Areál bývalé textilní továrny Vlněna v Brně byl ve čtvrtek naposledy plný lidí. Dělníky a stavební stroje tam totiž na dvě hodiny vystřídalo 80 bývalých zaměstnanců. Ti si přišli areál závodu prohlédnout těsně před tím, než půjde k zemi. Místo padesátky často staticky narušených budov tam během následujících 12 let vyrostou kancelářské domy.
Naposledy ve Vlněně: bývalí pracovníci její demolice nelitují, konce výroby ale ano
„Tímto průchodem jsem přišel ve čtyřiačtyřicátém roce. To mi bylo čtrnáct let a byl jsem tu na praxi. Pak jsem sem tak chodíval každé léto a v osmnácti jsem nastoupil jako vedoucí vyšívárny,“ popsal svá první léta v bývalé textilce Vlněna Oldřich Pařízek.
Pařízek, který bývalé zaměstnance na prohlídku Vlněny svolal, její demolice nelituje. Mrzí jej ale, že v jejích prostorách před lety skončila výroba. „Tento druh výroby se přesouvá do asijských zemí a to je vývoj. Je mi líto, že to zkrachovalo, ale do té budovy by už teď nikdo neinvestoval,“ vysvětlil Pařízek.
V prostorách Vlněny před padesáti lety pracovalo kromě Pařízka dalších zhruba osmnáct set lidí, kteří vyrobili 13,5 kilometru látky denně. Někteří z nich se ve čtvrtek po letech setkali opět v mundurech. Tentokrát ale ne pracovních, ale ochranných. Jejich bývalé pracoviště se už totiž bourá.
Na rozdíl od nich ale Jan Šťovíček od roku 1965 pracuje v areálu dosud. Je totiž správcem objektu. „Mělo se s tím něco dělat už před 25 lety a ne až teď, když už je to zdevastované,“ souhlasil s Pařízkem.
Zavzpomínal ale také na svou jednu z prvních návštěv tkalcovny, ze které už zbyla jen hromada suti. „Když jsem tam křičel, protože jsem neslyšel vlastního slova, tak děvčata, co tam pracovala, říkala, proč křičíte? My vás slyšíme. Po letech jsem zjistil, že ony odezíraly, protože už byly z toho hluku hluché,“ popsal svou vzpomínku.
K textilce patří i jméno rodiny Stiassni
K historii textilky, ale i Brnu, patří i neodmyslitelně jméno židovského průmyslníka Paula Neumarka a bratrů Stiassny. I díky nim se mu totiž tehdy přezdívalo Moravský Manchester. Rodina Stiassni dokonce měla dům přímo v rámci areálu, než se odstěhovala do vily v brněnských Pisárkách.
Právě Bochenrův palác, kde žili, jako jeden z mála domů zůstane stát. Investor s ním ve svém projektu počítá a chce v něm zřídit restauraci. Původní využití místa, ve kterém se tkalcovské stroje zastavily v roce 1996, bude ještě připomínat komín a na paláci typický nápis psaný psacím písmem - Vlněna. Poslední zdi staré továrny půjdou k zemi letos v listopadu. Kancelářské prostory na jejím místě začnou vyrůstat příští rok na jaře.