Ministerstvo kultury vyjednává s právníky Hany Klimkové už několik měsíců. Podrobnosti o průběhu jednání ale obě strany tají, protože - jak uvádějí - jakékoli nedorozumění by mohlo nadějnou situaci pokazit. Ministerstvo kultury ani právník Hany Klimkové se nevyjadřují ani k ceně, za kterou by pozemky stát koupil. Ministerstvo kultury původně za pozemky nabízelo jeden milion korun, majitelka ovšem požadovala desetinásobek. Lze tedy předpokládat, že obě strany hledají kompromis a cenu přijatelnou jak pro stát, tak pro majitelku. Většina lidí z okolí Ležáků považuje to, že tak významnou kulturní památku nemá stát ve svém vlastnictví, za ostudu.
Kvůli neudržovaným pozemkům proti majitelce Pardubický kraj zahájil správní řízení. Rozhodnout by měl do konce listopadu.
Majitelka Hana Klimková vlastní mimo cest a pozemků přímo na pietním území i část lomu a argumentovala tím, že lom má značnou hodnotu. To ale stát odmítal - protože na území Národní kulturní památky se nemůže a nikdy se ani nemohlo těžit.
Spor se vyostřil vloni, kdy stát pohrozil, že pozemky vyvlastní. Důležitou a zřejmě i smírčí roli ale zřejmě sehrál Památník Lidice, který o ležácké pietní území pečuje. Podařilo se obě strany přivést k jednomu stolu a vyvlastňování je tak v tuto chvíli už bezpředmětné.
O údržbu pozemků se stará Památník Lidice a také obec Miřetice – ovšem pohybují se na hraně českých zákonů. Ty totiž nedovolují investovat veřejné peníze do soukromého majetku. I proto stát o tyto pozemky usiluje. Jde např. o to, kdo bude sekat trávu, prořezávat stromy a celkově pečovat o údolí, totéž se týká i zimní údržby cest. Zároveň bude možné v budoucnu do pietního území investovat. Navíc už by nemohla nastat ani taková situace, že by příští případné spory s majiteli pozemků ohrožovaly dokonce samotné připomínkové akce tak, jak to hrozilo v roce 2012.
Pokud bude majitelka s prodejem souhlasit, může stát klíčové pozemky získat už příští rok. Pro všechny strany by to byla velká úleva a důvod k radosti. Podle informací ČT je majitelka pozemků k jednáním se státem velmi vstřícná. Rodinného majetku se ale samozřejmě nechce vzdát hluboko pod cenou.
Vypálení obce Ležáky
Nacisté Ležáky vypálili 24. června 1942, tedy dva týdny po vyhlazení Lidic, a to v rámci tzv. Heydrichiády. Prakticky celou obec zničili a 52 obyvatel popravili. Vyvražděním Ležáků reagovala německá okupační moc na odhalení vysílačky Libuše, se kterou se výsadkář Jiří Potůček skrýval v místním mlýně. Po zastřelení prchajícího Potůčka obklíčila SS Ležáky, všechny obyvatele odvezla na pardubický zámeček, kde její příslušníci zastřelili 33 dospělých. Jedenáct dětí potom odvezli do plynových komor. Řádění nacistů přežily jen dvě dívenky, sestry Šťulíkovy, které byly poslány na převýchovu. Na místech bývalých domů dnes stojí žulové náhrobky s vytesaným křížem. Pietní území navštěvují hlavně děti v rámci školních výletů a připomínají si tragický osud této osady na Chrudimsku.
„Odboj se tu začal formovat už v roce 1938 a postupně se skupina rozšiřovala až na pětadvacet členů,“ uvedla v červnu 2014 průvodkyně v ležáckém památníku Hedvika Urbanová.
Rozkazy o vyhlazení osady vydával i státní tajemník Karl Hermann Frank. Po válce byl popraven, mnozí jiní ale zůstali bez trestu. „Kupříkladu Walter Creger, nazývaný boxer, byl dohledán v roce 1970, 71 a vyslýchán. Nebyl nikdy potrestán. On žil na území západního Německa. Stejně tak Gustav Mikisek - člověk, který vytrhával zlaté zuby na popravišti,“ popsal případy nepotrestaných ležáckých viníků historik Vojtěch Kyncl. Na rozdíl od Lidic nevznikly po válce nové Ležáky. Na místě vypálené osady je pietní místo.
