Kunštát - Dílna, kde se vyráběla tradiční kunštátská keramika, definitivně končí. Místo keramiky se v ní začnou naplno vyrábět elektrosoučástky. Pracovní ruch se tak do dílen, kde se více než 130 let vyráběla známá Kunštátská keramika, vrátil po pěti letech. V roce 2010 totiž náhle zemřel majitel tamní dílny, který nezaučil žádného svého zástupce, a tak ustala i tradiční hrnčířská výroba.
Místo hrnčířských kruhů elektronika. Dílna na kunštátskou keramiku zmizela
„Méně se prodává, náklady jsou vysoké. Kolikrát by bylo lépe být na podpoře než dělat toto,“ popsal současnou situaci okolo kunštátské keramiky hrnčíř Vlastimil Vlasák. Mísy, hrnečky i vázy s typickým proužkem z tamní dílny se přitom vyvážely do víc než 25 zemí světa. Jenže kvůli náhlé smrti jejího majitele se tam hrnčířské kruhy v roce 2010 zastavily.
Od té doby se už znovu nerozjely. „Majitel, který bral keramiku coby srdcovou záležitost, zapomněl vycvičit své následovníky. Takže v okamžiku, kdy zemřel, zemřela i výroba. Neměl to kdo převzít,“ popsala už dříve konec jedné éry Marie Wetterová z občanského sdružení Řemesla Kunštát. Specialitou zesnulého majitele Luboše Sedláka byly například hrnečky s režným proužkem vyrobené rovněž technikou přepalování. Všechny tyto hrnečky mají bílou glazuru, ze které vystupuje hliněný proužek.
Vdova po keramikovi marně hledala pokračovatele slavné tradice. Ochrannou známku totiž chtěla rodina prodat jedině spolu s dílnou – ta ale potřebovala nutně zrekonstruovat a do takové investice se nikomu nechtělo. Nevyplatila by se. Majitelům keramičky se nakonec podařilo prodat jen bývalou galerii, která se proměnila na ordinaci.
GALERIE
zdroj: ČT Brno
Podle kunštátského hrnčíře Vlasáka, který se v keramickém odvětví pohybuje už 49 let, byl konec dílny smutný. Stejný byl i pohled na chátrající budovy bývalých dílen. Ty teď ale našly nové využití - místo keramiky se tu vyrábí elektronika. A práci tam získalo dvacet lidí. Vedle opravených prostor ale pořád existuje ještě část areálu, kam elektronika nepronikla. Firma totiž nabídla městu, jestli tyto prostory nechce zachovat a vybudovat skanzen, který by slavnou místní značku připomínal. V prostorách je k vidění stroj na hlínu i jedna z posledních cihlových takzvaných Kasselských pecí v Česku. Vypalování v ní trvalo několik dní, protože se musela pokaždé nově zazdívat.
GALERIE
videogallery_540641
Město nedokáže jednu z posledních Kasselských pecí zachránit
„My když jsme do těchto prostor přišli, tak to tam bylo opravdu v původním stavu. Rozpracovaná výroba, zasychající hlína,“ popsal dojem z původní části areálu Martin Lepka, který je majitel firmy Safiral. Ta nyní v bývalých prostorách s hrčířskými kruhy vyrábí elektroniku.
„Ještě jsme nenašli prostředky, jak bychom ten skanzen upravili do té míry, aby byl přístupný veřejnosti. Rozpočet města svým způsobem nemá takové možnosti, aby to mohl zafinancovat celé sám,“ podotkl starosta Kunštátu Zdeněk Wetter (ČSSD). Proto i tato pec skončí rozebraná a ustoupí rozšiřující se výrobě elektroniky. Stejně jako jsou místní hrnčíři nucení ustupovat levné keramice z Číny.
Starosta ale dodal, že keramika je pro město velmi důležitá. „Historicky, odjakživa se tu těžila hlína, ale také tu vznikly nejen malé dílničky, ale také dvě velké fabriky. Keramikou se tu tak živily desítky lidí,“ popsal význam tamní keramiky. Jen v Kunštátu nyní v malých dílnách pracuje 15 lidí, zatímco před několika lety jich keramiku vyrábělo kolem dvou set.
Čím je Kunštátská keramika jedinečná?
Výroba proslulé Kunštátské keramiky se rozběhla v roce 1882 v dílně Františka Brablece. Kořeny tohoto řemesla v Kunštátě však sahají mnohem hlouběji. Jeho počátky totiž souvisejí přímo se vznikem města. Můžeme je tedy datovat už do 13. století. Vznik hrnčířského řemesla umožnily příznivé přírodní podmínky. V okolí Kunštátu jsou bohatá ložiska jílu, která dříve v některých místech vystupovala až na povrch. Místní zemědělci ho začali zpracovávat, hrnčířstvím se bavili hlavně v zimě. Hrnčířský cech pak v Kunštátě vznikl na přelomu 18. a 19. století. Kromě řemeslnické dílny v Kunštátě donedávna působil také závod Keramika Kunštát, jehož výrobky ale nebyly tak umělecké.
František Brablec začal keramiku pálit na více než tisíc stupňů Celsia. Díky tomu je velmi odolná a vhodná pro použití také v kuchyni. Srovnávat Kunštátskou keramiku s obyčejnou je podle keramiků jako srovnávat obyčejné železo s ocelí. Je totiž pevná, ale přitom křehká. Důraz řemeslník kladl na klasickou ruční práci na hrnčířském kruhu. Keramika má díky tomu specifický, obtížně napodobitelný vzhled a rozmanité tvary.