Když Aleš Klabouch přešel po novém přechodu poprvé, hned poznal, že je třeba varovné pásy změnit. První stížnost poslal v roce 2006. To, že radnice dosud nic nezměnila, podle něj hraničí s obecným ohrožením. Na starostu a odbor dopravy proto podal trestní oznámení. „Pouze chci to, co naše vyhlášky a normy říkají o tom, jak mají vypadat bezbariérové úpravy,“ prohlásil pan Aleš Klabouch ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých.
Reportáž Kristiny Vrkočové
Radnice však trvá na tom, že použití dlažebních kostek předpisům neodporuje. Dlažbu změní, až nějaký z nadřízených orgánů dá definitivně za pravdu nevidomým. „Ten systém je nastavený v celé naší republice a já sám nemůžu rozhodnout a vydávat veřejné prostředky bez skutečných důvodů,“ potvrdil starosta Jindřichova Hradce Stanislav Mrvka (ČSSD).
Spor opakovaně řešil krajský úřad, ministerstvo dopravy a nakonec skončil u správního soudu. Už je to deset měsíců. „Intervaly dosud prodlužují zákonná a procesní pravidla, kdy se v Praze vyřizuje většina správních sporů z celé republiky,“ vysvětlila mluvčí Městského soudu v Praze Martina Lhotáková.
Pro člověka, který vidí, je každý přechod stejný. Pro nevidomého, který nerozpozná, kde končí chodník a začíná vozovka, to však může být i otázka života a smrti.
