Prohlídky štoly jsou vhodné hlavně pro zájemce o intenzivnější zážitky. Předpokladem pro cestu do podzemí jsou teplé oblečení, holínky, pláštěnka a přilba s baterkou. Návštěvníci si můžou vybrat ze tří okruhů. Ten nejkratší zabere necelé dvě hodiny. Nejdelší trasa trvá až 3,5 hodiny.
Turista musí nejprve projít dlouhou chodbou, na cestu si svítí baterkou na přilbě. Kolem jsou voda a bahno, prostor je stísněný, návštěvníci se musí vyrovnat s extrémními podmínkami. Dále ve štole taky musí dávat pozor na hlavu - strop je totiž v některých chodbách nízko. Po cestě je několik desítek odboček. V nich jsou vidět například závaly nebo odvodňovací štoly. Dochovaly se i dobové podpěry a další dřevěné vybavení. Průvodkyně Kateřina Skořepová cestou vysvětluje, že dřevo ve štole vydrželo velmi dlouho zásluhou konstantní teploty.
Od 16. století se ve štole Johannes těžil cín, měď a později i zinek. Návštěvníci uvidí, za jakých podmínek se kutalo, jak to bylo náročné, ale zároveň důmyslné. Po necelých 200 metrech dojdou k cíli, do obrovské komory dlouhé 60 metrů, široké 20 metrů a vysoké někde až 12 metrů. Přitom strop této komory je 28 metrů pod povrchem země. Komora je svými rozměry podle průvodkyně unikátní: „Tady na Zlatém Kopci je jedna z největších komor, které vůbec na světě můžete najít,“ konstatuje Kateřina Skořepová, průvodkyně štoly Johannes. Její hloubení trvalo několik desítek let.
Galerie:
Obří komora vznikala postupně. Horníci začali na povrchu hloubit jámu, až se dostali do hloubky 30 metrů. „Ve chvíli, kdy narazili na zrudněninu nebo na nějakou žílu, takzvaným šířením se začaly dělat tyto komory,“ popsala pracovní postup průvodkyně Kateřina Skořepová. Z velké jámy se postupně odhrabávala hlušina nebo ruda a dopravovala se nahoru na povrch. „Velmi pomalu – třeba po 2,5 cm denně, za šestihodinovou směnu – se ty komory postupně šířily,“ doplnila průvodkyně.
Horníci navíc používali i metodu nazývanou sázení ohněm. K hornině naskládali dřevo a udělali velkou hranici, která mohla hořet dva dny až týden. Když se pak hornina dostatečně prohřála, horníci ji rychle zchladili. Prudké teplotní změny způsobily pnutí v masivu a rozpraskání povrchové vrstvy. Po vzniklých trhlinách bylo možné lépe a hlavně snadněji odlamovat kusy horniny pomocí špičáku nebo želízka a mlátku.
Radnice Božího Daru spoléhá na to, že by štola mohla do oblasti přilákat nové turisty. Starosta sice realisticky připouští, že masivní nápor turistů to asi nebude, ale například zájemci o hornickou turistiku podle něj určitě dorazí. „Štola a celý důlní systém je velmi dobře zachován, chtěli jsme, aby se s nimi mohla veřejnost seznámit,“ uvedl Jan Horník (nez.), starosta Božího Daru. Připomněl, že štola Johannes a další hornické památky v Krušnohoří se ucházejí o zápis do UNESCO.
Štola Johannes se nachází necelých 8 km od města Boží Dar. Již od dvacátých let 16. století se zde dobývaly rudy cínu, železa, mědi a později i zinku. Území bylo prohlášeno - v rámci krajinné památkové zóny - za chráněnou kulturní památku ČR a tvoří významnou součást společné česko-německé nominace „Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří“ k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO. Největším dolem revíru Zlatý Kopec-Kaff byl důl Johannes. Ten byl v provozu bez výraznějších přestávek od 16. století do 70. let 19. století a ještě ve 20. letech a znovu v 50.-60. letech 20. století zde byl prováděn hornický průzkum. Návštěvníci štoly Johannes uvidí kromě jiných zajímavostí i ruční žentour.
Štola bude přístupná každý den od 10 do 18 hodin až do 15. srpna. Základní vstupné je 350 korun.
