U počátku železářské a hutní slávy Vítkovic stál začátkem 19. století olomoucký arcibiskup, světové proslulosti pak dosáhly díky Rothschildům. Severomoravské ocelárny a strojírny prosperovaly za Rakouska-Uherska i první republiky, po znárodnění se Vítkovice staly jedním z pilířů socialistického průmyslu.
U počátku Vítkovic stál před 190 lety arcibiskup. Vyráběli tam pancíř pro lodě i klikové hřídele
190 let Vítkovic (zdroj: ČT24)
Podnik, který byl oficiálně založen 9. prosince 1828, funguje dodnes, přestože v posledních letech prošel složitým obdobím. „Práce v železárnách pro mne byla čest. Můj děda byl soustružníkem, pak dělal mistra. Byl jsem nejdříve montér, pak vysokopecař a teď dělám v Dolní oblasti Vítkovic,“ sdělil Jiří Michálek, který ze současné pozice předsedy předsednictva spolku Dolních Vítkovic zavzpomínal na několik desetiletí vzdálenou historii firmy.
GALERIE
Vítkovické železárny Klementa Gottwalda (VŽKG) v roce 1950
Na území dnešního Moravskoslezského kraje působila počátkem 19. století celá řada hutí, které využívaly místní železnou rudu, dostatek vody a dřevěné uhlí ze zdejších lesů. Mezi nejvýznamnější patřily hutě v panství Hukvaldy, které patřilo olomouckému arcibiskupství. A právě olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, bratr císaře Františka I., před 190 lety rozhodl o budování železáren ve Vítkovicích. Výhodou této lokality byla blízkost uhelných dolů a řeky Ostravice.
Na základě návrhu rakouského hutního experta Františka Xavera Riepla se měly postavit ve Vítkovicích vysoké pece, které měly dodávat surové železo pro pudlovací věž ve Frýdlantu. Nakonec však byla takzvaná pudlovna otevřena v září 1830 ve Vítkovicích a dostala název Rudolfova huť.
Poté, co v roce 1831 kardinál Rudolf Jan zemřel, nabídli jeho dědicové huť k prodeji. Zájem projevil vídeňský bankéř Salomon Meyer Rothschild, který však dle tehdejších zákonů jako Žid nesměl v tomto oboru podnikat.
Firmu koupilo arcibiskupství, které ji později Rothschildům pronajalo, a v roce 1835 tak začal ve Vítkovicích vznikat soběstačný komplex. Strojírna vyráběla parní stroje, mosty, železniční vagony, důlní nástroje či stroje pro hutě. První vysoká pec byla spuštěna v roce 1836.
Teprve v roce 1843 ovšem získal Rothschild výjimku a společnost, která mezitím začala vydělávat na prudkém rozmachu výstavby železnic, konečně směl koupit.
Před krizí vyrobil podnik mostovku přes Labe
V roce 1858 byla ve Vítkovicích zahájena tradice produkce ocelových konstrukcí – tou první byl silniční most přes Labe v Litoměřicích. Podnik však zasáhla hospodářská krize, potýkal se i s nedostatkem kapitálu a kvalitních surovin.
Rothschildové se proto spojili s bratry Gutmannovými, kterým svěřili odpovědnost za chod svých báňských a hutních podniků, a v listopadu 1873 se na Ostravsku zformovala společnost, která se stala jedním z největších průmyslových podniků tehdejší Evropy.
Vítkovické horní a hutní těžířstvo zažilo v poslední čtvrtině 19. století éru velkého rozmachu, spojeného především se jménem ředitele Paula Kupelwiesera, jenž se funkce ujal v roce 1876.
Kupelwieser, který předtím řídil válcovny v Teplicích, se zasloužil nejen o technický pokrok a prudký růst výroby, ale i o rozsáhlý sociální program. Pro dělníky nechal postavit obytné domy, školy, kostel, jídelnu, nemocnici, zaměstnanci byli firmou dokonce pojištěni.
Ředitel podniku si koupil ostrovy na Jadranu
Éra Kupelwiesera skončila sporem s Rothschildy a odchodem z oboru – koupil jadranské ostrovy Brijuni, kde vybudoval věhlasné přepychové přímořské rekreační středisko. Společnost se ale rozvíjela i po změně ředitele.
Mimo jiné se stala výhradním dodavatelem pancéřových desek pro rakousko-uherské válečné lodě. Ještě do konce 19. století firma začala s výrobou řady produktů, které ji proslavily po světě – klikových hřídelí, vysokotlakých ocelových lahví či ozubených kol.
Rozmach pokračoval i po vzniku Československa a nezastavila ho ani krize v 30. letech. Ve Vítkovicích vznikaly součásti elektráren, obří lodní hřídele nebo kotle. Během druhé světové války Němci firmu orientovali na zbrojní výrobu.
Po válce byl podnik znárodněn, v roce 1979 vznikly Vítkovice – železárny a strojírny Klementa Gottwalda, které se v roce 1981 transformovaly na koncern Vítkovice. Po jeho likvidaci v roce 1989 se železárny staly státním podnikem a v únoru 1992 akciovou společností.
V roce 1998 skončil podnik po 162 letech s vlastní výrobou surového železa a o tři roky později se vyčlenila hutní výroba, již v roce 2005 získala v privatizaci ruská skupina Evraz. Ta ji před čtyřmi lety prodala investorům se sídlem na Kypru. Strojírenskou část získal v roce 2003 podnikatel Jan Světlík, jeho holding se ale v posledních letech potýkal s hospodářskými potížemi.
Vítkovice Gearworks a Vítkovice Envi tak prošly reorganizací, Vítkovice Power Engineering skončily v konkurzu a insolvenční správce začal rozprodávat jejich majetek. Některé firmy ze skupiny změnily majitele, například Hutní montáže, Vítkovice Recycling nebo Vítkovice Doprava.