Krev na stěnách bývalé věznice na Cejlu může být stopou výslechů vězňů z 50. let

• pes

25. 10. 2017|Zdroj: ČT24

Historici zkoumají, komu patřila krev na stěnách bývalé věznice (zdroj: ČT24)

V jedné z místností bývalé věznice v Brně na Cejlu jsou na stěnách stopy lidské krve. Potvrdili to forenzní antropologové z Masarykovy univerzity. Podle historiků mohla krev patřit vězňovi nebo vězňům, kteří areálem prošli v 50. letech. Nález podle nich dokazuje brutalitu výslechů a zacházení s vězni v dobách komunistického režimu.

Drobné červené cákance na jedné stěně místnosti a další i na protější. To, že jde o lidskou krev, potvrdili nedávno antropologové z Masarykovy univerzity. Historikové se domnívají, že jde o stopu brutality při výsleších v 50. letech. „V Československu komunisté popravili přes dvě stovky lidí. Počet těch, kteří zahynuli v kriminálech, je násobně vyšší. Mnoho lidí zahynulo právě během výslechů a my jsme teď v místnosti, kde se něco takového odehrávalo,“ popsal historik Pavel Paleček.

Vyhrožovali mi smrtí, vzpomíná Zdena Zajoncová

Komplex budov na Cejlu sloužil jako ženská věznice gestapa, později tu bylo krajské vězení. Prošly tudy tisíce politických vězňů a desítky jich tu byly popraveny. V jedné z cel na Cejlu strávila několik měsíců i dnes šestadevadesátiletá Zdena Zajoncová, jedna ze dvou žijících pamětnic věznice gestapa. Bylo jí tehdy 19 let. Důvod věznění byla velezrada. S kamarády psala vápnem po budovách nápisy. „Pryč s Hitlerem, pryč s okupací, ať žije Československo, jsme psali,“ řekla Zdena Zajoncová. Vzpomíná na neutěšené podmínky ve věznici i na to, že jí vyhrožovali smrtí. „Ten gestapák na mě vytáhl pistoli a řekl, že mě zastřelí, když nebudu mluvit pravdu, nebo vytáhl oprátku. Ale já jsem neplakala,“ popsala výslech Zdena Zajoncová.

Pamětnice Zdena Zajoncová

Zdroj: ČT24

Gestapo by stopy zahladilo, míní historik

Že by krev pocházela dokonce už z doby 2. světové války, historici nevylučují, nepřijde jim to ale příliš pravděpodobné. Nacisté by podle nich důkazy o násilí na vězních nejspíš zničili. „Já si to vysvětluju tím, že když v roce 1956 odsud odcházeli bachaři do nové věznice v Brně-Bohunicích, tak tu nechali nacákáno. Režim v té době byl hodně tvrdý, tak nikoho nenapadlo, že by to mohlo vadit,“ domnívá se historik Pavel Paleček.

„Pokud vyjde genetická analýza, jsme schopni určit, do jaké populace ten člověk zapadal,“ řekla vedoucí Laboratoře morfologie a forenzní antropologie Masarykovy univerzity Petra Urbanová. Forenzní antropologové s pomocí kriminalistů tak zkusí ze vzorků na stěnách zjistit ještě víc. Například jestli krev patřila muži, nebo ženě či zda v místnosti není krev hned několika lidí.