V kontrastu s turistickým centrem a malebnými výhledy na Vesuv stojí smutná realita chudých předměstí Neapole. Mezi nimi je i Scampia a nechvalně proslulé sídliště Le Vele. Rozbitá okna a promáčené, počmárané zdi se staly kulisami pro seriál Gomora. Odehrávala se tu ale i jeho skutečná předloha. Le Vele byly jedním z drogových doupat ovládaných Camorrou, neapolskou mafií.
Camorra: neapolský mafiánský Systém
„Camorra je neexistující slovo, je jen pro fízly. Používají ho soudní úředníci a novináři, scenáristé. Termín, kterým se označují ti, kteří patří k nějakému klanu, je Systém,“ uvádí novinář a odborník na mafii Roberto Saviano. Neapolskou, respektive kampánskou mafii označuje co do funkčnosti spíše za mechanismus než promyšlenou strukturu.
„Představuje trojnásobek, čtyřnásobek jiných organizací. Ve stínu pozornosti neustále věnované jen Cose Nostře, při obsesivním zájmu vyhrazeném mafiánským bombám se Camoře podařilo využít té správné mediální roztržitosti, aby zůstala prakticky neznámá.“
Zóny vlivů klanů Camorry v jednotlivých čtvrtích Neapole
- Ohromný urbanistický projekt byl postaven mezi roky 1962 a 1975. Projekt sestával ze sedmi masivních komplexů tvarem připomínajících plachty, ubytovat měl od 40 do 70 tisíc osob. Skutečný počet jeho obyvatel ale nikdy nebyl zjištěn. Tři budovy byly následně strženy, nicméně v těch zbylých i nadále žilo kolem 40 tisíc lidí. Ačkoli chtěli architekti vytvořit sídliště coby malé město, z Le Vele se stalo ghetto.
- Po zemětřesení v roce 1980 přišlo mnoho rodin o domovy a lidé začali okupovat apartmány ilegálně. Absolutně bez kontroly státu si budovy pomalu našly obyvatele. Stav se zhoršoval nepřítomností policie a bezpečnostních složek, na ulicích probíhaly nelegální automobilové závody a bujel tu obchod s drogami. První policejní stanice byla v oblasti zřízena až v roce 1987, patnáct let poté, co lidé začali domy okupovat.
- Dnes existují snahy o renovaci budov a přestěhování jejich obyvatel z tristních podmínek do nových bytů.
Její historie se datuje někdy až do 17. století, oficiální zmínky jsou od roku 1820. Vznikla z lokálně působících gangů žijících z vydírání a krádeží.
Na rozdíl od pyramidově a přehledně strukturované sicilské Cosa Nostry má Camorra strukturu mnohem komplikovanější. Je spíše horizontální, současně nikdy nebyla zcela soudržným celkem nebo centralizovanou organizací. Vždy šlo spíš o spolupráci navzájem nezávislých skupin a rodin, převážně vázaných příbuzenskými vztahy a ekonomickými aktivitami.
Rodinné klany se staraly jen o svá území, na kterých řešily vlastní podnikání. Konkurenční prostředí pak zajišťovalo udržování rovnováhy. Právě takové prostředí ale činí Camorru také náchylnější ke konfrontacím mezi jednotlivými klany, paradoxně je tím mnohem odolnější vůči absenci vůdců.
„Jednu hlavu usekneš, další naroste“
Právě díky horizontálnímu členění je Camorra podle Saviana „mnohem pružnější než sicilská Cosa Nostra, mnohem propustnější vůči novým aliancím než kalábrijská 'Ndrangheta, dokáže nepřetržitě absorbovat nové klany, nové strategie“.
Co do počtu členů je největší v Evropě. „Na každého sicilského mafiána připadne pět kampánských a na každého 'Ndranghetistu dokonce osm. Představuje trojnásobek, čtyřnásobek jiných organizací.“
Kolem roku 1983 italské úřady předpokládaly existenci zhruba dvanácti klanů, o pár let později už to bylo dvacet šest. V současnosti se počet klanů odhaduje na více než sto, se zhruba 7 tisíci členy v Neapoli a okolí. Jiné mafie válcuje především v počtu členů, ale i v pozoruhodně neostýchavém přístupu k použití násilí.
Během let 2004 a 2005 se na severovýchodním předměstí Neapole ve čtvrtích Secondigliano a Scampia rozpoutal krvavý spor mezi klanem Di Lauro a skupinou Scissionisti di Secondigliano. Takzvaná faida di Scampia vyústila ve více než stovku pouličních vražd. V říjnu 2006 pak následovala další vlna násilí mezi znesvářenými klany. Ta za sebou během deseti dní zanechala dvanáct zavražděných.
GALERIE
Scampia: Le Vele
Neapolská mafie není známá jen kvůli své brutalitě a krvavým konfliktům. Od 90. let se v celém regionu Kampánie stará o likvidaci odpadu. Následky jsou ovšem katastrofální.
Místní skládky byly po delší dobu zcela přeplněné, jednak průmyslovým odpadem ze severu Itálie, jednak odpadky z jiných regionů. Na konci roku 2007 odmítli městští popeláři sbírat byť jediný další pytel s odpadky, odpad se tak začal hromadit v ulicích. 31. prosince pak vláda na žádost obyvatel města uzavřela jednu ze dvou obřích skládek u města.
