V dobách totality zaplatily stovky lidí za překročení hranice životem. Tenkrát teprve šestnáctiletý Cyril Michalica jim pomáhal železnou oponu překonat. Byl součástí propracovaného systému lidí kolem převaděče Františka Gajdy, dokud ho agenti Státní bezpečnosti nenavedli do pasti. Jako mladistvý skončil Michalica jen na tři roky ve vězení.
Pomáhal lidem za železnou oponu. V šestnácti letech za to Cyril Michalica skončil v komunistickém vězení
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
Dnes čtyřiaosmdesátiletý Cyril Michalica pomáhal v roce 1948 desítkám lidí překročit železnou oponu do Rakouska. „Já jsem z Kostic a tam převáděl František Gajda. Ten ty lidi vozil na druhou stranu na nafukovacím člunu. Tam měl schované auto, kterým je dopravoval do amerického demarkačního pásma,“ vzpomíná Cyril Michalica.
Nikdo neví, kolik lidí takto František Gajda převedl. V říjnu 1950 měl jít přes hranice naposledy, ale zastřelili ho u toho. „Gajda říkal, že už chce mít klid, ale oni ho přemluvili, aby ještě jednou šel,“ říká Cyril Michalica.
Jestli byl převaděč Josef Hasil označován za Krále Šumavy, byl František Gajda Králem lužních lesů nad soutokem Moravy a Dyje. A mladý šestnáctiletý Cyril Michalica byl součástí systému lidí, kteří mu v převádění pomáhali. Dokud nenavedli agenti Státní bezpečnosti Gajdu do pasti.
Ve stejné cele jako Gottwald
Část skupiny byla vyzrazena a mladý Michalica dostal 3 roky. Než ho převezli do nápravného zařízení ve východočeském Zámrsku, strávil pár měsíců ve vazební věznici v Brně na Cejlu. Přestože to bylo před osmašedesáti lety, pamatuje si všechno, jako by to bylo dnes. „Tady na té cele byly dvě řady postelí a v této řadě spával za první republiky pozdější prezident Klement Gottwald, a na té desce na boku to měl vyřezané, K. Gottwald. Ti starší, když tu byli, tak potvrzovali, že to byla jeho postel za první republiky, když ho sem tam někdy zavřeli,“ popisuje pamětník celu.
Hned za rohem cela byla, 53 číslo měla. Byla ona nejhroznější obávaná cela smrti. Pan plukovník Robotka, byl to čestný hrdina. Že byl proti režimu, čekal tu na popravu,
Josef Robotka
O 27 let starší podplukovník generálního štábu, účastník protinacistického i protikomunistického odboje a zakladatel Rady tří Josef Robotka odsouzený k smrti nesměl opustit celu. Cyril Michalica mu proto tehdy vynášel hrnec s výkaly. „On vždycky stál vzpřímený v pozoru a jenom pohledem nebo tak nějak jsme komunikovali. Měl jsem k němu úctu a obdiv,“ říká Cyril Michalica.
Krvavé stopy na stěnách cely
V cele, kde podle Michalici Robotku věznili a na kterou neomylně ukázal, našli před půl rokem historici zaschlou krev. Josef Robotka byl popraven ve vykonstruovaném procesu v roce 1952.
„Též poslanec Sochorec měl zde smutný ten svůj konec. Pacholci ho ubili, že on hájil rolníky,“ čte na dvoře věznice na Cejlu další verš Cyril Michalica. „Inženýra Sochorce zavřeli 23. února taky na Cejlu, ubyli ho tady. Pak se psalo, že se oběsil na mříži, to nebyla pravda,“ tvrdí pamětník.
Rostislav Sochorec
Podle historických pramenů měl zemědělský inženýr a lidovecký politik Rostislav Sochorec zemřít za nejistých okolností v psychiatrické léčebně. Jeho pohřeb ve Starém městě u Uherského Hradiště, odkud pocházel, se spontánně proměnil v protikomunistickou manifestaci. Zůstala ale bez odezvy.
Cyril Michalica se dnes baví hlavně vinařstvím a kromě vína se těší také psaním básní. Má jich kolem dvou set padesáti. Všechny napsal až v posledních pár letech.
Paměťová stopa: Převaděč (zdroj: ČT24)