůstat v Evropské unii, 39 procent je s ní nespokojeno. To je většina lidí.

Za prvé, těch 39 procent je fantastická zpráva, protože o tom se za normálních okolností nemluví. To je přes 3 miliony 300 tisíc voličů, kteří projevili zájem, aktivní zájem o to vystoupit z Evropské unie, a to je shodou okolností více voličů, než kolik má současná vládní koalice, když byly volby parlamentní a získali poslanecké mandáty a vytvořili vládu.

Já se omlouvám, ale nevím, jestli se to takto dá přepočítat na počet lidí, protože to by znamenalo, že by musela být stoprocentní volební účast. A když budu brát tuto vaši vizi, tak to máte, já to spočítal, 4 miliony 717 lidí, kteří by chtěli v Unii zůstat.

Tak a teď, prosím, představte si zpátky, i tady v České televizi, čtyři roky zpátky. Téma vystoupení z Evropské unie a téma referenda v podstatě neexistovalo. Lidé, kteří přicházeli s těmito tématy, byli téměř označováni za exoty.

My jsme dnes v situaci, stačil jeden rok, další, druhý, jedno další opatření z Evropské unie, které přichází, jedna další společná politika, jedno další hlasování většinové, na základě kterého Česká republika musí přijmout něco, co ani lidé v této zemi nechtějí.

Dneska už se, a zaplaťpánbůh za to, my dva tady bavíme o referendu a vystoupení z Evropské unie jako relevantním politickém názoru, který notabene obhajujeme ve sněmovních volbách v této zemi v roce 2017. To je fantastické.

Vy se snažíte získat voličské hlasy…

Kdybychom prosadili referendum, a já jsem přesvědčen o tom, že bude, dokonce i bez rozdílu toho, jestli u toho budeme my, protože ten vývoj v Evropské unii prostě nelze změnit a je nalinkovaný hrozně dlouhou dobu dopředu, tak v ten okamžik přijde přesně prostor na to, abychom konečně férově, obě dvě strany, zastánci i odpůrci setrvání či vystoupení, přišly, položily karty na stůl a začaly férově.

Kromě toho, že všude visí vlajky Evropské unie a všude si přečtete lístečky o tom, že to bylo financováno z nějakých peněz, což ve skutečnosti stejně není pravda, ale lidé to nevědí a netuší, pak přijde prostor na to, abychom diskutovali na téma, co přinese odchod nebo setrvání a obě dvě strany jsme férově u stolu. Ne jako v době, kdy jsme vstupovali.

Já vám nechci skákat do řeči, ale dovolte mi položit otázku.

Klidně skočte. Žádný problém. Já si s tím poradím. Děkuju.

Řekněte mi, co je pro vás Evropská unie?

Evropská unie je ryze socialistický nástroj na ovládání půl miliardy lidí v Evropě. Mimochodem, jedna z těch otázek, která by pravděpodobně měla padnout, je pravice, nebo levice. Všimněte si, prosím, já bych si moc přál, zatraceně bych si přál, aby v České republice byla konečně opět součástí politiky soutěž ideálů. Skutečně pravicových a skutečně levicových.

Dneska jsou ve sněmovně strany a kandidují do Poslanecké sněmovny, které se tváří a dávají si samy sobě nálepku pravicových. Vemte v potaz TOP 09. Hlásí o tom, jak je pravicová strana a přitom je jednou z těch hlavních klíčových stran, která systematicky lidem vysvětluje, že je nezbytně nutné zůstat v Evropské unii a posílit harmonizace práva.

Víte, kam jsem mířil tou svojí otázkou?

Přitom je to projekt, který chválí komunisté. A když se podíváte na 25 nebo 30 let zpátky na seznam lidí, kteří seděli v komisi evropské, tak zjistíte, že podstatná většina z nich jsou buď bývalí komunisti, současní komunisti a dokonce lidi ze Sovětu. Ten svět je zvrácený. Pravice a levice. Moc bych si to přál.

Vrátím se ještě ke své otázce. Dokážu pochopit, co říkáte o Evropské unii. Nicméně když vám budu oponovat, není to jaksi nadnárodní organizace, jejíž my jsme součástí, o jejímž chodu my rozhodujeme a kde my se podílíme na tom, jakým způsobem bude fungovat?