Odpadky, rakovina a mozzarella
Podle zpráv italské vlády mohla za situaci alespoň částečně Camorra, která si z komunálního odpadu vytvořila lukrativní byznys. O bezpečné uložení odpadu se ale nestarala. Těžké kovy, průmyslový odpad, chemikálie a běžný odpad se povalovaly podél silnic, na některých místech byly rovnou i spáleny. Podle Saviana se nestarala ani o bezpečnost těch, kteří pro ně odpad na skládky odváželi. Často používali k práci mladistvé, kteří si na pochybnou bezpečnost práce nestěžovali.
Ekonomická síla Camorry spočívá v neustálé obměně lídrů a volby zločinu.
Tehdejší guvernér Neapole sice dal postavit další tři spalovny odpadu a na místo byla povolána armáda, aby odpadky odklidila, se situací to ve výsledku ale příliš nepohnulo. Guvernér prohrál o pár měsíců později volby a na ulicích se zůstalo válet více než 200 tisíc tun odpadu.
Situaci v roce 2008 vyřešil nově zvolený premiér Silvio Berlusconi. Odpad sice na nějakou dobu zmizel z ulic, začal se vyvážet loděmi do Nizozemska, odpadkové krize se ale průběžně objevovaly i nadále. V roce 2013 se pak v Neapoli uskutečnila demonstrace proti znečišťování způsobenému Camorrou.
Podle BBC bylo za posledních dvacet let v okolí Neapole uloženo zhruba 10 milionů tun průmyslového odpadu. Mezi Neapolí a Casertou se nachází takzvaný Triangolo della morte – Trojúhelník smrti, kde se nachází nejvíce černých skládek. Kvůli častému spalování odpadu se oblasti říká také Krajina ohně.
„Třicet devět skládek, z nich dvacet sedm s nebezpečným odpadem. Území, kde objem odpadu stoupá o třicet procent ročně,“ uvádí Saviano. Právě v těchto místech, trojúhelníku mezi městy Giugliano–Villaricca–Quallino, mělo odkládání toxického odpadu přispět k nárůstu rakoviny, jejíž nálezy stouply za uváděných dvacet let u žen o 40 %, u mužů o 47 %.
Chemikálie dokonce ovlivnily i výrobce buvolí mozzarelly, typického místního produktu, kterým je oblast vyhlášená i mezi turisty a v zahraničí. Toxiny z půdy se dostaly do buvolího mléka a následně donutily výrobce stáhnout sýr z prodejních pultů.
Mozzarella z buvolího mléka
Turisté, kteří do Neapole přijedou, mají prakticky jistotu, že pokud si zde dají některý z místních produktů, posnídají v baru espreso, koupí kus oděvu, zajdou na pizzu nebo nakoupí v některém z obchodů, nějaká částka z jejich utracených peněz se objeví na účtech patřících Camoře.
Italská mafie ve světě
Systém nyní sahá do těch nejvyšších pater neapolské společnosti. Podle odhadů se dostane k ziskům až 80 procent tamních obchodníků. „Dřív to bylo tak, že člen Camorry chodil žádat politiky o laskavosti. Dnes je to v tomto městě tak, že politik potřebuje pomoc od členů Camorry,“ podotkla v roce 2014 po zatčení jednoho z bossů státní zástupkyně Simona Di Monteová.
Camorra je spojená i s Českou republikou. Podle Saviana přesunul jeden z bývalých bossů, Pietro Licciardi, většinu svých investic, ať už legálních, nebo ilegálních, do Prahy a Brna krátce po pádu berlínské zdi. Začali zde s investicemi, se kterými později chtěli dobýt německé trhy. Klanů v Česku funguje více. Převážně skupují nemovitosti, skrze restaurace perou peníze, prodávají padělky, obchodují s auty i drogami.
- Italský novinář a spisovatel Roberto Saviano vyrostl v Casal di Principe, malém městě na předměstí Neapole. Novinářskou kariéru začal v roce 2002, už o tři roky později byl ale co do tematiky mafie považován za jednoho z odborníků. V roce 2006 publikoval knihu Gomora, ve které popisoval praktiky mafiánské organizace Camorra.
- Za knihu obdržel nejen obdiv a zájem čtenářů, ale také četné výhrůžky smrtí. Když sledoval televizní pořad, kde Saviano vystupoval, prohlásil mafiánský boss Salvatore Cantiello: „Jen si mluv, protože brzo už nikdy nepromluvíš.“
- Když Saviano nedlouho poté vystupoval v Casal di Principe k příležitosti zahájení nového školního roku, jmenovitě vyvolal všechny přítomné mafiánské bossy a vyzval je k odchodu. Veřejnou dopravou už se ten den domů nedostal. Novináři byla přidělena ochranka a pro jeho vlastní bezpečnost byl eskortován z Neapole.
- Během podzimu 2008 odhalil Carmine Schiavone, příbuzný bosse klanu Casalesi Francesca Schiavona, že Saviano měl být zabit bombou na trase Řím–Neapol. Dnes se novinář ukrývá, sám uvádí, že téměř nikdy netráví několik dní na stejném místě, střídá hotely a země, ve kterých se pohybuje, za doprovodu své ozbrojené sedmičlenné ochranky. Sám však uvádí, že po těch letech strávených pod neustálou ochranou se cítí téměř provinile, že je ještě pořád naživu.