Sacra Corona Unita: od oliv ke zbraním a drogám

Původně měla být novou, lepší Camorrou. Od vedení neapolské mafie se ale brzy odstřihla a utvořila vlastní, samostatně funkční jednotku. Na zemědělském jihu se sice poohlížela po výdělku z produkce oliv nebo vína, postupně ale skončila u výdělečnějších komodit – podvodů, zbraní nebo drog a navázala u toho spojenectví i s čínskou Triádou nebo japonskou Jakuzou.

Zvětšit obrázek Zmenšit obrázek Zvětšit obrázek na celou obrazovku
Zdroj: ISIFA Autor: Joan Reig

Sacra Corona Unita, známá také pod zkratkou SCU, vznikla v roce 1970 jako „Nuova Grande Camorra Pugliese“. Založil ji Raffaele Cutolo, jeden z bossů Camorry, když chtěl rozšířit svoje pole působnosti i na „podpatek italské boty“ – do Apulie.

Jeho plány se brzy začaly odvíjet úplně jinak, než si představoval, jeho moc výrazně klesla a organizace se separovala od Cutolových zájmů a dostala se pod vedení Giuseppeho Rogoliho. Ten se inspiroval ve věznici v jihoitalském Trani, kde byli uvězněni někteří členové kalábrijské mafie 'Ndranghety a začal si v Apulii formovat vlastní kriminální organizaci k obrazu svému.

„Ta čtvrtá“ italská mafie

Podle legendy k založení došlo v Rogoliho cele o Vánocích 1981, v dokumentech odhalených italskou policií nicméně má být uvedeno, že k obřadu založení klanu došlo v květnu 1983. Rogoli koncipoval novou mafii jako mix regionálních příležitostí k zisku a tradic větších italských mafií – 'Ndranghety a Camorry.

Původně plánoval začít operovat na trhu s olivami a vínem, což jsou pro tuto oblast, pokrytou rozsáhlými olivovými háji, typické produkty. Jako mnohem výdělečnější se ale ukázaly podvody, praní špinavých peněz, obchod se zbraněmi a pašování drog.

Italská mafie
Zvětšit obrázek Zmenšit obrázek Zvětšit obrázek na celou obrazovku
Italská mafie
Zdroj: Small Arms Survey 2013
Vliv SCU byl nejpatrnější na přelomu 80. a 90. let, kdy se na opačném břehu Jaderského moře chystala občanská válka. Obchodovalo se s cigaretami, do tohoto obchodu mělo být zapojeno na pět tisíc rodin. Prodávaly se zbraně, bujel obchod s drogami i lidmi. Díky své výhodné geografické poloze totiž apulijský „podpatek“ sloužil jako překladiště a dopravní uzel na trase ze Středního a Blízkého východu a Kalábrie.

Organizace by měla mít zhruba 50 klanů s přibližně dvěma tisíci členů. Většinou šlo o síť rodin spojenou obchodními aktivitami. I v tomto prostředí vznikaly vnitřní rozpory, které vyústily ve faidy – spory a vzájemné pomsty mezi rodinami – s desítkami mrtvých.

Nejkrvavější faida skončila na přelomu podzimu a zimy 1991, kdy byly spáchány dva atentáty na budovy soudu v Lecce a v lednu 1992, kdy byl spáchán atentát na vlak jedoucí na trase Lecce-Curych.

SCU byla dříve soudem označena za organizaci mafiánského typu, tudíž se na její členy měla vztahovat mnohem přísnější legislativa. Částečně nezávisle na celé organizaci chtěl klan Vincenti atentáty italským autoritám a úřadům naznačit své odhodlání prosazovat i nadále své zájmy, byť teroristickými metodami.

„Agromafie“ se vztahy na východ 

Úřady na to reagovaly rozsáhlými zátahy, při kterých spousta členů skončila za mřížemi, a po zatčení Rogoliho se dosud fungující struktura organizace začala kolem roku 1995 rozpadat a SCU ztrácela na vlivu. Kritickým pro ni byl také – zejména v poměru k počtu členů – vysoký počet pentitů, mafiánů, kteří se rozhodli spolupracovat s policií.

Klany, které se udržely i po rozsáhlých akcích justice, ale neskončily jen u klasického generování výdělku z obchodu. Podílely se na ovlivňování výstavby solární elektrárny v okolí Torre Santa Susana, a to na politické úrovni, kdy politikům za podporu slibovaly hlasy.

Živí se i „kontrolou teritoria“, vybíráním výpalného nebo poplatku za ochranu a spolupracují s albánskou mafií a dalšími balkánskými skupinami, které pašují zbraně, cigarety i lidi. 

Sacra Corona Unita se ale vrátila i ke svému původnímu poli působnosti – občas se jí i přezdívá termínem agromafie. Podílí se na falešné etiketizaci, falšuje produkty s označením „Vyrobeno v Itálii“ přidáváním ingrediencí z jiných oblastí. Využívá taky migranty jako levnou pracovní sílu na citrusových a ovocných plantážích.