Super, ano, samozřejmě. Ale v okamžiku, kdy máte většinové hlasování a máte obrovsky, ten seznam je přibližně na čtyřech stranách A4 drobným písmem, sdílené politiky, kde už nemá Česká republika právo se rozhodnout svobodně sama, nemá právo říct, že nám se to nelíbí, a musíme strpět většinové hlasování.

Vy v programu mluvíte například o legislativě. Česká republika nemá právo se podílet na tvorbě té legislativy?

Má, ale je to úplně jedno. Pochopte to.

Proč?

Protože výsledkem jednání v Evropské unii je hlasování. To hlasování je levicové, je socialistické, ať chcete, nebo ne.

To bych vám oponoval.

To samozřejmě můžete. Můžeme tady strávit krásné dvě hodiny a pojďme do diskuse na konkrétních případech. Ale my je, bohužel, dnes nemáme.

Pojďme na ty konkrétní věci. Budu opět citovat z vašeho programu. „Vzniká koncept společné evropské armády jakožto silového prvku evropského superstátu.“ Z čeho vycházíte?

Z historie. Vždyť je to pořád stejné, pořád se to opakuje dokola, pořád existují tlaky na to, aby určitá skupina lidí, v současné době politiků, řídila osudy lidí. A k tomu potřebujete nějaké nástroje. Ty nástroje jsou politické. Dnes jsou dotační. A k tomu, abyste zabezpečil nějaký pořádek, potřebujete armádu, a pokud možno z jednoho jediného místa velení.

Vy tvrdíte, že tady vzniká Koncept společné evropské armády jakožto silového prvku evropského superstátu. Z čeho vycházíte při této konkrétní informaci? Kde to vzniká?

Myslíte si, že budeme mít v těch jedenácti minutách čas na to, abychom se vrátili k tomu, proč tu jsem? Kvůli referendu, ve kterém se lidé mají mít právo rozhodnout.

Já se chci bavit o vašem programu. To je ve vašem programu, a proto mě to zajímá. Z čeho vycházíte, když toto tvrdíte?

To, co citujete, není náš program.

Je.

Ne, ne, ne. To, co citujete, je 14 odpovědí na otázky České televize, která si stanovila ve svém průzkumu takzvanou palčivost témat. Těch je 14 a my jsme na ně odpověděli, abychom jaksi se zařadili v tuto chvíli mezi ostatní.

Nikoliv. Je to ze stránek.

To, že je to na stránkách, neznamená, že to je volební program.

Dobře. Takže „Cíl voleb 2017“ není volební program. Dobře, moje chyba. To se omlouvám.

Když se podíváte na „Cíl voleb 2017“, tak tam hlavně najdete náš návrh ústavního zákona. Kdybychom se mohli bavit o něm, bylo by to fantastické určitě i pro posluchače a diváky.

Dobře. Nechcete se bavit o tom, co je vaším cílem voleb, můžeme pokročit dál.

Chtěl bych se bavit o tom, co je důležité.

Ve chvíli, kdyby se naplnilo to, co vy chcete, vystoupení z Evropské unie, jak by to přesně podle vás vypadalo?

To je další problém při pohledu na referendum o Evropské unii. My jsme velmi efektivní. Pro nás představa, že budeme trávit jedinou minutu času nad diskusí na téma, co bude potom, do doby, než lidé budou mít právo se v té věci vůbec rozhodnout, to je naprostá ztráta času.

My spolu můžeme vést čtrnáct dnů, tři týdny debaty na téma, co bude potom a lidé nemají právo v té věci rozhodnout. To naše poselství, se kterým jdeme do voleb, je získat právo se po Lisabonské smlouvě znovu rozhodnout, jestli v tom projektu chceme pokračovat, nebo ne.

I bez vědomí toho, co bude následovat?

Ale to není takhle. Prosazení zákona o referendu trvá nějakou dobu. Jeho odsouhlasení sněmovnou, Senátem trvá nějakou dobu. Teoreticky by se mohlo stát, že nějaké výhrady bude mít Ústavní soud, který mimochodem už jednou prostřednictvím pana Rychetského kdysi řekl, že vzdání se práv ve prospěch Evropské unie není ztrátou suverenity České republiky. To je absurdní.

A teprve v ten okamžik, kdy bude prosazeno právo se rozhodnout, bude termín konání referenda a to je přesně ten okamžik, klidně rok, klidně rok a půl, žádný problém, kdy bude probíhat ta férová diskuse o pro a proti, vystoupit, nebo setrvat. Přijde nám to velmi férové.