Jeho plány se brzy začaly odvíjet úplně jinak, než si představoval, jeho moc výrazně klesla a organizace se separovala od Cutolových zájmů a dostala se pod vedení Giuseppeho Rogoliho. Ten se inspiroval ve věznici v jihoitalském Trani, kde byli uvězněni někteří členové kalábrijské mafie 'Ndranghety a začal si v Apulii formovat vlastní kriminální organizaci k obrazu svému.
„Ta čtvrtá“ italská mafie
Původně plánoval začít operovat na trhu s olivami a vínem, což jsou pro tuto oblast, pokrytou rozsáhlými olivovými háji, typické produkty. Jako mnohem výdělečnější se ale ukázaly podvody, praní špinavých peněz, obchod se zbraněmi a pašování drog.
Nejkrvavější faida skončila na přelomu podzimu a zimy 1991, kdy byly spáchány dva atentáty na budovy soudu v Lecce a v lednu 1992, kdy byl spáchán atentát na vlak jedoucí na trase Lecce-Curych.
SCU byla dříve soudem označena za organizaci mafiánského typu, tudíž se na její členy měla vztahovat mnohem přísnější legislativa. Částečně nezávisle na celé organizaci chtěl klan Vincenti atentáty italským autoritám a úřadům naznačit své odhodlání prosazovat i nadále své zájmy, byť teroristickými metodami.
„Agromafie“ se vztahy na východ
Úřady na to reagovaly rozsáhlými zátahy, při kterých spousta členů skončila za mřížemi, a po zatčení Rogoliho se dosud fungující struktura organizace začala kolem roku 1995 rozpadat a SCU ztrácela na vlivu. Kritickým pro ni byl také – zejména v poměru k počtu členů – vysoký počet pentitů, mafiánů, kteří se rozhodli spolupracovat s policií.
Klany, které se udržely i po rozsáhlých akcích justice, ale neskončily jen u klasického generování výdělku z obchodu. Podílely se na ovlivňování výstavby solární elektrárny v okolí Torre Santa Susana, a to na politické úrovni, kdy politikům za podporu slibovaly hlasy.
Živí se i „kontrolou teritoria“, vybíráním výpalného nebo poplatku za ochranu a spolupracují s albánskou mafií a dalšími balkánskými skupinami, které pašují zbraně, cigarety i lidi.
Sacra Corona Unita se ale vrátila i ke svému původnímu poli působnosti – občas se jí i přezdívá termínem agromafie. Podílí se na falešné etiketizaci, falšuje produkty s označením „Vyrobeno v Itálii“ přidáváním ingrediencí z jiných oblastí. Využívá taky migranty jako levnou pracovní sílu na citrusových a ovocných plantážích.